SKLENÍKOVÁ KULTURA CITRUSŮ

Speciální skleníky na pěstování citrusů se budovaly již v minulosti u šlechtických sídel a jsou populární i v dnešní době. Pro nedostatek místa není možné přinést detailní popis konstrukce oranžérie, proto jen stručná doporučení: skleník je vhodné zapustit co nejvíce do země, pokud možno nešetřit místem a budovat jej co největší (alespoň cca 5 X 5 m), střechu sedlovou „solární“ (jižní sklon 60°, severní povlovný, cca 15°), výška oranžérie nejméně 3 m, ale pokud možno ještě více. Těmito opatřeními se zmenší na minimum ztráty tepelné energie a světla v zimě, a přehřívání v létě. Další velké úspory tepla přinese zimní izolace severní strany střechy pěnovým polystyrénem, při minimálních ztrátách světla. Další velmi vhodné opatření je instalace půdního vytápění, nejlépe elektrické, měděným izolovaným vodičem, napájeným přes transformátor (max. 10 V, proud až 100 A) s regulací přes termostat. Prohřátí půdy na jaře urychlí nástup vegetace.

Citrusy ve skleníku pěstujeme většinou ve volné půdě. Tak odpadá mnoho problémů s hnojením prudkými změnami množství vláhy i s přehříváním kořenů. Také zimní pokles teplot je v rovnováze se zmenšením světelné intenzity. Přes zimu tedy udržujeme teplotu pokud možno nad 0 °C a v bezmrazé dny je možné snižovat nadbytečnou vlhkost vzduchu větráním. Větrání je také vhodné ve slunečných dnech, kdy se může podstatně zvýšit teplota vzduchu ve skleníku, kdy při neaktivní kořenové soustavě by mohlo dojít i k opadu listů. Koncem února až začátkem března se již začíná prodlužovat nejen délka dne, ale i průměrná délka slunečního svitu. V té době je již možné zvýšit teplotu půdy a vzduchu asi na 15 °C. Citrusy brzy zareagují nástupem vegetace. I ve skleníku je včasné kvetení předpokladem úspěchu v našich podmínkách, aby plody mohly dozrát pokud možno ještě v období dostatku světla. Také ve skleníku je zapotřebí formovat koruny rostlin podle podobných zásad jako při bytové kultuře. Koruny pochopitelně formujeme podle místa, které máme k dispozici, s ohledem na přírůstky i v pozdějších letech. Musíme počítat s podstatně bujnějším růstem citrusů ve volné půdě, než v nádobách. Ošetřování citrusů proti škůdcům je podobné, jako při bytové kultuře. Ve sklenících se velmi často vyskytuje navíc mouce skleníková, vyznačující se v dnešní době odolností již proti mnoha insekticidům. Také se zde častěji vyskytují houbová onemocnění, která podporuje vlhké skleníkové.klima. Při jejich výskytu většinou pomůže aplikace běžných fungicidů, jako například Dithane M 45, Perozin 75 B, Fundazol 50 WP, Orthocid 50 a podobně. Doporučuje se i opatrná aplikace mědnatých fungicidů, jako například Kuprikol. Zde je zapotřebí se zmínit o gumóze citrusů. Toto onemocnění se často vyskytuje i v bytech a nejčastěji se jedná o houbové onemocnění postihující především citroníky, pomerančovníky, cedráty a citranže. K odolným druhům patří bigarádie a kumkvat. Houba napadá především kořenový krček a jeho okolí, nejvíce se vyskytuje na příliš hluboce vysazených rostlinách v těžkých přemokřených půdách. Na kůře se objeví gumovité kapky a v ohraničených okrscích se kůra odchlipuje od dřeva. Pokud nejsou napadená místa příliš rozsáhlá, je možné jejich důkladné očištění a dezinfekce například roztokem hypermanganu, a zálivka rostliny se provede preparátem Ridomil plus. Je nutné zatřít postižená místa latexem s přídavkem fungicidu a především správná výsadba rostlin tak, aby kořenový krček byl v úrovni povrchu půdy. Z dalších houbových onemocnění se ve sklenících vyskytuje čerň na listech, ale ta je sama o sobě neškodná. Roste totiž na povrchu listů na cukrech, vylučovaných různým savým hmyzem. Je tedy spíš indikátorem výskytu škůdců a omezuje přístup světla k listům. Škůdců a chorob citrusů je velké množství a příslušné informace je možné načerpat pouze v odborné literatuře.

Pozdní jaro a hlavně léto přináší ve sklenících problémy s větráním, neboť menší prostory se intenzívním slunečním svitem silně zahřívají. Při nízké vzdušné vlhkostí začínají citrusy ohrožovat již teploty přes 30 °C, ve sklenících se snažíme za všech okolností udržet intenzívním větráním teploty pod 35 °C, což nebývá jednoduché zvláště ve špatně navrženém skleníku. Také při skleníkové kultuře citrusů nesmíme zapomenout na probírku plodů, pokud chceme udržovat v rovnováze růst a plodnost. Redukcí nadměrné násady je možné zabránit střídavé plodnosti u některých citrusů.

Také skleníkové citrusy vyžadují dostatečné zavlažování, které můžeme občas spojit s přihnojením. K zálivce používáme, pokud je to možné, měkkou vodu, nebo alespoň odstátou vodovodní. Jednou či dvakrát za sezónu můžeme provést listové přihnojení postřikem roztoku Mikroly k doplnění stopových prvků. Při velkých sklizních odčerpává I kg plodů v průměru tato množství prvků: dusík 1,5 g, fosfor 0,2 g, draslík 2,0 g, vápník 0,7 g, hořčík 0,2 g. Asi toto množství živin tedy můžeme doplnit strojenými hnojivy, další přihnojení necháme na podzim, kdy zaryjeme bohatší dávku nejraději kravského hnoje. Za těchto podmínek je možné dosahovat sklizní přes 3 kg na m2 i bez zbytečného přehnojování.

Sklidit do příchodu zimy všechny plody není ve skleníku zdaleka tak důležité jako při bytové kultuře, jen je nutné zabránit poklesům teploty pod 0 °C. Samozřejmě ponechání velkého množství plodů přes zimu by snížilo násadu v příštím roce, neboť zvláště semenné plody obsahují inhibitory, bránící zakládání květních pupenů.

S nástupem zimy si připravíme zateplení, nejvýhodnější jsou desky z pěnového polystyrénu, které jsou velmi lehké a mají vynikající izolační vlastnosti. Tím se omezí celkové provozní náklady skleníku na minimum a ekonomická bilance našeho zařízení je spolehlivě aktivní. To samozřejmě platí o uváženě navrženém zařízení shora uvedeného solárního typu.

Fotografie z výstavy citrusů v Galerii Jitřní země