"Nejdříve musíš poznat, odkud se tvé myšlenky berou, jak vznikají. Teď máš například rýmu; její fyzické symptomy ti sdělují, že tvé tělo musí znovu získat rovnováhu, že si musí znovu vybudovat vztah ke slunci, čerstvému vzduchu, prosté stravě; že se musí znovu začlenit do svého prostředí."

"Co to má společného s mou myslí?"

"Všechno. Nahodilé myšlenky, které tě ruší a rozptylují, jsou také symptomy tvé neshody s prostředím. Když se mysl brání životu - přicházejí myšlenky. Když se přihodí něco, co je v rozporu s nějakou vírou, propukne zmatek. Myšlenka je podvědomá reakce na život."

Před stanici předjelo auto, na předních sedadlech seděla starší dvojice ve večerním oblečení jako pár vycpaných panáků. "Pojď se mnou." poručil Sokrates. Odložil větrovku i bavlněnou košili a odhalil nahá prsa a ramena se štíhlými svaly, které se zřetelně rýsovaly pod hladkou, průsvitnou kůží.

Přistoupil k autu na řidičově straně a usmál se na šokovanou dvojici. "Co pro vás můžu udělat, lidičky? Benzín jako palivo pro vašeho ducha? Nebo snad olej na zvláčnění drsných okamžiků vašeho dne? A co takhle novou baterii, aby dodala vašemu životu špetku energie?" Zřetelně na ně mrknul a ani se nepohnul; usmíval se, když vůz vyrazil a rychle ujížděl od stanice. Podrbal se za uchem. "Třeba si vzpomněli, že nechali doma téct vodu."

Když jsme zas pohodlně seděli v kanceláři a pili čaj, vysvětloval mi Sokrates svou dnešní lekci: "Viděls, jak se ten mužský a ta ženská bránili něčemu, co pro ně byla neobvyklá situace. Dali se tak ovládnout svými hodnotami a svými úzkostmi, že už neumějí být spontánní. Mohl jsem být vyvrcholením jejich dne! Víš, Dane, když se bráníš tomu, co přichází, začne tvá mysl uhánět jako o závod; myšlenky, které na tebe útočí, sis sám vytvořil."

"A vaše mysl funguje jiným způsobem?"

"Má mysl je jako nezčeřený rybník. Tvá je naproti tomu plná vln, protože ti připadá, že jsi od neplánovaných a nevítaných událostí oddělen a často jimi dokonce ohrožen. Tvá mysl je jako rybník, do kterého právě někdo vhodil balvan. Budeš muset udělat dost velký pokrok v uvědomění. Musíš si uvědomit, že vlny v tvé mysli s tebou nemají nic společného. To se ti podaří, až uvidíš, co je jejich příčinou; pak se na ně budeš jen nezúčastněně dívat a nebudeš už nucen přehnaně reagovat, kdykoli do vody spadne oblázek. Od vírů světa budeš osvobozen, jakmile uklidníš své myšlenky. Pamatuj si: Kdykoli budeš zmaten, zažeň myšlenky a zabývej se svou myslí."

"Ale jak, Sokrate?"

"To není tak špatná otázka!" zvolal. "Jak víš ze svého atletického tréninku, skoky v gymnastice - a stejně tak i v uvědomění - se nepovedou hned napoprvé; vyžadují čas a cvičení. A cvičení, které ti umožní vidět zdroj vlastního vlnění - je meditace."

Po tomto velkém prohlášení se omluvil a odešel do koupelny. Teď byla chvíle, abych vyrukoval se svým překvapením. Křičel jsem na pohovce, aby mě v koupelně slyšel: "O krok jsem vás předešel, Sokrate. Před týdnem jsem vstoupil do meditačního kroužku. Řekl jsem si, že musím něco udělat s tou svou pitomou myslí," vysvětloval jsem. "Každý večer společně půl hodiny sedíme. Už se začínám víc uvolňovat a trochu kontrolovat své myšlenky. Nevšiml jste si, že jsem klidnější? A vy, Soku, meditaci cvičíte? Jestli ne, můžu vám ukázat, co jsem se nau..."

