Drchnička je drobný polní plevel, roste i jinde v okolí lidských sídel na volné půdě (nepokryté rostlinstvem). Dosahuje výšky 6 cm, maximální výška je udávaná kolem půl metru, většinou je ale vysoká do 30 cm. Kvete od června do září, červenými až červenooranžovými květy. Listy jsou malé, vejčité, a spolu s lodyhou jsou stejně jako u třezalky tečkované poseté žlázkami. Patří do čeledi prvosenkovitých Primulaceae.

Sbírá se kvetoucí nať. Kořen je díky obsahu toxického saponinu cyklaminu pokládán za jedovatý, částečně i semena, takže pečlivě dbáme na odstranění těchto částí. Protože je drchnička rostlinou jednoletou a má tudíž slabý kořen, při sběru se nám nejspíše podaří vytrhnout určitý podíl rostlin i s kořeny a budeme je muset dodatečně odstřihnout.

Obsahuje glykosidy, anagalisaponin, třísloviny, enzym primaversin.

Odvar z nati zastavuje vnitřní i vnější krvácení, působí při těžkých průjmech včetně úplavice, tlumí svědění (aplikovaný vnitřně i zevně). Léčí zanícené rány, bércové vředy a používá se i jako kloktadlo. Sedací koupel je výborná na hemoroidy. Drchnička se dále užívá ve směsích s jinými bylinami při epilepsii,  proti revmatismu, vodnatelnosti, žlučovým kamenům a na podporu činnosti jater. Tradice přisuzuje této bylině i léčivou moc při vzteklině a hadímu uštknutí. Nedoporučuje se užívat dlouhodobě a díky jejímu prudkému působení je potřeba i pečlivé dávkování (odvar maximálně 125 ml za den, tinktura 20 kapek denně).

Drchnička je dobře poznatelnou rostlinou i pro začátečníky, možnost záměny příliš nehrozí. Modře kvetoucí jedinci mohou náležet k azurové formě drchničky rolní ( Anagalis arvensis var. azurea) nebo patří ke druhu drchnička modrá Anagalis foemina Mill. O obsahových látkách a účincích modrých drchniček není příliš mnoho známo, raději proto sbírejme jen červené.

Použití a obsahové látky podle J. A. Zentricha