Střídání těchto stavů se děje bez naší vůle. Můžeme rozumovat, bránit se, chytračit, ale dřív nebo později prostě usneme a když usneme, většinou se zase po nějakém čase probudíme.

A jednou takhle umřeme (zmizí pocit „já“, který je v bdělém stavu spojován se jménem a určitým tvarem).

Pocit „já“ zná každý a převážná většina lidí si i myslí, že tímto pocitem „já“ je. Tento pocit „já“ je ego. „Čisté ego“ je pocit „já“, tento pocit se objeví ihned po probuzení, Bhagaván Ramana mluvil o přechodovém stavu, během zlomku okamžiku se spojí s myšlenkou těla, ztotožní se a objeví se ne-já, tedy svět bdělého stavu. Tuto zkušenost může při troše úsilí a pozornosti zažít každý sám na sobě (pokud ho ovšem ve 4 ráno nebudí budík).

 Všechno, co existuje, se objevuje až poté, co se objeví „já“-myšlenka. Zdrojem „já“-myšlenky je pravé Já, Bytí samo. Bez Já by nebylo“já“-ego, bez „já“-ega by nebyl svět.

Je pošetilé se domnívat, že pouze proto, že bdělý stav se jeví spojitý a časoprostorový, je skutečný. Kdyby skutečný byl, trval by pořád, ale stavy se střídají. Žádný z těchto tří stavů skutečný není. Skutečné není ani „já“ ego, které mizí – bez své vůle – ve stavu spánku beze snů a objevuje se – opět bez své vůle – ve stavu bdělém. Skutečné je pouze pravé Já, Bytí, které je podkladem všech tří stavů a zdrojem „já“-myšlenky. A toto pravé Já je cílem duchovně hledajících.

Bhagaván Šrí Ramana Maháriši učil nejpřímější metodu bytí Já. Ne uvědomování si pravého Já nebo v pravém Já, protože pořád je tu „já“-myšlenka, ego, které si něco uvědomuje. Při realizaci pocit „já“ mizí rozpuštěný v pravém Já. Proto není třeba, jak tvrdí některé školy, já rozšiřovat, úsilím se snažit uvědomovat ve všem apod. To je pořád snaha a činnost ega, pocitu „já“, který se klidně může rozšířit kam chce, ale není to realizace. Realizace je smrt, konec této „já“-myšlenky. Pravé Já se nemůže nikam rozšiřovat nebo uvědomovat se v něčem atd., protože prostě nic jiného než Ono není. Kam by se rozšiřovalo? Žádný prostor není k dispozici.

Ramana Maháriši je mnohem razantnější.

Dotaz:Jak vzniklo ego?

Ramana Maháriši: Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já? Jak může existovat nevědomost, není-li ego? Začnete-li to zkoumat, zjistíte, že avidja (nevědomost), která už neexistuje, tu není nebo řeknete, že zmizela.

Ego předpokládá nevědomost. Proč myslíte na ego a proč trpíte? Ještě jednou - co je to nevědomost? Je to to, co neexistuje. Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Avidja je jen naše nevědomost a nic jiného. Je to nevědomost neboli zapomenutí Já . Může na slunci existovat tma? A podobně, může před sebe-vědomým a samozářícím Já existovat nevědomost? Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení.

 Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Tma nikdy nepřichází ani neodchází. Spatřujte slunce a tma nebude existovat. Podobně spatřujte Já a shledáte, že neexistuje avidja.

….Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje…Kdybyste znal Já, neexistovala by nevědomost ani utrpení. Je to mysl, která pociťuje trápení a bídu. Je to mysl (ego), která vidí svět jako božský nebo nebožský, je to mysl (ego), která určuje dobré a špatné, zlé a uctívání hodné. Je to mysl, která se zabývá všemi takovými zbytečnostmi jenom proto, aby měla co řešit a aby žila dál. Aby ego žilo dál. A je to mysl – ego, pocit, myšlenka „já“, která usiluje o rozpuštění sama sebe, o dosažení osvícení, vždycky je to pouze ego, které o něco usiluje nebo neusiluje, a to si myslíme, že jsme my. Nejsme. Ovšem opačně, myslet si, že to nejsme samozřejmě nestačí. Proto Bhagavánovo sebedotazování nebo odevzdanost. Správné přesvědčení je ale nutné (Annamalai Svámí).

 Ano, Život na světě však hypotézu nevědomosti potřebuje. Ego není výtvorem sama sebe, ale, dá-li se tu vůbec mluvit o vůli, „já“-myšlenka, ego, je tu z vůle pravého Já. Jinými slovy:

   Opravdu si někdo myslí, že kdyby nebylo „vůlí“ Vědomí, pravého Já, aby ego jako forma bytí existovalo, že by tu bylo NAVZDORY BOHU?

Co je „já“? Ego. A co je zdroj ega? Pravé Já.

Všechno, co je postaveno na klamu, a ego je klam, je také klamem, konceptem.

Ramana Maháriši: Při dotazování, „Kdo jsem já?“, je „já “egem. Ve skutečnosti se ptáme na zdroj či původ tohoto ega. V mysli nesmíte mít žádný postoj. Vše, co se od vás žádá, je vzdát se představy, že jste takovým a takovým tělem a takovým a takovým jménem atd. Není třeba mít představu o své skutečné podstatě. Existuje taková, jaká vždy byla. Je to skutečnost a ne představa.

  Nemusíte odstraňovat špatné „já “. Jak může „já “odstranit samo sebe? Vše, co potřebujete udělat, je najít jeho zdroj a dlít v něm. Vaše snahy mohou jít jen tak daleko. Pak se to, co je mimo, o sebe postará samo. Zde jste bezmocný. Nemůžete toho dosáhnout žádným úsilím.