Dveře koupelny se rozlétly a s výkřikem, při němž stydla krev, se na mne řítil Sokrates a nad hlavou třímal lesknoucí se samurajský meč! Než jsem se stačil pohnout, zasvištěl meč kolem mne, tiše rozřízl vzduch a zastavil se několik centimetrů nad mou hlavou. Podíval jsem se nahoru na meč a pak na Sokrata. Křenil se na mne.

"Tomu tedy říkám dokonalý vstup na scénu! Málem jsem se podělal leknutím," sípal jsem.

Ostří meče se pomalu zvedalo. Klidně se zastavilo nad mou hlavou a zdálo se, že zachycuje a zesiluje všechno světlo v místnosti. Svítilo mi do očí, až jsem musel mžourat. Rozhodl jsem se, že budu raději držet jazyk za zuby.

Ale Sokrates si jen klekl na podlahu naproti mně, opatrně položil meč mezi nás, zavřel oči, zhluboka se nadechl a zůstal úplně klidně sedět. Chvíli jsem se na něho díval a uvažoval jsem, jestli se ten spící tygr probudí a vrhne se na mne, kdybych sebou hnul. Uplynulo deset minut a pak dalších dvacet. Napadlo mne, že třeba chce, abych také meditoval, a tak jsem zavřel oči a seděl tak půl hodiny. Když jsem otevřel oči, stále tam seděl jako Buddha. Začal jsem sebou vrtět, pak jsem tiše vstal a šel se napít vody. Když jsem si ji naléval do hrnku, položil mi ruku na rameno. Škubl jsem sebou a polil si boty.

"Sokrate, byl bych rád, kdybyste se za mnou takhle neplížil. Nemůžete dělat trochu rámus?"

Usmál se a řekl: "Ticho je umění bojovníka - a meditace jeho meč. To je vnitřní zbraň, kterou rozsekneš své iluze. Ale pochop jednu věc: užitečnost meče závisí na šermíři. Zatím nevíš, jak se zbraní zacházet a tak se v tvých rukou může stát nebezpečným, matoucím nebo neužitečným nástrojem. Zpočátku ti meditace může pomoci s relaxací. Stavíš svůj meč na odiv; pyšně ho ukazuješ svým přátelům. Lesk meče odvádí mnoho meditujících k dalším iluzím, dokud ho nakonec neopustí, aby hledali jinou, vnitřní alternativu.

Bojovník naproti tomu používá meč zručně a s hlubokým porozuměním. Rozseká jím svou mysl na cucky, proseká se myšlenkami a odhalí, do jaké míry jim chybí podstata. Musíš se naučit rozsekat uzly ve své mysli - mečem meditace. Dokud jednoho dne nepřekonáš potřebu jakékoli zbraně."

Právě v té chvíli dorazil k čerpadlům starý mikrobus s novým bílým nátěrem a duhou, namalovanou na bočních dveřích. Sedělo v něm šest stěží rozeznatelných osob. Když jsme přišli blíž, viděli jsme, že jsou to dvě ženy a čtyři muži, všichni měli na sobě stejná modrá roucha. Poznal jsem, že to jsou členové jedné z mnoha nových duchovních skupin v oblasti Zálivu. Všech šest nás samolibě nebralo vůbec na vědomí, jako kdyby je naše světskost mohla nakazit.

Sokrates byl ovšem na výši situace a hned začal předstírat, že kulhá a šišlá, škrábal se po celém těle a vypadal jako dokonalý Quasimodo. "Hej, Jacku," řekl řidiči, který měl nejdelší vousy, jaké jsem kdy viděl, "chceš benzín, nebo co vlastně?"

"Ano, chceme benzín," odpověděl hlasem, měkkým jako stolní olej.

Sokrates pohlédl na obě ženy na zadních sedadlech, strčil hlavu do okénka a hlasitým šeptem se zeptal: "Vy snad meditujete?" Řekl to takovým tónem, jako by mluvil o nějakém způsobu sexuálního uspokojení.

"Ano, meditujeme," řekl řidič a z jeho hlasu kapala kosmická nadřazenost. "A teď kdybyste nám mohl načerpat benzín."

