UDÁLOSTI PŘED NAROZENÍM A JEJICH DŮSLEDKY

Terence Dowling, M.A., PhB. B.A.

O tom, že způsob porodu má značné důsledky na zdraví dítěte, svědčí mimo jiné i výskyt autismu. Od roku 1994 do roku 2004 vzrost výskyt autismu v Kalifornii o 273%. Vypadá to, že je to v korelaci se zvýšeným počtem císařských řezů (v některých obdobích právě od tohoto data v Kalifornii začalo rodit až 90% žen plánovaným císařským řezem) a téměř rutinní aplikace epidurální analgezie.

I mé tři děti byly porozeny císařským řezem. Bylo to nutné. Ale ve většině případů je v porodnicích nabízena možnost plánovaného císařského řezu a epidurální analgezie jako jakýsi „lék“ proti bolesti. Přitom určitá bolest při porodu je nutná, aby dítě přišlo na svět zdravé. Adrenalin, jako reakce těla na bolest, je i pro dítě nutný např. k tomu, aby se zdárně rozvinuly plíce. Moje dcera má ve svých devatenácti letech za sebou už šest zápalů plic. Druhá dcera sice přišla na svět také císařským řezem, ale až na konci 24 hodinových kontrakcí. Nikdy nebyla nemocná.

Na porod a jeho průběh, ale i na samotné početí má obrovský vliv stres, který lze ovšem zvládnout relaxačními technikami (např. hypnóza, autogenní trénink). Ty zvyšují úspěšnost i umělého oplodnění až o 30%.

Donedávna se tvrdilo, že za většinu zdravotních i psychických vlivů na zdraví člověka mohou geny. My lidé jsme ovšem geneticky z 98,7% stejní jako šimpanzi (a máme 40% genů společných s banány). A například genetický kód zodpovědný za mozek je ze 100% totožný u lidí i u šimpanzů.

Ukazuje se, že kmenové buňky se mění během svého vývoje podle prostředí, ve kterém se vyskytují. V mozku se kmenová buňka stane neuronem, v játrech součástí jaterní tkáně.

Životní prostor buňku ovlivňuje a může ji pozměnit. To platí i pro dítě v děloze. Oplodněné vajíčko je jakousi primární kmenovou buňkou v děloze.

Výzkum také naznačuje, že při oplodnění in vitro také vždy všechno nefunguje. Jak bychom si přáli. Když je vajíčko oplodněno in vivo – přirozeně, dávno předtím, než si to žena uvědomí, totiž její tělo už reaguje: vysílá „pozdravné“ hormony cytokiny, které obalí oplodněné vajíčko jako ochranný obal, což je důležité pro jeho zdárný vývoj (tento proces in vitro chybí). Výzkum umělého oplodnění ukazuje, že děti přivedené na svět umělým způsobem mají určité zdravotní problémy. První informace z těla matky jsou totiž neméně důležité, než genetické informace.

Vypadá to tedy, že na zdraví člověka má významný vliv i prostředí v období těhotenství, při porodu atd. V tomto ohledu doporučuji knihu, kterou právě o těchto negenetických vlivech napsal Peter Nathanielsz (Life in the Womb: the origin of health and disease. Promethean 1999).

Druhý porod

Ukazuje se, že teprve devět měsíců po porodu je dítě „zralé“ – do té doby by nemělo být ponecháno o samotě. Teprve v devíti měsících dítě, co se týče vývoje, dosáhne úrovně šimpanze.

Jde zde také o nedoceněný význam placenty. Vztah k placentě je vztahem k prsu. Právě o tom napsala knihu Louise Kaplanová The Second Birth. Teprve ve čtyřech letech může následovat přirozené odpoutání od matky. Já jsem na toto téma napsal knihu Living Together (2005). I v této fázi může mít trauma přerušení kontaktů s matkou negativní důsledky, např. asociální chování, nebo psychické onemocnění, v pozdějším životě.

Čtyři fáze raného emociálního učení:

1. Prenatální období (těhotenství, důležitá role placenty)

Když například těhotná žena kouří, užívá alkohol nebo bere drogy, má to vždy velmi závažné zdravotní důsledky.

2. Porod

Je důležité, aby porod probíhal dobře. Když je dítě porozeno bez lékařských zásahů, bývá obvykle po všech stránkách zdravé. Naopak, každá lékařská intervence má vedlejší nepříznivé účinky na zdraví dítěte.

