A tak jsem to hromadně (neměl jsem moc času přebírat komu to pošlu a komu ne) přeposlal dál s přípodotkem: Proč ne? Ničemu to neublíží, naopak, budiž tma, aby bylo více světla... (Pro nezasvěcené, poslední slova velkého básníka, vědce a autora Fausta prý byla: „Více světla…“)

Většina lidí samozřejmě neodpověděla, ale z odpovědí by se dal sestavit docela dobrý sociologicko-psychologický profil současné české internetové společnosti.

Přítel R. zareagoval takto: „A až pak všichni znovu zapnout světlo, zkolabují jističe.“

Hm. Vím o něm, že je často v depresi. On totiž léta podniká, a je podnikatel poctivý, takže tráví celé dny a týdny tím, že spořádaně zakládá faktury a pohledávky a objednávky a platí DPH a překonává všechny ty u nás tak obvyklé překážky podnikání. A tak po letech začal být bručoun.

Jsem si jist, že by jističe nezkolabovaly a nezkolabují. Tady přece nejde jen o akt ušetření nějaké elektrické energie, ale o pouhých pět minut, kdy, kdyby výzvy uposlechla většina populace zvláště velkých měst, by přinejmenším tmou v oknech občané naznačili politiků, energetikům ,a především sobě samým, že jich je dost na to, aby konečně změnili to, co se změnit musí. Jak dlouho že se tady v téhle kotlině sestavovala vláda? Na jak že to dlouho jsme si nechali jedním demagogem, který se nechtěl vzdát moci, vnutit jeho drzé započítání komunistů do vlastních plánů, aniž jsme cokoli namítli? Jak moc pasivní už jsme a kolik „světla“, nebo naopak „tmy“ je třeba, aby nám došlo, že co si nevydupeme, to mít nebudeme?

Další dva legendární IT mužové mi sdělili, abych jim tyhle spamy již neposílal. Jeden mi ovšem napsal: „Nepište zprávy ve Wordu, a ušetřete energii! Napsat text zprávy  přímo do mailu ušetří počítačový čas a energii nejen na vaší straně, ale ještě daleko více na straně příjemce: nemusí spouštět další aplikaci, nemusí otevírat další  program, aby si váš email přečetl, nemusí platit nadnárodní korporaci Microsoft za program Word. Navíc stejný text napsaný v dokumentu Wordu je datově nejméně desetkrát větší než stejný  text napsaný přímo do emailu - rozešlete-li takový email třeba sto lidem, spotřebuje ve výsledku celkově víc zdrojů a energie, než je pětiminutové svícení žárovky. A úplně zbytečně! A to myslím naprosto vážně.“

Má pravdu, ale tu svou, malinkou, typicky českou: ví přesně, proč by se to či ono nemělo dělat. Jenže jako 99% všech jemu podobných, nepochopil, že o tu energii zase až tak teď nejde, a nenavrhl, co by se dělat mělo. On, jeden z prvních blogerů? VIP na tomto blogu? Kdo jiný než člověk jako je on by měl ukazovat směr, provokovat k akci, inspirovat, pomáhat svými znalostmi upevňovat tu největší sílu internetu – tvořivost?

Ale ono to má i evropské kvality: kdy naposledy byli Češi u toho, když se dělo něco kontinentálního? Umíme vůbec myslet a hlavně jednat „evropsky“? Zase budeme jen čekat, až nějaký „úřad“ rozhodne za nás? Zase zalezeme za pec, protože jsme v dětství vyrostli na pohádkách o hloupém Honzovi? Protože nevíme „kde“ domov náš? Kde je ta generace, která souzněla s Mišíkem, když před lety zpíval o těch, „kterým srdce zkameněla“?

Všichni, kteří ve čtvrtek v 19:55 na pět minut zhasnou všechna světla v bytě či domě, samozřejmě vědí, že v tu chvíli nic nezmění. Ale o to přece nejde: jde o obnovení počátků nějaké (celoevropské) vize, akce, jednoty. A možná i jednoty části populace americké a jihoamerické a japonské a indické… kdo ví? Jde o pocit globální sounáležitosti, o pocit být součástí něčeho většího.

Naznačuji, že přece vstát a zmáčknout (pro srandu králíkům, chcete-li, vy co neustále pochybujete) několik vypínačů je to nejmenší, co můžete pro své už tak špatné svědomí (ale když se přidá víc a ještě víc lidí, i pro planetu) udělat. Nejde o onu ušetřenou energii, jde o duchovní, vibrační pocit (svědomí a zodpovědnosti) ve statisících či milionech lidských duší, že si začínáme být vědomi toho, co planetě provádíme. A že bychom případně rádi něco začali měnit.

Jenže pokud na cokoliv tak „naivního“, jako je pětiminutové vypnutí světel, reagujeme automaticky negativně, a dokonce vydáme nějakou energii na napsání odstavce protiargumentů, samozřejmě nás (stále víc a pravidelněji) nic pozitivního nenapadne.

Co kdybychom se alespoň občas přestali chovat jako hloupí Honzové či onen Šmoula, který neustále cokoliv odmítal slovy „nemám rád…“? Co kdybychom alespoň na pět minut denně přestali nadávat, kritizovat, peskovat, šmahem a rovnou  a předem odmítat?

Pokud na pět minut člověk zhasne všechna světla (a rozumí se samo sebou vypne i televizi), musí vypnout i oči. Tím ale i jeho mysl částečně VYPNE (je-li toho ještě schopna). Konečně vypne! Odpočívá. Obvykle neustále emocemi a negativními postoji zaměstnaný imunitní systém člověka má konečně čas skutečně fungovat (a bojovat proti milionům mikrobů, bacilů a virů) – a člověk, a jistá část jeho mysli, konečně odpočívá.

Protože když člověk otevře oči, mysl automaticky musí hodnotit, kritizovat atd. Pokud je tma, kritický program mysli vypíná. Copak vám, odmítačům čehokoliv co jste sami nevymysleli, už srdce opravdu zkameněla a zadky přirostly k pohodlným židlím?

Já rozhodně na těch pouhých pět minut zhasnu. Také abych lépe „viděl“ a udržel nadále své srdce živé, otevřené, a bude-li třeba, i akceschopné. A myslím to opravdu vážně.

Protože pohnu-li zadkem (a prsty a tak vypnu v příslušnou dobu vypínače, tedy světlo), může ta následná pětiminutová tma být počátek něčeho, co pohne lidským světem.

Protože musíme na pět minut zavřít oči, abychom opět začali vidět… v čem děláme chyby, kudy a jak cesta ven.

Protože je to nejen ona chvilková „tma“, ale především onen ODPOČINEK neustále a stále více rozjeté, zážitků nenasytné mysli, co je nám (i planetě) třeba jako soli…