Sokrates mi pokynul, abych naplnil nádrž a mezitím dál řidiče popichoval: "Vy totiž v tom hábitu vypadáte tak trošku jako holka, člověče - ne abyste mi špatně rozuměl, je to opravdu moc hezký. A pročpak se neoholíte, copak to asi skrýváte pod tím vousiskem?"

Mezitím, co jsem čerpal do nádrže benzín, byl Sokrates čím dál dotěrnější. Jedné z těch ženských se zeptal: "Tenhle chlápek je váš šamstr?" a druhému muži na předním sedadle řekl: "Děláte to vůbec někdy, nebo si to šetříte, jak o tom psali v Národním zpravodaji?"

Tím tomu nasadil korunu. Zatím co jim Sokrates dával neobvykle pomalu nazpět drobné, dusil jsem se smíchy, kdežto naši cestovatelé se třásli vzteky. Řidič hrábl po drobných a vyrazil od čerpadla nepříliš zbožným způsobem. Když odjížděli, Sokrates na ně zahulákal: "Meditace vám udělá dobře. Jen nepolevujte ve cvičení!"

Sotva jsme se vrátili do kanceláře, už stál před čerpadlem obrovský chevrolet. Ozval se zvonek a hned nato troubení hudebního klaksonu. Vyšel jsem se Sokratem, abych mu pomohl.

Za volantem seděl čtyřicetiletý "teenager", vyoblékaný do lesklého saténu, na hlavě měl safari klobouk s pery. Byl hrozně nervózní a neustále poklepával na volant. Vedle něj se přes umělé řasy dívala do zpětného zrcátka žena neurčitého věku a pudrovala si nos.

Z nějakého důvodu mě uráželi. Vypadali kreténsky. Měl jsem sto chutí jim říct: "Proč se nechováte podle svého věku?", ale jen sem se díval a čekal.

"Máte tu taky automat na cigarety?" zeptal se ten hyperaktivní řidič.

Sokrates přerušil práci a s laskavým úsměvem mu řekl: "Nikoli pane, ale kousek dál po silnici je supermarket s celonočním provozem." Pak se vrátil ke kontrole oleje a věnoval tomu plnou pozornost. Drobné vracel způsobem, jakým by asi servíroval čaj  samému císaři.

Když auto odjelo, zůstali jsme stát u čerpadla a dýchali noční vzduch. "K těmhle lidem jste byl tak zdvořilý, ale k našim duchovním adeptům v modrých hábitech jste se choval vyloženě protivně, ačkoli byli zřejmě na vyšším stupni vývoje. Jak tomu mám rozumět?"

Pro jednou mi dal prostou a přímou odpověď: "Jediná úroveň, která by tě měla zajímat, je ta moje - a tvoje," řekl s úsměvem. "Tihle lidé potřebovali laskavost. Kdežto ti duchovní adepti potřebovali něco jiného, něco, o čem by mohli přemýšlet."

"A co potřebuji já?" vyhrkl jsem.

"Víc cviku," odpověděl rychle. "Tvé týdenní cvičení v meditaci ti nepomohlo, abys zachoval klid, když jsem se na tebe řítil s mečem, ani nepomohlo našim přátelům v modrých hábitech, když jsem si z nich trochu utahoval.

Řeknu ti to takhle: Kotrmelec dopředu ještě není celá gymnastika. Technika meditace není celá cesta bojovníka. Jestliže se ti nepodaří pochopit věc jako celek, dožiješ se zklamání; když budeš celý život dělat jen kotrmelce dopředu - nebo jen meditovat - budeš mít z tréninku jen nepatrný užitek.

Abys zůstal ve správné stopě, potřebuješ speciální mapu, která zachytí celý terén, který máš prozkoumat. Pak si uvědomíš, k čemu je meditace dobrá - a jaké jsou její meze. A ptám se tě, kde seženeš dobrou mapu? "

"Samozřejmě u benzínového čerpadla!"

"Tak tedy račte vstoupit do kanceláře, pane, a já dám vám přesně tu mapu, kterou potřebujete."