Byla jsem požádána o osobní zkušenosti s třezalkou, tak tady jsou. Třezalku odmalička miluji. Je to moje vlajková rostlina a kdybych měla nějaký erb, byla by na něm třezalka. Líbí se mi její vůně a líbí se mi barva oleje, který dává.

Třezalkový olej byl jeden z prvních přípravků, které jsem připravila. Možná snad kromě obligátních čajů úplně první. Připravuji třezalkový olej téměř každý rok, při trhání květů mi pokaždé zabarví prsty (proto se třezalce říká krev Svatého Jana). Kdysi za mlada, když jsme ještě bydleli u rodičů jsem si dala čerstvě připravený olej na okno v předsíni – bylo tam nejvíc slunce. Pak jsem někam odešla, tuším spát na vavřínech a když jsem se vrátila, byl pryč. Sestru zrovna ten den popadla nějaká příliš aktivní nálada a jala se uklízet celý byt. Na mou otázku znechuceně pravila: Jo ty myslíš tu hnusnou tekutinu co stála na okně? Tak to jsem vylila do záchodu.

Jednou jsem si převrhla na ruku vařící vodu, která vařila mohutným klokotem. Namazala jsem si jí ihned třezalkovým olejem a chystala se na puchýře. Jenže ony ty puchýře jaksi nepřišly – třezalka je zahnala. Mnohokrát opakovaná zkušenost je popálení o horkou žehličku. Také tam třezalka působí, když se olej dá ihned, mnohdy nenaskočí puchýř vůbec, a pokud naskočí, je to daleko lepší než bez něho. Totéž platí u horkého oleje, ale tady myslím že záleží na teplotě, možná stejně jako u těch popálenin žehličkou. Čím vyšší teplota, tím je to horší. Ale bez třezalky je to ještě dvakrát horší. Třezalkovým olejem vytahuju písek a štěrk z odřených kolen, loktů, zad i jiných částí těl svých synů – na vatičku dám olej a přilepím náplastí. Větší plochy obvazem. Ráno sundám a je-li třeba vyměním. Také dobře vytahuje hnis z rány. Pokud se říznu do bříška prstu, což je zvláště bolestivé a nepříjemné místo (špatně se hojí), dám na to mašličku z náplasti a pak na vatičku třezalkový olej. Hojí se to bez bolesti a rychle. Tentýž postup platí pro všechny rány, které jsou na částech těla, kterými člověk často pohybuje (hlavně prsty a ruce), kdy se rána pohybem znovu a znovu otevírá. Třezalkový olej je vhodný i na spáleniny od sluníčka (ale pokud s tím půjdete znovu na sluníčko, říkáte si o problém). Zkoušela jsem třezalkový olej i na vyrážky, na to se ale moc nehodí. Na kožní plísně na nohou také není vhodný.

I když jsem jedno období pila třezalku, chybí mi osobní zkušenost s vyrážkou, která naskočí při pití třezalky pobytem na slunci. Tohle nebezpečí jsem znala a tak se mi podařilo se tomu vyhnout. Taky nejsem ten typ, co ho baví ležet půl dne na sluníčku, sluníčku se spíše vyhýbám. Protože když chodím celý den po venku a svítíčko opravdu sluní, nefláká to, tak to je jediný vcelku rozumný způsob jak se vyhnout spálení.

Když jsem vyráběla třezalkovou tinkturu, bylo to velmi náročné. To byl přesný recept a to se nedá jen tak mrsknout do vodky a postavit na polici. Musela jsem sehnat koncentrovaný alkohol a to byl (ještě za sociálismu) problém. Nejen že jsem musela ukecat lékárnici, aby mi to vůbec prodala, ale ještě jsem ji musela ukecat, aby mi připravila přesně tu koncentraci, kterou jsem potřebovala. Už si přesně nepamatuju, jak dlouho jsem obíhala lékárny v širokém okolí. Trochu menší problém byla čistá měď, na tu jsem musela čekat jen 14 dní. Ta tinktura je opravdu silná a přišlo mi, že funguje. Zkoušela jsem ji i na nachlazení, no ale to jsou přesně ty nemoci, kdy si člověk kolikrát není tak moc jistý, co vlastně zabralo. Připadalo mi, že docela působí i na tohle, ale jsem zvyklá jíst česnek, cibuli, křen, používat echinaceu, lichořeřišnici a ještě si uvařit čaj na pocení no a mám ještě i jiné zbraně. Tak je používám proti kokům a ostatním šlechticům z říše krále Bacila všechny nebo téměř všechny. Některé jsem tady už taky napsala.

Třezalkovým olejem si nechávám masírovat záda, jako prevenci proti ještě horším neduhům než už tam mám.

Třezalek je u nás víc druhů, ostatní druhy třezalek mají také léčivé účinky, jenže o tom se velmi málo ví a kromě toho jejich účinky se liší. Kamarádka mi to slibuje a měla bych to z ní konečně vytáhnout.

Jednou, hodně dávno, snad ještě na gymplu mi kamarádka ukázala podivnou kytku. Měla to doma v květináči postavené nahoře na knihovně. Převisalo to až dolů na koberec. Ptala se mě: A že nevíš co to je? Tak jsem jí vysvětlila, že pěstovaným rostlinám se nevěnuji a tudíž je zas tak neznám a ona že to není pěstované. Sice to pěstuje, ale je to náš běžný druh z volné přírody. No jistě všichni uhádnete, byla to třezalka. Pěstována v pokoji v květináči, stane se z ní převislá pokojová květina.