My všich­ni strádáme tím, že nás ostatní řídí a ovládají. To, čemu věříte, jsou zavazadla, která si nosíte ve svém životě s sebou. Pravý mudrc nevěří raději ničemu, než v nějakou posvátnost veške­renstva. Žije ze spontánnosti energie. Nic neobhajuje, ani ne­odsuzuje. Jeho svět je věčný a nekonečný, ve všem vidí krásu a přijímá chování člověka se všemi jeho omezeními i boji. Ale také ví, že bez zábran by žádné problémy neexistovaly.

Nebudete-li opatrní, mohou vás názory udusit. Hned to objas­ním. Lidé světa žijí uvnitř jakési ohrady či Kruhu. Tento kruh je elektromagnetickým silovým polem tvořeným oscilacemi neuro­nů v mozku. Toto silové pole opanuje a alteruje to, jak každý z nás vnímá život a své fyzické situace. Ono energetické pole znemožňuje člověku cítit ve všem Boží Sílu. Vidí tak jenom fy­zickou realitu a věří, že je skutečná. Kromě toho vidí sebe s odděleného od oné Boží Síly a to ho okrádá o její moc.

Protože lidé v Kruhu nemají žádné opravdové potuchy o pravdě za realitou, vytvářeli si po celá staletí dětinské interpretace aby si vysvětlili různé věci. Mnohá světová náboženství byla formulována v době, kdy byli lidé tlustí jako dvě cihly! Přemýšlejte o tom z hlediska jednoho z těch náboženských fanatiků, který je dnes součástí Středního Východu - onoho převeselého človíčka,. který na letištích vyhazuje lidi do povětří. A teď od toho, čím onen fanatik dnes je, odečtěte znalosti, elektřinu, čtení a psaní: Pak mu odeberte vymoženost moderních sdělovacích prostředků, cestování a medicíny a bude ještě hloupějším. A když ho nakonec odtáhnete do doby před dvěma tisíci lety a odepřete mu pokrok, kterého svět v té době dosáhl, budete v dnešním slova smyslu tří­mat v rukou úplného pitomce. To je intelektuální a duchovní úro­veň lidstva, které si vytvořilo většinu starých filosofií. I uvnitř Kruhu bylo jejich vnímání značně omezené a vnímání reality mi­mo Kruh bylo fanatické, kmenové a limitované nedostatkem vhledu.

V pravdě jsem součástí veškerenstva. Proudí mnou Boží Sila. Cítím se v bezpečí.

Některé z oněch prázdných filosofií vládnou i dnes. Zesilují stěny vězení, v němž člověk žije, tím, že zakládají jakýsi morální status quo, který člověka svazuje soustavou bizarních věr, jež mylně považuje za pravdivé. Moc potřebná k proniknutí Kruhu a úniku z tohoto vězení, které tyto víry budují, je tak velká, že jen velmi málo lidí se o to vůbec pokusí a ještě méně jich v tom uspěje. Jen někteří jedinci se občas dostanou ze středu Kruhu, který je vysoce omezující, na nějaké místo blíže jeho vnějšímu okrad, a to je poněkud osvobodí. Obvykle však upadnou zase zpět do týchž starých zvyků, přičemž.zamění jednu oslabující fi­losofii za druhou, nebo nemají vůbec žádnou filosofii.

Proto říkám s jistotou, že víry lidi jen dusí, neboť i to málo, če­mu lidé věří, představuje pravou duchovní realitu - je to jen její zjednodušená reprezentace. Velmi málo věr, které Lidé Kruhu mají, jsou pro ně původní. Většinou jsou lidé uvězněni uvnitř ja­kési kompilace různých drobtů a střípků myšlenkových obrazů Kruhu, které za léta nastřádali. Pak tím, že věří tomu, co již dlou­hou dobu dělají, v nich tyto útržky myšlení zkostnatí a ztvrdnou, a oni se jich začnou přidržovat, jako by na nich závisel jejich ži­vot. Takto jsou ovšem navždy uzamčeni.