3. Kojení (nejméně do 9ti měsíců)

Období tzv. druhého porodu. Kontakt s matkou, sání, jsou velmi důležité pro další optimální vývoj. V Německu probíhá široká diskuse, zda ranná péče o dítě v jeslích je pro dítě dlouhodobě výhodná, a jak důležité je, aby dítě bylo v kontaktu s jedním člověkem. Aby mělo stabilní prostředí. Pokud tomu tak není, dají se očekávat pozdější zdravotní potíže.

4. Období do 4 let věku dítěte

Naše emoce se později vrací k tomu, co jsme zažili v tomto období. Novorozenec je např. v porovnání s mládětem šimpanze naprosto nezralý (dosáhne zralosti šimpanze až v devíti měsících).

Pokud žena otěhotní, je důležité, aby si uvědomila, že bude 40 týdnů těhotná, ale dalších 40 týdnů se bude muset věnovat dítěti právě tak naplno. Dítě by v té době nikdy nemělo být ponecháno o samotě (syndrom náhlého úmrtí). Potřebuje velmi intenzívní vztah s maminkou. Také i proto mají ženy velká prsa, poskytující mléko. Přitom šimpanzí samice velká prsa nemají. Původní prenatální vztah k placentě je po porodu nahrazen vztahem k prsům. Proto dítě potřebuje „druhý porod“.

Trauma v každé z těchto čtyřech fází může mít negativní zdravotní a psychické důsledky v dospělosti. Naprostá většina současných lidí si musela prožít trauma ve dvou z těchto čtyřech fází. Ukazuje se, že i takové běžné nemoci, jako jsou poruchy spánku, poruchy jídla, cukrovka, mají svůj původ v traumaticky narušené psychice.

Výzkum zjistil, že prenatální zážitky jsou velmi důležité pro další vývoj jedince – ovlivní život, sexualitu a celkové zdraví. Opakuji, pro první fázi (období početí a těhotenství) jsou samozřejmě důležité zdravé geny a to, zda je matka šťastná. Pak je důležité správné odloučení od placenty (porod) a způsob, jak je kojeno (bezpečně připoutáno k matce). Nakonec je důležité jak a kdy je ukončeno kojení. Jinými slovy, zdravé dítě nebude před nástupem do školky plakat. Dospělí, kteří neprodělali fázi porodu (císařský řez), jsou většinou stále závislí na matce.

V Itálii jsou dnes celospolečensky velké problémy s muži, kteří jsou silně závislí na svých matkách: říká se jim „mamoni“ (v Německu – maminčini synáčci).

Z praxe a zkušeností vím, že psychicky nemocní lidé (psychiatrie, vězení) jsou ti, kteří zažili trauma v jedné nebo více fázích (matka užívala drogy nebo alkohol v těhotenství, porod byl klešťový nebo jinak asistovaný, pak nenastala fáze kojení – dítě muselo do ústavu, pak nenastala ani čtvrtá fáze, dítě šlo z ústavu do ústavu, střídalo ošetřovatele, a jako dospělý není schopno sociální adaptace. Většina lidí je poškozena nejméně ve dvou fázích (jsme většinou lidé, kteří nedokáží být soustavně šťastni). Lidé s menším poškozením (občas psychiatrie) byli poškozeni ve třetí fázi.

Pro každého lékaře je velmi důležité zjistit, v jaké fázi došlo u daného člověka k psychickému zranění, měl by vědět, která fáze člověka byla šťastná. Já osobně jsem se s tím také musel vypořádat: ve 12. týdnu jsem přežil pokus o přerušení těhotenství, porod byl velmi obtížný. Ve 3. fázi můj otec odešel a moje matka znovu otěhotněla. Matka sama měla zdravotní problémy. Pak jsem se dostal do nemocnice, kde jsem byl operován bez narkózy, poškodila se u mě i čtvrtá fáze.

Aby bylo možno skutečně terapeuticky pomoci, je tedy třeba znát všechny tyto okolnosti.