 Dotaz: Říkáte, že člověk může realizovat Já tím, že je hledá. V čem je podstata tohoto hledání?

 Ramana Maháriši: Jste myslí nebo si myslíte, že jste myslí. Mysl není nic jiného než myšlenky. Nuže, za každou jednotlivou myšlenkou je myšlenka obecná, a to myšlenka „já “, to jest vy sám. Nazvěme toto „já “první myšlenkou. Držte se této „já “- myšlenky a zkoumejte, co to je. Když se do tohoto zkoumání silně zaberete, nebudete moci jiné myšlenky myslet.

 Dotaz: Když to udělám a ulpím na svém já ,to jest na „já “-myšlence, ostatní myšlenky přicházejí a odcházejí, a já se sám sebe ptám, „Kdo jsem já?“,ale odpověď nepřichází. Být v tomto stavu je praxe. Je to tak?

 Ramana Maháriši: To je omyl, kterého se lidé často dopouštějí. Když opravdově zkoumáte „já “, stane se to, že „já “- myšlenka zmizí a zmocní se vás něco jiného z hlubin, co není oním „já “, na něž jste své zkoumání zaměřil.

Dotaz: Co to je, to jiné?

Ramana Maháriši: Je to skutečné Já, skutečný význam slova „já “. Není to ego. Je to samo svrchované bytí.

Ramana Maháriši: Nedělené „Já,Já “je nekonečný oceán. Ego „já “- myšlenka, je na něm jen bublinou a jmenuje se džíva, neboli individuální duše. I bublina je vodou, neboť když praskne, smísí se s oceánem. Součástí oceánu je i tehdy, když bublinou zůstává. Z důvodu neznalosti této prosté pravdy se s velkou obratností a složitými detaily vyučují nespočetné metody různých názvů, jako například jóga, bhakti, karma, z nichž každá má opět řadu modifikací, a to všechno jen za účelem nalákání žáků a matení jejich myslí. Totéž platí pro náboženství, sekty a dogmata. K čemu jsou? Jsou pomocí a cvičením potřebným pro poznání Já. O objektech vnímaných smysly se mluví jako o bezprostředním poznání (pratjakša ). Může být něco tak přímého jako Já -vždy zakoušené bez pomoci smyslů? Smyslové vjemy mohou být jen nepřímým poznáním a nikdy přímým poznáním. Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka a to je společná zkušenost člověka a všech.

Ramana Maháriši má neocenitelnou pravdu, když zdůrazňuje složitost všech možných systémů a škol. Mají své místo, samozřejmě, jako příprava, jako posila, pomoc, někdy jako slepá ulička, ale přímá zkušenost a jednoduchost Pravdy je stěžejní. Chápejme jednoduše a prostě: všechno, co víme o duchovnosti, neduchovnosti, všechno, co víme, se tu objevuje až poté, co se objeví pocit „já“. Co se objevíme my, přesněji to, za co se považujeme. To je přímá zkušenost. Všechno, co jsme si přečetli, přijali, přejali, odmítli, znevážili nebo potvrdili je součást snového světa. Bez „já“-myšlenky by nic takového neexistovalo. Jediné opravdu prospěšné informace neskutečného světa jsou ty, které nás mohou z neskutečného světa osvobodit. Proto se objevují mudrci. A ti říkají… viz Ramana Maháriši výše.

Na závěr jeden z typických názorů části českého duchovního prostředí:

 „Proto aby se ego uchovalo a sloužilo zlu musí zajistit, aby bytost byla přesvědčená o nesprávném výkladu, co ego je. Ego není svět nebo lóka, svět je projevený aspekt Skutečnosti, Šakti, tvůrčí inteligentní moc vědomí JÁ JSEM, pokud ale jsme tuto sílu zneužili a znásilnili ve prospěch ega a sil zla, pak takto hovoříme.“

  Jakoby se (nejen v této reakci) zapomínalo na to, že není bytost a ego, ale je pouze ego. Pocit „já“ je ego. Neexistuje něco jako bytost, která má ego. Svět ať si je čím chce, bez ega by ovšem nebyl vnímán jako svět, takže klidně je možné napsat, že svět vychází z ega. Není-li ego, je všechno (i svět) vnímáno jako Já. Není-li ego, není ani svět = svět není vnímán jako ne-já, svět, ale jako JÁ-Bytí.

  Jinak: Kdo my jsme znásilnili a zneužili tvůrčí sílu Já jsem? Co je to za sílu – je tvůrčí, inteligentní – že se NECHÁ znásilnit? Kým? Já jsem je mé bytí ať ve stavu ega nebo čistého Bytí-Já. Kdo tedy znásilňuje a zneužívá božskou sílu? Ego? To jsem ale „já“. A i ono je projevem té Síly, nebo stojí mimo? Jsem také projevem té Síly, nebo stojím někde mimo?

Cožpak opravdu může někdo brát vážně koncept Boha, jehož síla padá na zadek před egem, protože je jím zneužitá a znásilněná? Nemohoucí nebo nezasahující Bůh klidně nechá zneužívat svoji sílu? I kdyby to tak bylo, jakože Bůh ponechal volnou ruku a čeká, kam to dojde, je-li Bůh Bohem, mohlo by cokoli existovat „proti Jeho vůli“? Proti „Jeho vůli“, když všechno, co JE, JE On?

Takové učení je ( i logicky) NEUDRŽITELNÉ.

 (Citáty jsou z knihy Davida Godmana – Buďte čím skutečně jste. Výtečná kniha přibližující učení Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho je zdarma ke stažení na www.advaita.cz. )