Věřím, že vnitřní ty neboli Vyšší Já omezení Kruhu předvídá a že jste je přijali s láskou jako ostatně všechny obecné okolnosti z vašeho raného života. Věřím, že Vyšší Já je tak mocné, že má schopnost zvolit si, jaký druh života chce prožít v těle. Život na zemi je tak hrdinský a také je tak významným evolučním kro­kem, že jste sem nepřišli náhodou. Stará představa, že nás Bůh nějak uplácal z hlíny a řekl: „Trapte se," mi přijde dětinská.

Když se dva lidé pohlavně spojí, vydají energii; kterou si pře­čte Vyšší Já. To pak zvolí genetický vzor dítěte, jež se má narodit a přijme všechny ty silné i slabé stránky, které v tom malém těle najde. A tak jestliže jste se narodili s jednou nohou kratší, vaše Vyšší Já to vidělo a řeklo: „Fajn, beru to. I kdybych musel chodit celý svůj život jen v polokruhu, nevadí mi to. Pošli mě tam dolů, potřebuji to."

Vyšší Já má rovněž schopnost zvolit pohlaví a obvykle vybírá to, jež má na pozemské úrovni největší naději na přežití. Jste-li tedy ženou, jste jí proto, že můžete způsobit, aby vám muž stál na hlavě. Zvolily jste si ženství, protože k vám nepřišlo jako nějaká nutná přirozenost. Jste-li mužem, rozhodli jste se pro onen straš­ný úkol snažit se vyjadřovat sílu, aniž byste tloukli ostatní, a v rámci této síly si musíte rozvíjet subtilní duchovnost jemnosti a mírnosti.

Dříve než se Vyšší Já na zemi inkarnuje, vidí budoucí rodiče, jakož i názory, k nimž přilnou. Prohlédne si otce, zjistí, že je to správný chlápek a řekne: „Skvělé, získám-li imidž mužství tohoto blbečka, bude mi trvat dvacet let, než se toho zbavím." Pak se po­dívá na matku. Stojí tam se svým milujícím srdcem, ale Vyšší Já vidí, že je úplně mimo. „Ta se sotva pro něco nadchne," řekne si Vyšší Já, „to je báječné, dalších dvacet let mi bude trvat, než se oprostím od ní."

 Potom se Vyšší Já podívá na to, čemu tito dobří lidé věří.  Nejprve se zděsí, neboť vidí, že to, čemu věří, je zcela praštěné, pak se přece jen usměje, když si uvědomí, že dalších dvacet let mu bude trvat, než tyto nesmysly překoná. „Prima," řekne, „dvacet let, než překonám jeho, dvacet let, než překonám ji, dvacet let, než překonám to, čemu tihle ňoumové věří, to máme celkem šedesát let. Takže sám sebou budu posledních deset let. Inkarnuj mě tedy."

A tak jste přišli. Věděli jste, že to bude nejvelkolepější obdob v dějinách člověka, a aspoň na chvíli jste viděli, že budete řízeni a ovládáni jinými. Viděli jste omezení Kruhu a poznali jste, že vám toto omezení pomůže. Neboť z omezení vzniká konečná svoboda. Podívejme se teď na povahu Kruhu, abychom viděli, jaké­mu štěstí jste se upsali.

Kruh je ovládán a řízen asi dvěma tisíci rodinami po celém; světě. Tyto rodiny jsou stejně součástí Kruhu jako zbývající lid­stvo. A ještě více, neboť ve skutečnosti mají tyto rodiny jakýsi právně zajištěný zájem o vládu nad lidstvem, takže jsou v Kruhu v emocionální pasti. V jakési substruktuře pod těmito mocnými rodinami je kolem dvaceti tisíc jiných rodin a volně spojených sdružení, které fungují jako podporovatelé či zástupci vůdců. Dva tisíce rodin se k moci dostalo silou již před staletími a tuto moc si udržují dosud. Rozumějte mi dobře - tyto rodiny a sdružení, která vytvořily, nejsou součástí „osvícenců", ani nejsou nutně zlé, jsou to pevně svázané sociální skupiny, jejichž jedinou funkcí je udr­žovat nadvládu. Ve společnostech západní Evropy a Severní Ameriky vykonávají nad lidmi moc v podobě velmi rafinované manipulace, při níž řídí každý aspekt života člověka.

