Blahovičníků je asi 500 druhů,  všechny pocházejí z Austrálie. U nás se nejčastěji pěstuje blahovičník kulatoplodý Eucalytpus globulus Labil., o léčivých účincích blahovičníku viz článek.

Jako pokojová rostlina je blahovičník ozdobný svým olistěním, variety a kultivary nemá. Pro pěstování se doporučuje rozptýlené světlo, připouští se i plné oslunění. Letní vysoké teploty snáší dobře, ideální teploty pro přezimování by měly být při 4-6⁰C, ale snese až 15⁰C. Vlhkost vzduchu nevyžaduje blahovičník příliš vysokou, postačí vlhkost běžného bytu. Během léta je náročný na vodu,  v zimě se zalévá jen tehdy, začnou-li  vrcholky mírně vadnout. Blahovičník má poměrně velkou potřebu živin a proto je potřeba hnojit od jara do podzimu 2x měsíčně plným hnojivem s převahou dusíku. Mladé rostliny je nutné přesazovat každý rok, starší stačí jednou za 2-3 roky. Kořenový bal je choulostivý, při jeho narušení mohou rostliny zvadnout a často odumírají, přesazování je proto náročné na opatrnost. Zemina je směsí stejných dílů listovky, drnovky, kompostu a písku, její pH se doporučuje kolem 6,0. Mladým rostlinám se mohou zaštipovat vrcholy, ale seřezávání se neprovádí – rostlina ze starého dřeva neobrůstá. Letnění se v případě blahovičníku doporučuje od května přes celé léto na slunném stanovišti s hojnou zálivkou. Rozmnožuje se nejčastěji semeny, řízkování je poměrně obtížné.

Podle Karel Hieke: Pokojové rostliny