Například jsem měl pacientku po autonehodě, kdy byl vážně zraněn manžel a dva synové, a žena utrpěla pouze náraz. Manžel a synové se rychle uzdravili. Matka ale zůstala pod vlivem posttraumatu: měla dlouhodobé psychické poruchy jídla, spánku. Pak přišla na terapii z důvodů autonehody. Její symptomy se ale zhoršovaly, dostavila se migréna, bolesti zad, zhoršení dechu. Na terapii začal chodit i její manžel, stěžoval si, že žena je na tom stále hůř. Pochopil jsem, že všechny psychické potíže mají jiný důvod a že autonehoda pouze spustila příznaky. Naordinoval jsem ženě hypnózu a ona začala mít sny, že oba její synové zemřeli při porodu (přitom oba se narodili bez problému). Požádal jsem ji tedy, aby se zeptala své matky na svůj porod. Odpověděla, že to s tím nemá nic společného, přesto šla za matkou. Dozvěděla se, že porod byl velmi těžký a ona se narodila pomocí kleští. Po zacílené terapii její příznaky po 6 týdnech zmizely.

Mnoho lidí trpí migrénou, má poruchy srdeční frekvence, poruchy dýchání, časté vracející se angíny a různé jiné chronické nemoci. Je jim věnována veškerá pozornost a vyšetřuje se pomocí moderních přístrojů. Ale příčina potíží se neodhalí a tak se uvede jejich psychosomatický původ. Přitom příčina jejich potíží není v tkáních, ale psychice.

Například při výzkumu rakoviny (Ústav pro výzkum rakoviny v Heidelbergu) se berou v úvahu možné genetické příčiny, ty ale nejsou dostatečně schopny odhalit, proč nemoc přichází. My přicházíme na to, že např. 80% nemocných rakovinou zažilo asi rok před objevením nádoru velkou emoční či psychickou zátěž. Ještě před 3 roky to nebyl žádný argument – pacientů se nikdo neptal na to, zda měli v posledních letech psychické problémy nebo problémy ve vztazích. Dnes víme, že jednou z nejčastějších příčin je psychická zahořklost. Mnoho pacientů trpí tzv. posttraumatickým zahořknutím, PTED (posttraumatic enbitterness disorder). V bývalé NDR je takových pacientů velké množství a většinou jsou léčeni na psychiatrických odděleních. Typické je to pro tamní starší generaci, která musela projít navíc všemi těmi revolucemi. Prováděl jsem výzkum v bývalém KarlMarxstadtu a v Lipsku – je tam mnoho lidí s PTED a je zde souvislost s psychickými traumaty ve všech zmíněných čtyřech fázích.

Porod

Přirozenou touhou každé maminky je mít zdravé dítě. Děťátko, jehož porod je krásným zážitkem pro dítě i maminku, má velké šance na šťastný a zdravý život.

Naučil jsem se od Michella Odenta mít při porodu hodně trpělivosti. Vím o složitosti problematiky porodů v porodnicích, kde je obvykle na ženy rodičky vyvíjen určitý psychický tlak a kde bývá použito určitého rutinního násilí. Ale pokud má žena dostatek informací a trpělivosti, je možné porodit v klidu.

Porody doma jsou bezproblémové. Pokud má žena správné znalosti a zkušenosti, a správnou podporu, pak je pro ni i její děťátko porod doma to nejlepší. Nejvíce se rodí doma v Holandsku. Je třeba podporovat porod doma a kojení. Dítě, které projde v pořádku druhou fází, tedy porodem, je obvykle šťastné, jde životu naproti.

Spojení s placentou a pupeční šňůrou ovlivní zdraví člověka. Všechny látky prochází přes placentu od matky – dítě cítí vše, co cítí matka, je ovlivněno stejnými hormony. Pokud je matka šťastná, je i dítě šťastné.

Problémy v těhotenství často způsobuje otec dítěte, otec matky, rodiče, prarodiče, příbuzní

Stres v těhotenství je stresem ve vztahu k ostatní rodině

Je také dokázáno, že předčasné, komplikované porody (např. pomocí kleští) jsou spojeny se stresem v těhotenství. Někteří lidé trpící na migrény měli komplikovaný klešťový porod. Zkušení porodníci a psychologové dokáží v běžné populaci jen od vidění poznat, jaký kdo měl porod. Lidé se symetrickým obličejem měli rychlé porody (klešťový porod nebo sekce).

Císařský řez

Je samozřejmě dobře, že v případech ohrožení života existuje, jen by se ho nemělo zneužívat. Jak jsem zmínil, příliš mnoho takto porozených dětí má pak v dalším životě psychické poruchy, vyskytuje se u nich zvýšená možnost autismu atd.