Tisknou papírové peníze a diktují, kolik jich může člověk mít. Navrhují ceny a každou hodinu kontrolují pracovní sazby a sami určují jejich strop, který je těsně nad tím, co já nazývám „revo­luční úrovní", pod níž by lidé vyšli do ulic a rozmetali samotnou strukturu, již rodiny doufají, že udrží. A nezáleží na tom, jste-li dělníkem nebo vysokým úředníkem rozsáhlé korporace, s penězi, které je vám dovoleno vlastnit pro své úsilí, vystačíte prostě jen tak tak, abyste přežili. To proto, že systém je záměrně vytvořen tak, aby vám žádnou hojnost neumožnil. Kdy jste měli naposledy před sebou pár stovek nevyužitých tisíců?

Rodiny ovládají i světový bankovní systém a využívají vlády, které v podstatě financují a sponsorují, k tomu, aby vydávaly zá­kony regulující každý aspekt finančního trhu v jejich prospěch. Ústava Spojených států například zásadně zakazuje vytvoření ně­jaké centrální banky. Pochopitelně, zakládající otcové si ve své veliké moudrostí nepřáli, aby kdokoliv s touto situací manipulo­val. A tak to rodiny obešly tím, že vytvořily Federální systém ce­nového limitu, což je ovšem jakási centrální banka ve všem mož­ném, kromě názvu. Ta tiskne peníze a řídí jejich cirkulaci a stano­vuje cenu, kterou Američan platí, aby si ony peníze půjčil. Takto reguluje každý aspekt jeho života. Federální systém cenového li­mitu je postaven takovým způsobem, že vůbec neodpovídá vládě ani lidu, a tak se těší monopolu nad záležitosti nemocnějšího ekonomického obchodního národa na světě. A vzhledem k ne­smírné moci Spojených států ovlivňuje i finanční trhy všude na světě. Nebylo by příjemné, kdybyste měli jen nepatrnou část této moci? Jistě bylo, ale vy ji nemáte a bohužel nikdy mít nebudete.

Rodiny a jejich zástupci mají monopol nad světovým obcho­dem a celkovou obchodní flotilou a úzkostlivě řídí přísun suro­vin, jež jsou pro život člověka základní. Tím, že vlastní většinu světových dolů, vytvořili v minulosti velmi promyšleně nedostat­ky životně důležitého zboží, aby podpořili inflační trh.

Stejně opanují i vzdělání. Před mnoha staletími měla v Evropě monopol na informace a vzdělání křesťanská církev a ten si udr­žovala velmi razantně díky různým organizacím jako byli napří­klad jezuité. Vzdělávat se mohli jen kněží, duchovenstvo a vyšší třída. Obyčejní lidé byli uváženě udržováni v nevědomosti, aby nemohli převzít moc. Dnes stále. ještě vzdělání řídí bud nábožen­ství, nebo status quo a vydávají se zákony, které vás nutí vzdělá­vat své děti v systému. Proto byla myšlenka „vzdělávání dětí do­ma“ v posledních letech pod takovou ničivou palbou. Moc prostě nechce, abyste své děti odebrali z jejího vlivu.

Dále se hojně užívá medií k bombardování lidi „národním myšlením", které tvaruje jejich postoje ke všemu počínaje vál­kou, sexem a manželstvím a konče daněmi, jakož i jejich indivi­duálním vztahem k Bohu a Zemi. Protože novináři a vydavatelé procházejí týmž vzdělávacím systémem, sbírajíce tytéž víry, ne­hodlají příliš věci měnit. A tak musíme být trpěliví. Věci se změ­ní, ale chce to nějaký čas. Výsledkem je, že obyčejný muž či žena má mozek zcela vymytý a věří, že jako individuum musí podpo­rovat status quo a platit za privilegium toho, že je naživu. To kruciální součást manipulace, neboť většina rodinných účtů přechází na lid, kterému je pod trestem uvěznění zakázáno svou odepřít svou finanční podporu - zkuste si neplatit daně!

