Druhá část ukázky z Oshova "Hořčičného semínka"
Ježíš vás nabádá, abyste se místo uvažování o tom, co si vzít na sebe, jen spontánně pohybovali životem. Berte život zodpovědně, ale nestavte mezi sebe a jeho plynutí žádnou lež.
Žijte z vteřiny na vteřinu bez přemýšlení;, přemýšlení je vaší nejhlubší maskou. Máte se setkat se ženou a už cestou se připravujete na to, co ji říct, zdali "miluji tě", nebo "žádná se ti nevyrovná". Potřebujete-li takové přípravy, nejste skutečně zamilovaní; skutečná láska je schopna mluvit plynule spatra, sama za sebe - věci se budou dít svým vlastním způsobem, přirozeně. Květiny vykvetou, ale po svém - nepotřebují nic zkoušet.
Mark Twain kdysi přednesl výbornou přednášku. Když vycházel ze sálu, zeptal se ho jeden z jeho přátel, jak s ní byl on sám spokojen. Mark Twain však odpověděl otázkou: "Se kterou z nich - s tou, kterou jsem si připravil, s tou, kterou jsem přednesl, nebo s tou, kterou jsem chtěl přednést?"
Takový je celý váš život - něco si pracně přichystáte, něco jiného vyslovíte a ještě něco zcela jiného jste ve skutečnosti chtěli říct. Proč dochází k tak složitému dělení? Protože nejste spontánní. Spontánní člověk dokáže sdělit napoprvé to, co zamýšlí - žádá to ale být ostražitý a pozorný. Pak dokážete reagovat z hloubi této pozornosti. Vy se však musíte připravovat, protože jste nepozorní a nesoustředění. Máte obavy, že se situace bude vyvíjet jinak, než předpokládáte: "Dokážu vhodně reagovat, nebo ne?" Strach! Začínáte s falší. Ale Ježíš říká: "Nemyslete na to, jak se ustrojit."
Pravda není ukryta, jen vy jste vůči ní uzavření. Pravda se zjevuje všude, v každičkém okamžiku. Je v samé podstatě pravdy, že nemůže být skryta.
Problém je ve vás, říká Ježíš. "Tehdy až oděv svůj beze studu odložíte..."
Můžete se totiž svléknout, nepřestanete-li se však stydět, nebude vaše nahota skutečná, nebude nevinná. Stud není nic jiného než prohnanost. Nepřestanete-li se stydět, pak hluboko uvnitř zůstává oděv zachován beze změny - nejste otevření, stále ještě mnohé ukrýváte. Svlečenost není nahota; jste možná bez šatů, ale nejste nazí. Nahota má hlubší rozměr - znamená zcela se zbavit studu, přijmout své tělo v jeho úplnosti tak jak je. Bez odsouzení ze strany mysli, bez oddělování kterékoli části, pak je to nahota. Mahávíra není svlečený, není členem klubu nudistů, je nahý, nahý jako dítě.
Jak je možné, že se mineme s Ježíšem? Je to tím, že máme zavřené oči. Zaslepené vším tím oděvem; nejen svrchní slupkou látky, ale všemi ostatními typy - oděvem studu, strachu, sebenenávisti, odsouzení a viny - vrstva za vrstvou. Držíte se na povrchu a nevědomí vás nezajímá, ale ono samo se ve vhodnou chvíli projeví, vybuchne s o to větší intenzitou. Pokus o útěk je zbytečný. Jen transformace může pomoci, a ta vyžaduje hluboké přijetí sebe sama. Bez souzení, bez rozlišování: "Toto je dobré, toto je špatné." - bez hodnocení. Důvěřujte své přirozenosti a nechte se jí unášet, nepokoušejte se plavat proti proudu - to je význam nahoty.
Nechte se s důvěrou vést životem, ať míří kamkoli. Nevytvářejte si vlastní cíl; uděláte-li to, budete nutně lhát a předstírat. Život žádný cíl nemá - pokud ho máte vy, jste proti životu. Život nevychází z téhož zdroje jako obchod, ale jako poesie; ne z hlavy, ale ze srdce - život je romantický. Je třeba důvěřovat, pochybnosti vám v ničem nepomohou. Život je iracionální, ne exaktní. Nevěří v Aristotela a logiku, ale v lásku a poesii, v mystiku. Je to záhada, kterou je třeba prožít, ne rébus k vyřešení - život není hlavolam ani matematický problém. Tajemství je otevřené, ale vy ne. Je odhaleno všude - ve stromě i listu, v každém slunečním paprsku. To jen vy jste se stáhli do ulity.
Ale proč? Protože když nepřijmete svůj vnitřní život, jak byste mohli přijmout ten, který vás obklopuje? Naučte se tomu! Začněte ve středu svého bytí. Když dokážete akceptovat sebe takového, jaký skutečně jste, dokážete brát i ostatní věci tak, jak jsou. S přijímáním pak přichází vnitřní přeměna - už nikdy nebudete takoví, jako předtím.
Přeměna se dostaví sama, a proběhne po svém, ale musíte ji to umožnit.
Buďte sami sebou!
Z knihy Hořčičné semínko, OSHO