Všechno je tady a čeká to na vás. Vy musíte jen vyjít ven a ohlásit se. Nepotřebujete žádné povolení. Potřebujete jen odva­hu říct: „Počítej se mnou." Za předpokladu, že máte energii k to­mu, abyste se rozjeli, můžete dělat, co se vám zlíbí. A Univerzální Zákon, jsa nestranný, bude jedině potěšen, když vám bude moci vyjít vstříc.

Když jste se narodili, vaše podvědomí začalo zaznamenávat každý pocit, každou myšlenku, každé slovo, které jste promluvili, nebo které někdo jiný promluvil k vám. Přijali jste všechno, co vám vaši rodičové nebo učitelé řekli: Ti, kteří vás učili, vás prav­děpodobně milovali a dělali to nejlepší, co mohli. Měli však v so­bě i své slabostí a zápory a ty vás učily také. Učili vás kmenovým způsobům, učili vás omezením Kruhu. Učili vás strachu a hříchu. Kvůli své slabostí vám naznačovali, že ani vy nebudete schopni řídit svůj vlastní život. A tak se tato moc stala vaším zápasem, ne proto, že v sobě tuto schopnost nemáte, ale protože se vaše prapraprababička cítila slabá a bezvýznamná a tomu učila i svou ro­dinu a nakonec se to naučili i vaši rodičové a předali to vám.

Když jsem byl malý, učila mě má matka dětské říkanky. Jednu, která se jmenovala Růžový prstýnek, jsem měl moc rád. Byla le­grační a při posledních slovech jsme vždycky všichni rádi spadli na zem. Moje podvědomí přijalo tuto říkanku jako něco dobrého. Padal jsem rád, protože se to mé matce líbilo. Ale podívejme se na to zblízka. Ve své anglické verzi zní takto:

Růžový prstýnek,

do kapsy plno voniček,

hepčík, hepčík,

nehneme se ani o píď,

bum bác, bum bác.

Tato stará anglická dětská říkanka byla napsána v době velkého moru. „Růžový prstýnek“ byla skvrna na kůži, která se objevovala v podpaží u těch, kteří byli chorobou napadeni. Lidé věřili, že tuto nemoc roznášel páchnoucí městský vzduch, a tak s sebou nosili svazeček voňavých květin, neboli „voniček", aby se chránili před infekcí. „Hepčík, hepčík", bylo znamením toho, že člověk dostal horečku. A „bum bác, bum bác,“znamenalo to, že nikdo pochopitelně nepřežil.

Veselá říkanka, co říkáte? Mě ji učili asi ve třech letech a vás možná také. A každý z nás se tomu chechtal a měl radost z toho že umírá tak hroznou smrtí. Neznali jsme nic lepšího, a ani li kteří nás učili a milovali, neznali nic lepšího. Naše podvědomí přijalo slova „hepčík, hepčík, bum bác, bum bác" jako skutečnost. Dnes je nepravděpodobné, že byste dostali dýmějový mor. Ale pokaždé, když kýchnete, vyvolá si vaše mysl ono „bum bác, bum bác," a vaše energie klesne. Musí. Vždyť vaše podvědomí věří, že je to pravda. Dokud mu však nepovíte něco jiného.

Jste tvořeni milióny a milióny věr. Věr o svém těle, věr o své intelektuální hodnotě, věr o tom, jak jste pohlední. Věr o Bohu; hříchu, životě po smrti, morálce, věr o kmeni nebo společnosti, v níž žijete, věr o své rodině a o tom, co by se mělo nebo nemělo udělat a tak dál a tak dále.

Všechny tyto víry odněkud přicházejí, někde vznikají. Nebo jste si je vypěstovali tím, že jste zjistili, čemu věří ostatní, a přija­li jste je kousek po kousku tak, aby vám vyhovovaly. Tyto víry jsou vaší realitou. Jsou pro vás pravdou a vaše mysl na nich lpí s nekompromisním odhodláním. Avšak když se pozorněji zadívá­te na to, čemu věříte, shledáte, že mnohé z toho má jen nepatrný nebo vůbec žádný základ. Místo aby vám sloužily, drží vás vaše víry zpátky: Mnohé z toho jsou jen kmenové plané žvásty, ener­gie, jež byla předána z jedné neadekvátní generace na druhou. A vy jste to přijali.

Duchovně vzato jsou tyto víry součástí vašeho vývoje a v tom­to smyslu jsou dobré, neboť vám umožňují překročit je. Vypořádáním se se svými slabostmi začnete postupně věřit sami v sebe. Takže když vám kmen řekne: „Vhoď dva pomeranče do řeky, aby sis usmířil boha nosorožce, jinak obilí neporoste," máte odvahu prohlásit: „Nesmysl.“ A jdete a koupíte místo toho pytel hnojiva.