Ve válkách bojují rodiny mezi sebou, přičemž obyčejný člověk funguje jako střelivo do kanónu. Nejen že nemá žádnou kontrolu nad událostmi, ale ani se ho nikdo neptá na jeho názor. Kdy se vás někdo ptal, chcete-li platit za další bombu či nikoliv? Tato situace se po pět tisíc let nijak nezměnila a tak je to v pořádku; je to součástí naší evoluce. Jako lidé Kruhu jsme všichni prošli dětstvím. V oněch formativních letech nám byl indoktrinován systém a dříve, než jsme si uvědomili, že nás okradli o naši moc bylo obvykle již příliš pozdě. Zjistili jsme, že je snadnější podvolit se a tiše souhlasit než hlavou tlačit na zeď našich zděděných věr a názorů. A tak jako Lidé Kruhu procházíme životem jako automati a plníme příkazy. Platíme na vlády, jež vydávají zákony na omezování naší činnosti. Podporujeme a platíme soudy a bezpečnostní složky, které tyto zákony vymáhají. Pracujeme tvrdě za směšně malou mzdu, abychom celý systém podrželi, a pak nám velkou část toho, co opravdu dostaneme, shrábnou daně. Průměrný malý obchodník ve Spojených státech, který vlastní jednu budovu, kde svůj obchod provozuje, platí tucet různých daní. Kromě toho musí platit na výběrčí těchto daní a další daně za vládu, aniž by byl za svou práci či výdaje nějak odškodněn. Otrocké zákony, které byly vypracovány v minulém století, měly občany ochránit před povinností pracovat bez příjmu. Vláda to přehlíží. A pak s tím, co nám zbyde po zaplacení daní, musíme a podpořit a nakrmit své rodiny a vynasnažit se zajistit jim jakous takous budoucnost. Kdo však podporuje nás? Nikdo.

V Americe tomu tak nikdy nemělo být. Thomas Jefferson byl metafyzikem a spolu se Zakládajícími Otci napsal Ústavu Spojených států na duchovních zásadách. Tito dobří lidé by se obraceli v hrobě, kdyby viděli, jak se s lidmi dnes zachází. A pro­tože se Spojené státy natolik vzdálily svobodymilovným idejím, na nichž byly postaveny, začaly ztrácet vliv. Jejich podíl na světo­vém trhu neustále klesá a jejich schopnost zasazovat se za dobro a lásku ve světě upadá s každým okamžikem. Totéž se stalo v Británii. Po administrativě Harolda Wilsona, jež byla v moder­ních dějinách jednou z nejvíce manipulativních, země zchátrala.

A nyní jsme svědky toho, jak se tradiční instituce freneticky sápou po jakékoliv stopě moci, která jim ještě zbyla. Milióny Britů jsou zatím nezaměstnány.

Jakmile si uvědomíte; co se děje a že vás bohužel nikdo nebu­de nikdy podporovat a že všechno vás má oslabit, pak můžete za­čít získávat svou energii zpět. Uvidíte, že to bude velká legrace. Když však začnete potvrzovat svou sílu, dejte si pozor, nebol tím, jak se budete snažit starat se sami o sebe, budete vmanipulováni do víry, že to není správné. Kvůli tomu se však nenechte odradit. Systém hraje s lidmi takovou malou hru; říká jim, že „celek“ je důležitější než jednotlivé části. Co tvoří vlast? Je to její zeměpis­né ohraničení nebo její instituce nebo majitelé půdy nebo národní fotbalové družstvo? Ne, jsou to milióny obdivuhodných jedinců, které vytvářejí její občanstvo. Nic jiného.

Tím, že systém navěky zachovává myšlenku, že jedinec nic neznamená, udržuje si svou moc. Mocní využívají svého starého kmenového triku spojovat své egocentrické motivace s vůlí Boží. A tak jsou lidé vmanévrováni do myšlení, že vůle hierar­chie je vůle Boha. A protože člověk nemůže vidět Boha přes svou elektromagnetickou oponu, přijímá tuto faleš za pravdu. Je nám vštěpována myšlenka, že když nepodpoříme status quo ne­bo národ, který si rodiny pro sebe namáhavě vybudovaly, půjde­me nějak proti tomu, co Bůh chtěl. Rodiny vykonávají vliv a moc nad vládami a vůli těchto vlád spojují s tím, čemu říkají „národní zájmy", což však není nic jiného, než zájmy jejich. Pak vmanévrují Lidi Kruhu do myšlení, že tyto národní zájmy musí podporovat, i když činy vlád nejsou vždy spravedlivé. Strach a vina jsou nástroje, kterých manipulátoři užívají v prvé řadě, po nich následují pravidla a nařízení. Do zákoníků se dostanou roč­ně tisíce zákonů.

