H.P. Blavatská, která koncem 19. století získala přístup k manuskriptům uloženým v tajných tibetských klášterních knihovnách tvrdí, že některé velmi staré písemnosti (Lhasský manuskript) zaznamenávají historické zápisy z velmi dávných časů, kdy Země neměla žádný měsíc a na moři nebyl ani příliv, ani odliv. Jiné prameny hovoří o tom, že existovalo historické období, kdy po nějaký čas kolem Země obíhaly dokonce dva měsíce. Podobné informace mají i některé mýty a báje udržované mezi starými národy jižní Ameriky a východní Asie..

Demokritos a Anaxagoras byli přesvědčeni, že v dávné mínulosti existovalo období, kdy Země nebyla doprovázena Měsícem. Giordano Bruno (italský filosof a astronom žijící v 16. století) je považován za autora dopisu De Immensovi (Bk IV, x, stránky 56-57), ve kterém uvedl:

"Někteří věří, že Měsíc, zrozený později než Slunce, nebyl po jistý čas pozorován v blízkosti Země, protože ještě nebyl vytvořen. Arkadiané, žijící nedaleko Pádu, pravděpodobně existovali dříve, než se Měsíc stal satelitem Země, proto byli nazýváni Preseleniané".

Theodorus v první knize uvádí, že se Měsíc na nebi objevil krátce před válkou, ve které bojoval Herkules proti obrům Títánům. Aristochios a Dionysios Chalcidensis ve svých prvních pracích tvrdí totéž. Mnaseas řekl, že Arkadiané se zrodili před tím, než se objevil Měsíc, a tak byli nazýváni "Preseleniané"; což znamená : "Ti, co byli před Měsícem."

I. Velikovsky (http://www.varchive.org/itb/sansmoon.htm), který rozebírá stejnou ideu, vyslovil názor, že jednou z nejstarších vzpomínek lidstva je ta, že v počátcích zemské historie neměla Země svůj Měsíc. Velikovsky cituje všechny historiky, počínaje Démokritem a Anaxagorasem až po Aristotela a Apollonia Rhodského, aby dokázal, že takový předhelénský čas skutečně existoval. Národy, které v té době žily na Zemi byly nazývány Pelasgy, Preseleniany a Arkadiany. Říkalo se o nich, že žily v horách, živily se žaludy a žily jako primitivní domorodci.

Plutarchos, Hippolytus, Censorinus a věčně pochybující Lucian psali o Preselenitech, stejně jako Ovidius, který tvrdil, že Arkadiané osídlili svoji zemi před narozením Jova a byli starší než Měsíc. Také Ovidius tvrdil, že staré svitky hovoří o Arkadianech, kteří byli na Zemi dávno předtím, než se objevil Měsíc. Tibetské texty se zmiňují o lidech ze ztraceného kontinentu Gondwana, kde existovala civilizace moudrých lidí Turanesianů dávno před objevením Měsíce. Existují dokonce biblické odkazy (Job 25:5 a Psalm 72:5), které obsahují zmínky o Zemi nemající Měsíc. Na dobu, kdy Země neměla Měsíc se vzpomíná v ústních tradicích mnoha indiánských kmenů z Bogotské vysočiny ve východních Kordillerách. Také báje Čibčů vzpomínají na pradávné časy, kdy Měsíc dosud nebyl na nebi. Jestliže tedy existovalo období nepřítomnosti Měsíce na noční obloze, je na místě otázka odkud se vzal?

Měsíc byl v minulosti větší a jasnější

Řada tradovaných a psaných informací trvá na tom, že někdy v minulosti byl Měsíc o mnoho jasnější, než je tomu nyní a jevil se větším než Slunce. V mnoha rabínských zápisech se uvádí, že Slunce a Měsíc byly zpočátku stejně jasné (Targum Yerushalim). Stejné sdělení zapsal de Sahaguna z vyprávění domorodců Nového světa: "Slunce a Měsíc v minulosti vydávaly stejné světlo" (Historia general de las cosas de la Nueva Espana).

Na druhém konci světa tvrdily japonské tradice v podstatě totéž. Kronika Nihongi (Nihongi, Chronicles of Japan from the Earliest Times) říká, že v minulé době "Měsíc zářil skoro stejně nádherně jako Slunce". Báje mnoha národů uchovávají informaci, že na konci dlouhé války bohů ztratil Měsíc velkou část svého světla a značně potemněl (S. Thompson: Motif-Index of Folk Literature,1932).