Duchovní růst v podstatě znamená překonat myšlení davu, do­stat se do bodu, kdy máte ve svou realitu tolik důvěry, že víte, že můžete být samostatní. V tomto procesu objevíte, že v sobě máte divoucího Ducha - věčného, nesmrtelného a nekonečného - že vás ve skutečnosti nic neomezuje.

Nedávno mi zavolala jedna paní z Abilene, z Texasu. Měla spoustu problémů, tělesných, emocionálních, interpersonálních. Byla bez práce a žila ze státní podpory. Zeptal jsem se jí, proč má pocit, že má tolik problémů. Odpověděla mi, že právě prochází svými „mizernými roky". Zeptal jsem se jí, proč věří, že jimi mu­sí projít. Odpověděla mi, že jí její astroložka řekla, že její plane­tární konfigurace je nepříznivá a že to pro ni bude znamenat těž­ké časy. Byl jsem zvědavý, kdo je její astroložka. Vysvětlila mi, že je to nějaká dáma, .kterou náhodou poznala v autobuse. A tak jsme se na to podívali spolu. Zde je žena z Abilene, z Texasu, která má velmi sympatický hlas, ale má problémy. Důvod, proč tyto problémy má, je ten, že jednoho dne, když byla zcela rozla­děna, narazila na kohosi v autobuse, kdo v naději, že jí pomůže, jí řekl, že to s ní bude teď špatné. Její mysl tomu uvěřila. A postup­ně realita, kterou prožívala, odrážela její víry. Všechno se doslova rozpadlo.

Řekl jsem jí: „A co když vám teď řeknu, že se prostě mýlíte, že tento rok pro vás bude naopak velmi příznivý, že se všechno změní a že za třicet dní bude vaše tělo naprosto uzdraveno." Nepřijala to. Řekla mi, že jsem cvok a zavěsila!

Ať již věříte v cokoliv, je to buď ošklivé nebo krásné, užiteč­né nebo na překážku. Nosíte to jako kabát. Ovlivňuje to to, co jste. Vaše víry se ve vašem životě projevují jako krach nebo úspěch. Jako děti se učíme, že život je těžký a že musíme bojo­vat, a tak se jako dospělí obracíme na Univerzální Zákon s pros­bou: „Dej mi bojovat." Ten odpoví: „Jaký druh boje chceš?" „Třeba neustálý," odpovíme. Polička se utrhne z kuchyňské stěny a zabije kočku, auto nejde nastartovat a jakýsi astrální hlas z tele­fonní společnosti nás zpraví o tom, že telefon bude co nevidět od­pojen. Pomyslíme si tedy: To je skvělé, bojuju jako blázen a je teprve čtvrt na deset ráno. Problémy se stanou přirozenou součás­tí toho, co projektujeme navenek.

Možná, že si toho nejste vědomi, ale lidé si na vás těchto nepa­trných detailů všimnou dokonce i při prvním setkání. Když pak jdete na pracovní pohovor a někdo vám zrovna řekl, že budete prožívat těžké časy, projektujete právě tohle a tazatel u vás může vycítit nedostatek sebedůvěry. Když jste se například zrovna po­hádal se svým sousedem, může se tato negativní energie projevit jako dezintegrace, kterou může pak dotazovatel pochopit jako ne­stálost, vrtkavost. Je proto důležité uvědomovat si to, co projektu­jete, a ujišťovat se o tom, že to není negativita.

Asi si neuvědomujete, že většina energie, kterou do Univerzálního Zákona odrážíte, pochází z vnitřku. Toho, že pro­jektujete energii takovým způsobem, si nejste vědomi obvykle proto, že je součástí nezměrných zásob informací ve vašem nevě­domí. Můžete vědomě cítit, že jste třeba velmi pozitivní osobou, avšak z hloubi sebe sama tutéž sílu nevydáváte, a tak neustále zjišťujete, že život nejde tak, jak byste vy chtěli, aby šel. Abyste tento problém vyřešili, museli byste se pozorně podívat na to, če­mu vaše vnitřní ty ve skutečnosti věří. Toho lze dosáhnout intro­spekcí, obětavou oddaností a útočištěm. O všech těchto techni­kách pojednáme v dalších kapitolách.

