Kam zavádějí východní „mistři“?

Učitelé východu se nechají nazývat „mistrem“ nebo „guru“. „Guru“ znamená „duchovní učitel“. Označení „mistr“ i „guru“ vyjadřují, že takový učitel si pro sebe dělá nárok na to, aby vedl své žáky na cestě k Bohu.

Otázka ale je: Kam ale skutečně zavádějí tito takzvaní východní „mistři“? Po tisíciletí se ve východních oblastech vyučuje samospasení. Sice ještě vyučují východní učitelé dílčím aspektům cesty do nitra. Co jim však schází je poznání, že od Golgoty již samospasení neexistuje. Od Golgoty je Spasitel všech duší i lidí Kristus. Proto je vyučovací kompetence učitelů východu již po 2000 let vyhaslá, pokud nevedou směrem ke Kristu, k jedinému, v nejhlubším nitru duše všudypřítomnému mistru. Jestliže „mistři“ nevedou ke Kristu, jedinému mistru, Mistru všech mistrů - kam ale potom vedou? Zavádějí do hierarchií takových „mistrů“, kteří Krista jako Spasitele a Spoluvládce stvoření neuznávají, nebo Jej - jako zástupci satanské hierarchie -odmítají.

Ježíš Nazaretský pravil: „Vy však si nedávejte říkat mistře, neboť jediný jest váš Mistr, vy všichni ale jste bratři“ (Mt.23, 8-9)

Tak existuje od Golgoty pouze jediný mistr, a to je Vnitřní mistr: Kristus, všudypřítomný Duch, v každém z nás.

Mnoho východních „mistrů“ nejrozdílnějších vývojových stupňů se dívá na Krista jako na mistra mezi mistry, jako na takzvaného avatara. Avatarové jsou vysoké duchovní bytosti z Božího absolutna, kteří inkarnují, aby vyučovali lidi cestu pravdy. Kristus však tu cestu nejenom vyučoval jak to činí avatar; On sám je touto cestou, protože On v nás je všudypřítomným Duchem, Vnitřním mistrem. Je síla sama, která přeměňuje, která způsobuje, že se nízké vibrace, to negativní, lidské, opět ztransformují výše, v pozitivní, božskou energii. Tímto způsobem bude veškerý pád opět zaveden zpět do čistého Bytí.

Co skýtají cesty „mistrů“?

Takzvaní „mistři“ dnes získávají tím, co si hledající přejí: mír, vnitřní ticho, naplnění, lásku, léčivé síly, jasnovidectví, levitaci, osvícení; nebo anglicky: pleasure, happyness, enlightment; indicky či sanskrit: satori, samadhi.

Jak se nyní podle názoru mistrů těchto cílů dosáhne? Především východními meditačními technikami. „Meditace“ znamená tolik jako „vejít do nitra, pohroužit se“. Technikou je meditace tehdy, jestliže člověk nečiní vlastní námahu, aby v každodenním životě uskutečňoval to, čemu v meditaci přisvědčuje. O technice se musí mluvit i tehdy, jestliže žák do sebe vmýšlí nebo vemlouvá cizí mantry - v důvěře ke slibům mistra, aniž by nahlédl do jejich původu a působení. Mantrou se nazývá slovo nebo kombinace slov, které zpravidla pocházejí ze sanskritu. Existuje východní meditační technika, při které má postačit vícekrát denně meditovat jednou mantrou, aby se dosáhlo uvolnění, zbavení stresu nebo osvícení. „Kdo pravidelně medituje zjistí, že ráj nosí stále s sebou ve vlastním srdci.“ (Yogananda, Slova mistra, str. 90)

Vědomé poznání sama sebe, poznání a odložení lidských chyb a slabostí se podle toho nezdá být zapotřebí. O denní práci na sobě samém toto slovo „mistra“ nemluví, taktéž ne o zaměření na Krista. Je-li ve východních cestách řeč o Kristu, tak většinou jenom podle slova, ne ve smyslu existenciálního rozhodnutí pro Boha v Kristu, který je naším životem.

Co se děje při východní meditaci?

Též v meditaci platí zákon „vysílání a přijímání“. Opakováním mantry se žák zaměřuje takzvaným tónovým proudem na určitý vysílač, ze kterého potom také přijímá.

„Mistři“ působí telepaticky, to znamená přenosem myšlenek. Telepatie je rychle působící síla, kterou může přijímat každý, kdo se dostává mantrou, meditací nebo odpovídajícími tělesnými cviky, technikami a praktikami, prostřednictvím intensivních přání či pouze silou své vůle do vibračního dosahu těch, kteří s odpovídajícími silami pracují. Stačí již přisvojení duchovního vědění z knih, aby byla navázána komunikace. Labilní člověk tím již může své vnitřní antény zaměřit na určité vysílací okruhy.

„Mistři“ pracují pomocí telepatie

Aby měli u svých žáků úspěch, postupují - vyvtělení či inkarnovaní - „mistři“ často následovně.

Silou myšlenek vysílají po jednom paprsku na šesté nebo na čtvrté centrum vědomí, tedy na obě silně aktivní oblasti vědomí, podporující v člověku duchovní oběh. Tento přívod energie, který se děje ze vnějšku telepatií, povzbuzuje duchovní oběh. Tím se dostávají všechna centra vědomí - taktéž fyzické tělo - po krátkou dobu do vyšší vibrace. Pokud toto ozařováni trvá, je meditujícímu eventuálně možné, aby uzřel několik duchovních obrazů nebo vnímal myšlenky „mistra“. Tyto obrazy však nejsou dány Bohem, nýbrž byly vyvolány mistrem, aby své žáky na sebe vázal. To náleží k černé magii a znamená ovlivňování svobodné vůle. Mimo to se jedná o protizákonné zasahování do duchovního oběhu. Labilní lidé mohou takovýmto jednáním takzvaného „mistra“ dostat duchovní poruchy nebo i tělesné škody.

Duchovní oběh je zákon Ducha. Podle zákona smí být povzbuzen pouze člověkem samým, a to naplňováním zákonů Božích. Potom nastává zvýšená aktivita duchovního oběhu skrze jádro bytosti duše. To je v souladu se zákonem a přispívá k pravému duchovnímu vývoji, jakož i k ozdravění duše i těla. Všechno ostatní je protizákonné a skrývá rozmanité nebezpečí.

Mnoho lidí se ocitne nesvědomitostí takovýchto učitelů, nazývajících se „mistry“, a svou vlastní lehkověrností ve spárech takové černé magie. U mnohých se to může také zakládat na přání najít pohodlnou cestu k Bohu: bez námahy sebepřekonávání, jako druh útěku před obtížemi života.

Pohodlná cesta k Bohu ale neexistuje. Neexistuje „automatické“ nanebevstoupení. Takového nám nepřinesl ani Syn Boží Svou obětí na Golgotě. I když křesťanské úřední církve učí o spáse pasivní vírou - Kristova síla se v nás aktivizuje teprve tehdy, když člověk učiní odpovídající kroky k poznání a očistění svého chybného chování.

Cesty „mistrů“ lákají také tím, že má člověk již na počátku cesty vnitřní obrazy, vnitřní počitky, a že dělá spirituální zkušenosti - často bývá i připomínáno, že je to právě jedno kritérium, na kterém se může poznat pravého „mistra“. Je-li potom žák na „mistra“ vázán, požaduje tento zapůjčenou energii zpět. Zaměřením na „mistra“ se žák na něm stává závislým a je nyní dodavatelem energie pro svého „guru“ a pro ony za ním stojící zájmové skupiny duší a odpovídající energetická pole.