Aby Slunce a Měsíc mohly vydávat srovnatelnou intenzitu světla, musel by mít Měsíc atmosféru s vysokým albedem (odrazivostí paprsků), nebo by musel být o mnoho blíže k Zemi. V druhém případě by se Měsíc jevil větší než Slunce. Skutečně také babylonští astronomové ve své době vypočítali, že viditelný průměr Slunce odpovídá pouze dvěma třetinám viditelného průměru Měsíce, což odpovídá poměru 4:9 ozářeného povrchu. Tato měření překvapila soudobé astronomy, kteří byli překvapeni vysokou přesnosti měření babylonských astronomů, kteří taková měření mohli provádět pouze během zatmění. Tato pozorování ukazují na možnost, že v dávných časech neměl Měsíc stabilní dráhu, nebo jeho oběžná dráha kolem Země byla uměle upravována, což se potvrdilo.

Co říkají o Měsíci astronomové

1) Měsíc vznikl spolu se Zemí a je vytvořen v podstatě ze stejného materiálu jako Země. Měsíční horniny přivezené astronauty mise Apollo přesvědčivě vyvrátily teorii, že Měsíc představuje velký kus odtržený před dávnými věky od Země. Výsledky analýz hornin tuto možnost jednoznačně vyvracejí, protože bylo zjištěno, že Měsíc má jiné geologické složení než Země a především je daleko starší než Země. Odhad stáří Země je 4,6 miliard let; měsíční horniny jsou staré asi 5,3 miliard let a měsíční prach je téměř o další miliardu let starší.. Běžná struktura planet je taková, že těžké prvky jsou soustředěny v jejím jádře a lehké prvky zůstávají v povrchových vrstvách planetárního pláště a kůry. V případě Měsíce to neplatí, což je nanejvýše podivné. Podle Wilsona, se na povrchu nachází značné množství odolných prvků, jako je titan, proto se několik geologů NASA domnívá, že se na měsíční povrch dostaly nějakou neznámou cestou. Obvykle chemické složení a stáří prachu a drtě pokrývající povrch planety bývá shodné se stářím a chemickým složením samotných podložních skal, protože prach vzniká zvětráváním těchto skal. Ve skutečnosti je mezi prachem a skalami pozoruhodný rozdíl, takže zřejmě skály a pokryvný prach mají různý zdroj. Tento problém neumí zatím nikdo objasnit. Sám Měsíc má pouze nepatrné magnetické pole, ale měsíční horniny byly kdysi vystaveny působení velmi silného magnetického pole, a proto jsou zmagnetizované. Měsíc tedy nemohl vzniknout ani ze zbytků prachu, ze kterého vznikla Země, ani odtržením části hmoty Země. Další záhadou je to, že některé měsíční krátery jsou zjevně produktem sopečné činnosti, přestože neexistuje žádný důkaz o tom, že nitro Měsíce bylo někdy natolik horké, aby v něm vznikla tekutá láva.

2) Měsíc je mladší než Zěmě a původně byl částí zemské kůry. Při formování Země byla jeho hmota vytržena v té části, která je dnes dnem Pacifiku. Tuto domněnku vyvrátily analýzy vzorků hornin, jež přivezla z Měsíce mise Apollo. Ukázalo se, že 99 procent měsíčních hornin je starších než 90 procent zemských hornin. První kámen, který Neil Armstrong zvedl po přistání na Sea of Tranquility, byl 3.6 miliard let starý. Další odebrané vzorky kamenů byly dokonce ještě starší (4,3; 4.5 a 4.6 miliard let) a jeden kámen byl dokonce 5.3 miliard let starý. Nejstarší horniny nalezené na Zemi jsou ale staré „pouhých“ 3.7 miliard let.

3) Měsíc byl vytvořen v jiné části Vesmíru mnohem dříve než Země a byl později dopraven k Zemi. Podle této, pro scholastické astronomy velmi pobuřující teorii, je Měsíc starobylou gigantickou vesmírnou lodí, kterou do sluneční soustavy před dávným časem připluly inteligentní bytosti. Je zajímavé, že tuto tak tvrdošijně odmítanou teorii podporují veškerá dostupná data a přitom neexistují žádná data, která by tuto teorii popírala.