Abyste měli život plný síly, musíte postupně vytlačit vnitř­ní slabost tím, že se soustředíte na své pozitivní síly. Pro za­čátek této změny jsou tu právě afirmace. Uvedu příklad. Jeden můj partner v Evropě zjistil, že jistý kmen lidí ho nesmír­ně popouzí. Nelíbily se mu zvyky tohoto kmene, ani způsob, ja­kým tito lidé řešili své finanční záležitosti. Měl pocit, že se přívrženci tohoto kmene neustále jenom bouří a považoval je za omezené a negativní. Kromě toho se zlobil, že ho jeho situace nutila s nimi spolupracovat. Pokaždé, když někoho z nich pot­kal nebo viděl na ulici, cítil, že se v něm vzedmula veškerá ne­gativita, kterou v sobě měl. To pro něj bylo pochopitelně velkou překážkou.

Navrhl jsem mu, aby svou mysl znovu naprogramoval tak, že se ujistí o deseti věcech, které byly na těch lidech dobré. To byl pro něj těžký úkol, ale nakonec vypadal jeho seznam nějak takto: „Kmen je velmi tvořivý, mnoho světově proslulých hudebníků pochází z tohoto kmene, kmen se orientuje na rodinu, kmen má dobrý smysl pro humor (i když měl potíže s tím, mu porozumět), kmen je často velmi lidumilný," a tak dál a tak dále.

Za rok naprosto změnil všechno, co si jeho podvědomí o těchto lidech myslelo. Více se uvolnil a zjistil, že k sobě začíná přitahovat ty lepší lidi z kmene, protože jeho vnitřní já odráželo jejich pozitivní sílu, nikoliv jejich slabostí.

Pomocí tohoto cvičení můžete překonat téměř jakýkoliv nega­tivně energetický vzor. Vyžaduje to však odhodlání a čas. Mysl je totiž silná a po mnoho let měla pravděpodobně dominantní postavení. Jak se začnete ujišťovat a pracovat na řízení svého života, mysl pochopitelně zareaguje. Často když lidé onemocní a začnou pracovat na svém uzdravení, před tím, než jim je lépe, se jim při­tíží. To proto, že mysl ví, že když je vaše tělo vyvedeno z rovno­váhy, může vás mysl řídit a ovládat, takže má primární zájem na tom, udržovat vás v nerovnováze.

Cesta k moci je v zásadě bojem mezi vnitřními cíli: mezi cí­lem mysli, která vám svazuje nohy, a cílem vás, kteří s odhod­láním a odvahou směřujete neustále vpřed. Když cestujete sa­mi v sobě, tváří v tvář programu, který se ve vás nashromáždil, zdá se tento úkol nekonečným. Když však odklidíte odpad, ob­klopí vás více energie. Čím čistšími se stanete, tím více se Síla stane součástí vašeho života. Nakonec dosáhnete čistoty, pomocí níž se všechno, nač se soustředíte - vědouce, že se jedná o samo­zřejmost - stane skutečností.

Při práci s myslí si své afirmace neustále opakujte, až je na­konec mysl přijme jako skutečnost a nová energie nahradí staré slabostí. Jako student na Cestě jsem poznal, že pokaždé, kdy se vás někdo dotkne nebo se na vás podívá, dojde k jakémusi přenosu energie. Musíte být však otevření, abyste energii mohli přijímat. Někdy to, co přijmete, není nijak veselé. Svět je často negativní a hrůzostrašný. Toho vám netřeba. To věda, cvičil jsem svou mysl, aby tiše řekla slovo „mír", kdykoliv jsem přišel na ve­řejnosti do styku s cizími lidmi. Nejprve jsem si musel zapamato­vat, abych to slovo řekl opravdu pokaždé, ale pochopitelně že jsem na ně často zapomínal. Během let se však tento zvyk stal součástí mého života natolik, že dnes moje mysl vyrukuje se slo­vem „mír" automaticky. Máto svou příčinu, abych tak řekl.

Tím, že popřejete miliónu lidem „mír", miliónkrát v sobě vlastně tuto energii vytvoříte, a tak kolem sebe postupně vy­tvoříte svět pokoje a míru. Tato afirmace se stává skutečností svým neustálým opakováním a tím, že to myslíte opravdu vážně. Budete-li říkat „jsem moc" desetkrát denně po dobu deseti let, stanete se jí.