Nemoci a zdravotní potíže se vyskytují častěji také u dříve narozených dětí, tedy těch, které byly nějakou dobu v inkubátoru. Nedávno proběhly tiskem informace o dítěti, narozeném dokonce již v 22. týdnu. Je jasné, že u takovéhoto dítěte jsou na počátku jeho života docela jiné zážitky, než u dítěte narozeného v devátém měsíci. Mnoho lidí trpících úzkostmi prožilo oživování.

Šok pánve

Stres v děloze má totiž přímou souvislost s průtokem krve pupečníkovými cévami. Musíme se v tomto ohledu naučit ještě více o placentě. Když se podíváme na obrázek placenty ve 4. měsíci těhotenství (každý z nás měl takový orgán, který vypadá jako strom, a patřil nám, nikoli matce), vidíme, že pupeční šňůra má centrální žílu, která přivádí krev obohacenou kyslíkem k játrům, a arterie odvádějí odkysličenou krev přes placentu pryč. Je dokázáno, že tyto arterie jsou úzce spojeny s končetinami. Ve 40 dnech vývoje plodu jsou již naznačeny nohy, po 60 dnech je krevní oběh v končetinách dotvořen.

Anatomicky je to velmi důležité. Dítě má obvykle bezprostředně po porodu, kdy ještě není oddělena pupeční šňůra, velké napětí v dolních končetinách. Děti porozené císařským řezem často nepláčí – protože jsou v hlubokém šoku. Spousta lidí si myslí, že poporodní trauma je trauma hlavičky. Mnoho dětí má ale spíše šok pánve. Krev přichází svrchu dolů do břicha z pupeční šňůry k játrům, zpět do placenty z třísel. Oblast třísel je tak úzce spojena s placentou, a tedy i s kyčlemi: zvyšuje se napětí v pánvi. Pokud tedy dítě napne vnitřní kyčelní sval (psoas), otevře svou pánev. Pokud má placentární nedostatečnost, tedy nedostane dostatek krve z placenty, musí zvýšit srdeční frekvenci (nad 140/min.). Tato tachykardie je ovšem důležitá pro přežití dítěte v děloze, dítě tím jakoby pomáhá své matce: zvyšuje srdeční frekvenci, napíná vnitřní kyčelní svaly (psoas a iliacus), otvírá pánev, aby krev mohla k placentě. Spousta dětí musí v děloze takto pracovat a snažit se o přežití. To vše dnes můžeme zjistit i díky ultrazvuku.

Jako studenti jsme neměli žádné přístroje, vyšetření byla pouze manuální. Vyšetřoval jsem jednu těhotnou, cítil jsem hlavu, pak ještě jednu hlavu – myslel jsem, že jsou to dvojčata. Profesor s tím ale nesouhlasil. Hmatal jsem tedy znovu, a ucítil jsem tvrdý zadeček. Maminka kouřila, což je pro dítě velký stres. Jakmile těhotná kouří, zvýší dítě svoji srdeční činnost, aby mohlo přežít, následkem je napětí svalů. Ultrazvukem to dnes jasně vidíme – dítě, jehož maminka kouří, neleží uvolněné, napíná své kyčelní svaly, kolena jsou oddálena od sebe, zadeček je tvrdý, svaly napjaté, stažené, pánev se otevírá, aby placentární oběh byl bezproblémový. Pokud ovšem dítě tyto svaly takto napne, nemůže být přirozeně a hladce porozeno. Aby mohlo být dítě porozeno v pořádku, musí své svaly uvolnit.

Klešťový porod

Domníval jsem se, že se klešťový porod užívá, když je dítě příliš veliké a jinak to nejde.

Jenže se ukázalo, že tyto děti často nemají ani 2 kg. A to je pádný důvod k zamyšlení na téma vhodnosti užívání kleští nebo vakuové extrakce. Když maminka často zažívá stres nebo kouří, dítě zůstane malé (pod 2 kg), ale má výše zmíněnou pevnou pánev a zvýšenou srdeční akci, tedy i napjaté svaly, tak normální porod je vyloučen. Stres v těhotenství vede přímo k problematickým porodům!

