O MÉLÍ - originální znění stati o jmelí z Herbáře Pietra Andrea Matthioliho v překladu Tadeáše Hájka z Hájku. Kromě jiného je to další výborný exkurz do staré češtiny.

Mélé jest z počtu těch bylin, kteréž na zemi žádného sídla nemají, než na stromích rostou­, a by je chtěl kdo saditi, neporoste. Jest jako nějaký strůmek, rozložitý, ratolestný a ušlechtilý. Ratoléstky má hebké. List obdloužný, pruhovatv, tlustý, nážlutlý. Jahodky má bílé jako hrách, s jakousi vodnatostí vnitřní lepkou. Semeno malé, z země, jakž po­vědíno, nikdá neroste, než toliko na stromích, zvláště na dubu, na borovici, na jabloni, na hrušce, na kaštanu a na bříze. Ale kteréž na žaludních stromích roste, v zimě list potracuje. Na jiných stromích pak ustavičně se zelená. Jahodkami mélovymi pasou se kvíčaly, z jejichžto lejn plných semen mélových, na stromích, na nichž přes noc sedají a se pasou, mélí vyrostá, z něhož sedláci dělají lep. Protož utěšeně Plautus propověděl, že kvíčala sama sobě zahynutí kaká. Plinius napsal, že mélí nikoli neroste, leč prvé v žaludku ptačím, zvláště kvíčal a divokých holubův, uzrá a ven vyjde.

Lep, na nějž ptáky lapají, dělají z jahodek mélových, a praví, že dubový jest nejlepší: Vaří jahodky v vodě, až se zpukají, potom vodu vylejíce jahodky tlukou a tak dlouho v vodě vypírají, až všecky šupiny ven vyjdou, a teprv jej do škopkův a do kádí kladou.

PŘIROZENÍ A MOCl MÉLÍ

Mélí má své složení z částek povětrných a vodnatých, zemnatých nejméně při sobě má. Prach z kůry dubového mélí s ženým vínem smísiti a vypiti, ráno na čtitrobu a večer, klaní všeliké v životě ukládá. Item zapuzuje všední, druhou i třetí zimnici, žloutenici, běhavku, trávení všelijaké, závrat, souchotiny, hryzení v životě. Proti padoucí nemoci mnozí dávají dubové i hruškové mélí nositi na hrdle i také do těla užívati, a velice je vychvalují. Proti sražené krvi v životě od urazu vař dubové mélí v víně, potom vezmi tvrdé vejce vařené a vyňma z něho žloutek rozetři jej v tom víně a teplé vypí na lačný život. Item kdo má červy v břiše aneb v žaludku, požívej toho prachu z mélé ve všech krmích a v pití, a ihned pominou. Chtějí tomu také, že hruškové mélí k snadnému po­četí a porodu pomáhá. Item která žena jsoucí těhotná toho mélí požívá, to dítě zachová­vá od božce. Item mélí hlohové a jabloňové proti zbláznění v víně dávají a do kolébky kladou, aby duchové zlí a přístrachy jich nemámily a strašlivá vidění zahánělo. Sedláci ovcem dávají jedlové mélí, aby nepotratily plodu, k témuž i ženám dobré jest, aby toho prachu v dubové vodě požívaly. Praví marštaléři, kdož jede cestou na koni a má při sobě mélí dubové, že tomu se jeho kůň neochvátí.

Složení lpu jest též nejvíce z částek vodnatých a povětrných, zemnatosti při sobě nejméň má. V chuti jeho více jest ostrostí nežli hořkostí, a mocí první zahřívá. Po některé chvíli teprv zahřívání jeho se pociťuje a to zahřívání zdržuje se pro částku vodnatosti jeho. Moc má přitahovati z hlubokostí udův silně vlhkostí tenké i hrubolepké. Moc má také měkčiti, zahřívati, slepovati a ztenčovati. A tak lep dubový jest horkého a suchého při­rození na třetím stupni. Pernost a kousavost při něm jest větší než hořkost. Lep smíšený s pryskyřicí a s voskem záušnice a hlízy měkčí a k sezrání přivodí. Item lep s bílým ka­didlem smíšený vředy staré a rozjídavé hojí a hlízy měkčí. Item lep s vápnem, s akštej­nem a s kamenem řečeným azius vařený a přiložený slezinu ztenčuje. Item lep s sandara­kou a utrejchem smíšený a pomazaný nehty zlé vykořeňuje.