Co se stane s psychikou Zápaďana, který velmi dobře ví, že se může popálit, a přesto pak na konci rituálu přejde dlouhý „koberec“ ze žhavých uhlíků, jejichž teplota je více jak 800 °C?

Člověk se naučí vnímat jeden ze základních prvků lidského světa, oheň, posvátně. Jako to dokázali naši prapředkové. My dnes už na oheň myslíme totiž jen spotřebně (plynový sporák nebo opečený buřt) nebo negativně (požáry).

Na vlastní kůži zjistí, že doposud jediný akceptovatelný – tzv. vědecky materialistický – přístup selhává: pro fenomén, že se za jistých okolností dá přejít koberec ze žhavého uhlí a nepopálit se, není, ač se různí skeptici snažili jak snažili, vědecké vysvětlení.

Překoná program své mysli. Zjistí, že jde překonat celoživotní program, který bez možnosti výjimky tvrdí, že oheň se přejít nedá. A když to jde v tomto případě, co když dosavadní jediný uznávaný způsob vidění reality také není nenahraditelný?

O kousek hlubinněji a víc pozná sám sebe. Adrenalinové vzrušení, strach, vzrůstající napětí, odvaha, katarze, to vše v intenzitě, jakou většinou dosud nikdy nezažil – to jsou jen některé z mnoha pestrých barev skutečných citů a hlubinných emocí na paletě tady na Západě tolik potlačovaného člověčenství.

Zjistí, že rituál jako takový není něco ze „smetiště dějin“, ale velmi efektivní způsob, jak navázat kontakt s jinými lidmi na jiné úrovni a jak jinak vnímat a cítit a překonat a změnit i sám sebe. Vyladí se na skupinu. Přestává být egoistický – nemůže nespolupracovat.

Neobyčejně posílí své sebevědomí. Když jsem dokázal tohle, pak už dokážu cokoliv, říkají úspěšní účastníci těchto rituálů. Ženy jsou více ženské, muži obvykle zmužní.

Naučí se, že řeči nepomohou: tohle nelze okecat. Je třeba prostě vykročit a oheň přejít.

Zjistí, že je nesmysl obávat se budoucnosti, neznáma. Než vykročil, také mu nikdo nemohl zaručit, že se nepopálí. A on se nepopálil. Přestože logika i rozum tvrdily, že se popálí.

Uvědomí si, že život není jednou provždy určen (rodinou, vzděláním či jeho absencí, zaměstnáním, zvyky), ale že se může a musí neustále měnit. Že je omyl programovat a linkovat – nikdo přece netuší, co ho v životě čeká.

Tím vším (a spoustou dalších, ne tak popsatelných vjemů a reakcí) spustí proces dalekosáhlých změn. Rituál chůze přes oheň (právě tak jako holotropní terapie, šamanské bubnování a další četné metody new age), tak jak se dnes na různých kursech organizuje, je velmi účinný, hlubinný a pozitivní zásah do alibistického a rádoby pohodlného stereotypu tzv. klidného života. Je to velmi rasantní příprava na další změny, které člověka v nejbližší budoucnosti zcela jistě čekají.

Když jsem se před dvanácti lety podruhé ženil, věděl jsem zcela jistě, že tím bodem obratu („turning point“), který mou nynější ženu tehdy posunul tím správným, osobnost neustále rozvíjejícím se směrem, byla chůze přes oheň.

Dnes už existují i jiné „převratné“ (chcete-li iniciační) rituály a možnosti, včetně mnoha kurzů a zážitkových seminářů, já ale dávám přednost těm radikálním, a tedy nejúčinnějším. Těm, které nelze okecat (potkal jsem takové, kteří se účastnili např. holotropního dýchání, ale vždy v „bezpečné“ roli novináře či fotografa – takže odešli právě tak nezměněni, jako přišli).

Jako třeba zazenu a chůzi přes oheň.