Dalším důsledkem stavu je pak situace, kdy se dítě pokouší otevřít třísla. U mnohých z nich lze nalézt zkrácené svaly, což se později projeví bolestmi zad v křížové oblasti, potížemi s kyčelními klouby a bolestnými porody. Je třeba si totiž uvědomit, že každé dítě, které se má narodit, musí projít cestou k pánevnímu dnu mezi dvěma kyčelními svaly (psoas). Porodní asistentky obvykle sledují otevření pánevního dna, aby zjistili připravenost ženy na porod, ale to není zase až tak důležité. Daleko důležitější je stav těchto dvou svalů.

Vzpomínám na malou žena s malým bříškem, která šla uvolněně: kladla nohy rovně. Měla krásný, téměř bezbolestný porod a dítě mělo porodní váhu 4200 g. Ve stejný den rodila velká žena, která při chůzi kladla nohy od sebe, a měla obrovské břicho. Měla velké bolesti a zdálo se, že dítě bude velmi velké a těžké. Porod trval 29 hodin a miminko vážilo jen 2100 g. Důvod? Měla bolesti v kříži, prohnutá záda, vykazovala tedy všechny příznaky napnutých kyčelních. O co jde? Tyto svaly se stáhnou, vtáhnou páteř dovnitř, vytáčí kyčle ven.

Lze to snadno demonstrovat: když napnu vnitřní kyčelní svaly, nohy se mi rozevřou: ze způsobu chůze tak lze poznat stav těchto svalů.

Pro porodní asistentky může být právě tohle velkou nápomocí. Stačí si všimnout, jak maminka přichází: pokud klade nohy před sebe rovně bez napětí, lze očekávat jednoduchý porod bez bolestí. Pokud klade nohy rozevřeně, lze očekávat komplikace.

Na kyčelních svalech totiž navíc sedí nervový pletence. Když dítě prochází dělohou, otírá se o tento nervový pletenec, a způsobuje tím i větší porodní bolesti.

Porodní bolest tedy není způsobena tím, jak dítě tlačí na pánevní dno, ale jak se odírá o nervové pletence. Jak utišit bolesti? Co nejvíce uvolnit vnitřní kyčelní svaly.

Srdeční frekvence

Má to ale i další souvislosti. Měřili jsme bazální srdeční frekvenci dítěte v 37. týdnu těhotenství. Souvislost byla zjevná: čím vyšší bazální srdeční frekvence, tím větší komplikace při porodu. Měřili jsme doma u maminek, protože se ví, že v důsledku stresu z nemocnice tlak krve i srdeční frekvence stoupá maminkám i miminkům. Zatímco zdravé děti měly v rámci studie frekvenci srdečního tepu kolem 120/min, některé děti stresovaných maminek měly více než 140/min. Důsledkem pak byly porodní komplikace, následovaly problémy s kojením, a ještě tři měsíce po porodu měly tyto děti zvýšenou srdeční frekvenci, což se projevovalo typickými poruchami spánku a častým pláčem (tzv. ukřičené děti).

Výzkum dále naznačil, že bazální srdeční frekvence je v korelaci s temperamentem v raném dětství. Hyperaktivní děti jsou obvykle ty, které měly v těhotenství a po porodu zvýšenou srdeční frekvenci. Když dospějí do školního věku, neposedí, vrtí se. V Německu, v Anglii, v Rakousku výzkumem hyperaktivních dětí zjistili, že problémem není inteligence, ale právě srdeční činnost. Každý člověk, který zažil bušení srdce, ví, že se nemůže soustředit, zaskočí ho strach.

Jedním z dalších důvodů zvýšené srdeční činnosti je podávání léků na snížení psychického napětí (tokolýza). Vypadá to, že ovlivňují srdeční činnost dítěte.

Kouření

Účinky nikotinu se podobají účinkům dlouhodobého stresu. Pokud má těhotná žena hodně práce, pokud prožívá dlouhodobý psychický stres, je účinek pro dítě stejně negativní.

Nikotin centralizuje krevní oběh. Když kouříme, dostává se (kromě jiného) více krve do mozku, ale končetiny jsou zásobeny krví méně, a také děloze se krve, a tedy i kyslíku, nedostává. Je již také dokázáno, že kouření je jeden z důvodů neplodnosti.

Pokud žena kouří, musí až 30x častěji spát s manželem, než otěhotní – příčinou je právě nedostatečné prokrvení.