Jedinec, neschopný protestu, tiše poslouchá, dokud se manipu­lace nestane běžnou věcí, kterou přijme jako přirozenou. De facto si sotva uvědomuje nějakou jinou možnost. Vy jste tomu podleh­li; já tomu podlehl; všichni jsme tomu podlehli a to je dokonalé. Nemůžete se zbavit své existence automatu, pakliže, si ji nejprve nezakusíte. V méně demokratických společnostech, jež předsta­vují přes osmdesát procent světa, je manipulace méně subtilní, neboť jejich vládcové jsou tvrdší. Jejich metody brutálního násilí a mučení jsou na povrchu bizarnější, ale lidskou svobodu nenaru­šují o nic méně, než vládcové ve společnostech údajně demokratických.

S neuvěřitelnou drzostí a nestoudností nutí systém Lidi Kruhu  aby zachovávali, rozmnožovali a podporovali samotné organizace, které nás okrádají o sílu, a tak vlastně způsobují to, že jsme sami sobě žalářníky! A pak se divíme, proč se nic ve skutečnosti nemění k lepšímu.

Tento pozoruhodný svět, který nám Bůh dal proto, abych v něm poznali sami sebe, oplývá fantastickou hojností. Je tu dostatek bohatství, které kdyby se rovným dílem rozdělilo, učiní každého muže, ženu a dítě na této planetě multimilionářem. Přesto trpíme hladem a nedostatkem. Proč? Protože se systém stará sám o sebe, nikoliv o lidi. Své nezcizitelné zájmy opírá systém o svou moc, zatímco obyvatelstvo je ponecháno svým vlastním prostředkům. To pochopitelně dělá, co může, aby si vzájemně vypomohlo, posílá si třeba pytle s rýží a tak dále, avšak onen problém to nikdy nevyřeší.

Zdá se být téměř nemožným, že by věci byly na pokraji zhroucení, ale skutečně jsou. Vy si musíte jen jemně a s láskou vzít svou moc nazpátek a čekat na den, kdy intuitivní lidé, lidé s lás­kou a obětavostí ve svém srdci a lidé s pravou duchovností, do­stanou zemi za dědictví.

K tomu, abyste však získali zpátky svou moc, musíte být sa­mostatní. Musíte přijmout Boha jako zdroj energie. Tím, že se i soustředíte na božství uvnitř sebe a tím, že přijmete sami sebe jako dokonalé (i když dokonalí nejste), budete se postupně touto božskou energií sami stávat. Tato energie je mimo Kruh, takže nakonec bude váš příkaz tak silný, že ovládnete každý aspekt svého života.

Toto je první krok, neboť jestliže se považujete za oddělené od Boha či od Boží Síly, uvrháváte se znovu do kmenových způso­bů. Říkáte: „Jsem bezcenný, nemám život v hrsti, ať mě vedou hierarchie, kněží nebo nějaká vnější síla.“ A Univerzální Zákon ve své nestrannosti zareaguje tak, že pro vás stvoří realitu, jež bu­de poněkud nemotorná a plná nejistoty. Ocas vrtí psem a život ří­dí vás, nikoliv vy život. ­

S takovýmto postojem se z afirmací stane jen mumlání - zaklí­nadlo pro boha nosorožce. Jestliže však opravdu věříte, že jste součástí Boží Síly, můžete-li pohlížet na život svůj a ostatních nestranně, můžete-li každému dopřát jeho či její vlastní realitu, aniž byste je posuzovali, potom se vaše energie stane postupně neko­nečnou. Jakmile tak učiníte, vkročíte do jiné dimenze moci, mi­mo Kruh, a poznáte, že můžete realitu tvarovat podle svých po­třeb, Zjistíte, že jakmile dostanete výsledky, duchovně povyroste­te stonásobně.

Stuart Wilde: Kormidluj svůj člun. Z anglického originálu Affirmations. Nakladatelství Erika, Praha 1994, ISBN 80-85612-78-X