Není nic, čeho byste se nemohli zbavit. Občas je však úsilí velké a slabost tak převládá, že nás přemůže negativita. Na Cestu se musíte vydat, jako by na ní váš život závisel, neboť v jistém smyslu na ní také závisí. Kdykoliv vznikne nějaká nepříjemná situace, je to často reakce mysli. Právě tohle je okamžik, kterým se musíte prokousat. Jestliže je tedy ovládání vašeho těla namáhavé; je to zřejmě právě to, čemu jste se vyhýbali. Postavením se tváří v tvář nepříjemným chvílím ve vašem životě duchovně rostete ­a to díky tomu, že se o sobě něco dozvídáte.

Nevědomí lidé nepohodlné věci ze své mysli vytěsňují a své pocity překrývají drogami a alkoholem. Nakonec se však jejich vnitřní bouře a neklid stejně na povrch protlačí a projeví se jako vážné onemocnění nebo traumatická událost. S odvahou čelit so­bě samým transcendujete to, co se stalo v minulosti, a dostáváte se do úplně jiné pozice. Lze to říct ještě jinak: vstupujete na tuto rovinu a učí vás tu základům filosofie Kruhu. Přijímáte negativitu a slabostí spolu se silou a vědomostmi. Ještě před tím, než se sta­nete výrostkem, je položena většina základů. Vaším duchovním úkolem je pak zvládnout kontrolu energie; kterou máte, a zahodit postupně to, co se vám nelíbí. Vypadá to jako krásný úkol? To je krásný úkol. A zbytek svého života máte na to, abyste tento pro­jekt dokončili.

Víte, život nestačí jen prožít. Máte-li nějaký opravdový cíl, budete chtít se sebou nějak soupeřit. Lidé si najdou malou cestičku a neustále se jí drží. To proto, že mysl nemá ráda spontánnost ne­bo změnu. Lidé mají sklon vytvářet si vzory, které jsou pro ně po­hodlné, a pak je následují den co den. Všechno je skvělé po dva­cet sedm let a pak se na cestě jednoho dne objeví medvěd a ten je sežere.

Nejen že vůbec nežili, ale také neposlouchali svůj vnitřní hlas, který jim říkal: „Hej, počkejte chvilku! S tím vaším vzorem není dnes něco v pořádku." Smyslem není to, jak dlouho žijete, ale jak kvalitně a různorodě žijete. Účelem existence ve světě je zakusit to. Strávíte-li celý svůj život tím, že budete dělat den co den přes­ně totéž, čas vyprší a brzy se připlazí stáří a zakousne se vám do zadku dříve, než budete mít příležitost opravdu něco prožít.

Energie afirmace je ve slovech: „Vzmáhám se. Moje zkušenosti jsou neomezené. Hodlám život žít. Přijmu jakoukoliv příležitost, abych zažil něco nového, budou-li k tomu prostředky. Na kánoi

sjedu Amazonku; s padákem skočím z letadla. Navštívím všechny hlavní umělecké galerie na světě. Napíšu tři knihy - a prodám je ­budu zpívat v Carnegie Hall. Procestuji padesát zemí. Vyléčím svoje tělo. To mi bude trvat do úterka. Pak se zajedu kouknout na pyramidy zamiluju se do fantastického člověka, vydělám fůru peněz, přeletím Grand Canyon, navštívím Tibet a naučím se levito­vat: V neděli si dám malého šlofíka a vyperu si šaty, neboť v pon­dělí odletím do Keni na safari.

Všechno je tady a čeká to na vás. Vy musíte jen vyjít ven a ohlásit se. Nepotřebujete žádné povolení. Potřebujete jen odva­hu říct: „Počítej se mnou." Za předpokladu, že máte energii k to­mu, abyste se rozjeli, můžete dělat, co se vám zlíbí. A Univerzální Zákon, jsa nestranný, bude jedině potěšen, když vám bude moci vyjít vstříc.

Při práci se svou silou budete udiveni tím, jak se vám budou všude otevírat dveře. Lidé vycítí vaši zvýšenou energii a budou chtít být s vámi - vlastně vás budou vyhledávat. Všude na vás bu­de stále víc a více pamatováno. S tím, jak budete odkrývat nové možnosti, objeví se před vámi cesta, o níž jste nikdy nevěděli, že existuje. Budete moci tvrdit: „Jsem moc, " z pozice síly. Řeknete: „Příležitost si mě sama najde, " a vaše mysl tomu uvěří, protože tyto magicky spontánní události prožije. Nebudete muset nic předstírat. Budete tam, přímo na vrcholu Obří pyramidy za úsvitu a dívat se na údolí Nilu. A před vámi bude ležet věčná budouc­nost.

Stuart Wilde: Kormidluj svůj člun. Z anglického originálu Affirmations. Nakladatelství Erika, Praha 1994, ISBN 80-85612-78-X