V Německu dnes kouří až 40% 18 – 40tiletých žen, v Rakousku kouří 50% žen mladších 20 let. 60% dětí vyrůstá v domácnosti, kde alespoň jeden její člen kouří. (V Česku kouří polovina dívek ve věku 12 – 18 let, denně na následky kouření zemře 50 lidí, lékaři zjistí 27 nových nádorů plic, potratí dvacet tři žen, a každá desátá rodička v roce 2006 během těhotenství kouřila, nebo pila alkohol či brala drogy, pozn. aut.). Důsledkem jsou předčasné porody, děti se rodí s nižší porodní váhou, nenarozené děti mají menší orgány (např. ledviny, slezinu). U kuřaček je až 8x větší riziko náhlého úmrtí novorozenců. U dětí s porodní váhou pod 2500 g je až 16x větší riziko, že dítě do 6 měsíců zemře.

I pasivní kouření škodí. I když otec kouří jen v práci, když si pak večer lehne vedle své ženy, během spánku se z jeho kůže uvolňuje nikotin a dostane se tak k těhotné ženě a pupeční šňůrou až k dítěti, které pak nutně zvýší svou srdeční frekvenci. Pumpuje tak hodně krve do placenty, do rukou a nohou. Výzkumy navíc ukázaly, že pokud kouřila babička, matka maminky, i když maminka sama nekouřila, negativní vlivy, kromě toho, že dcera bude mít mimo jiné zkrácený psoas ze svého prenatálního života, a u porodu budou potíže, se přenáší i na vnučku (a pokud kouřil dědeček, vnuk bude mít např. tendenci k obezitě a potíže s potencí, pozn. aut.).

Kdykoliv dítě cítí nebezpečí, například když těhotná žena bere léky, snaží se cizími látkami naplněné krve co nejrychleji zbavit (pumpuje ji zpět, do končetin). Důsledkem jsou m.j. i postižení končetin. Pomocí ultrazvuku je možné často u dětí v děloze pozorovat nateklé prsty. Embryologové si dříve mysleli, že je to normální vývoj prstů, dnes víme, že je to patologický jev. Když je dítě ve stresu a odpovídá na něj zvýšením srdeční frekvence, má to vliv na ony pozorované otoky prstů, a v dospělosti na průběh daktyloskopických rýh na prstu. Miminka uvolněná, s tepem 120/min. mají nakonec vlnový otisk, u dětí s tepem nad 130/min. jsou pak rýhy otisku prstu změněné, smyčka směřuje ven, a zrychlený srdeční tep nad 140/min má za následek kruhy v otisku. Kdo má kruhy v otisku na prstech, je stresové dítě.

Každý může na vlastní ruce vidět, jak moc muselo jeho srdce pracovat v prvních měsících života. Hyperaktivní děti mají kruhové útvary v otiscích prstů – bylo to dáno jejich zvýšenou srdeční frekvencí.

Ještě jeden důsledek těhotenství a porodu se stresem je zajímavý: jak při stresu, tak při kouření matky se dítě i po porodu jaksi nemůže odpoutat od matky: nejraději by pořád cumlalo. Je to příznak, že v děloze prožilo nějaký nedostatek něčeho – prenatální nedostatkový syndrom (prenatal deprivation syndrom). Fakt, že dítě v děloze muselo tvrdě bojovat, aby si zajistilo potřebné látky k životu, zůstává v psychice i po porodu. Proto některé chce pořád pít, pořád chce být kojeno.

Většinou se ovšem jedná o patologicky napjaté vnitřní kyčelní svaly. Tyto děti začínají později chodit, je u nich nebezpečí pupeční a tříselné kýly, mají pořád zvýšenou srdeční činnost (puls přes 100/min.). Studie také prokázaly zvýšení pravděpodobnosti srdečních nemocí v dospělosti, navíc u mnoha lidí spojených s nadváhou. Muž, který měl porodní váhu menší než 2500 g, má o 50% větší riziko, že příčina jeho smrti bude srdeční nemoc. U žen je pravděpodobnost nižší, u těch, které se narodily s váhou pod 2500 g je riziko úmrtí na srdeční nemoc pod 25%.

V Evropě i ve světě se na léčení srdečních nemocí vydává ohromné množství financí, přitom nejjednodušším prostředkem je, a mohla by být, preventivní péče, která se postará o to, aby ženy prožívaly bezproblémové těhotenství, a aby jejich děti nepřicházely na svět předčasně a s nižší porodní váhou.