Robert Jastrow, někdejší prezident NASA Lunar Exploration Committee, po vyhodnocení údajů získaných v rámci projektu Apollo svého času prohlásil:

Tuto sentenci dokládá řadou zjištěných anomálií, které se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit. Zde je jejich dílčí výčet:

a) Měsíční mascony: Maskony jsou velké, husté, kruhovité masy, nacházející se v hloubce přibližně 32 - 54 km pod měsíčními kruhovitými plochami nazývanými "moře". Mascony byly objeveny během vesmírných misí Lunar a Orbiter koncem roku 1960. NASA oznámil, že při přeletu velkých kruhových měsíčních moří způsobilo gravitační pole těchto masconů změnu dráhy a zrychlení kosmického plavidla. Z toho plyne, že mascony musí být nějakými velmi hustými a těžkými objekty, nacházejícími se v hloubce přibližně pod středem kruhových „moří“ (Obrázek 1).

Jsou to široké, diskovité objekty, které by mohly být nějakým druhem starobylých artefaktů neznámého určení, které se pravděpodobně nacházejí pod většinou „moří“ a jsou v nich vystředěné jako býčí oči, což určitě není náhodou. Spekuluje se o tom, že mascony jsou možná zbytky velmi hustých a na železo bohatých meteoritů, jejichž kinetická energie způsobila roztavení povrchových hornin v místě impaktu a vytvoření plochých moří.

b) Přítomnost vodní páry: Astronomové se dlouho domnívali, že Měsíc je vyschlý na troud a není na něm ani kapka vody. Tato domněnka byla vyvrácena 7. března 1971, když přístroje umístěné astronauty na povrchu Měsíce zaznamenaly mrak vodních par pohybující se nad povrchem Měsíce po dobu více než 14 hodin a pokrývajícím oblast asi 160 čtverečných km. Z hlediska hydrodynamiky by k takovému jevu nemělo na Měsíci docházet, což znamená, že věda v tomto případě se svojí teorií poněkud zaostává. Potvrzují to pravděpodobně i snímky sondy Clementine, které v místech některých hlubších geologických zlomů zaznamenaly vrstvy ledu (Obrázek 2). Ledovcová vrstva vyznačená šipkami byla zřejmě kdysi zdrojem vody, kterou ke třem ruinám přiváděla dobře patrná říční koryta.

c) Nezvyklé kovy: Měsíční kůra je mnohem tvrdší než se původně předpokládalo. S extrémními potížemi se setkali astronauté mise Apollo 11, když se pokoušeli na několika místech navrtat povrch "moří". Překvapením bylo, že hornina "moří" obsahuje velké množství tvrdého titanového minerálu ilmenitu a na jiných místech byl v hornině nalezen i kovový titan, ryzí železo, ložiska mosazi, ale také izotopy uranu 236 a neptunia 237, tedy izotopy nenacházející se na Zemi. Rovněž Rusové objevili na povrchu Měsíce nekorodující ryzí železo. Valerij Barsukov, ředitel sovětského institutu Geochemie a analytické chemie prohlásil, že :

"...Neoxidující železo vzniklo působením vysoce nabitých částic slunečního větru, které ozařují měsíční povrch.Částice odstraňují kyslík ze železa, čímž vznikne čistý kov a současně mění jeho krystalickou strukturu".

d) Podivná oběžná dráha: Náš Měsíc je jediný měsíc v sluneční soustavě, který nerotuje kolem své osy a přesto se pohybuje po téměř perfektní kruhové oběžné dráze. Přestože těžiště Měsíce je asi o 1.800 m blíže k Zemi než jeho geometrický střed, nedochází k jeho kolébání a Měsíc si stále udržuje stejnou polohu vůči Zemi. Něco, nebo někdo, kdysi musel usadit Měsíc na jeho precizní oběžnou dráhu, v precizní výšce, kursu a dát mu vhodnou oběžnou rychlost. Jak přirozeným způsobem vysvětlit to, že Měsíc se nachází právě v té vzdálenosti od Země, že dokáže úplně zakrýt slunce během zatmění?

e) Aitkenův bazén : Na odvrácené straně, těsně u jižního pólu Měsíce se nachází nejhlubší známý kráter ve sluneční soustavě, který má průměr 2.500 km a hloubku 13 km (Obrázek 3). Bazén zřejmě není ani produktem sopečné činnosti, protože chybí výlevné proudy lávy, ale ani následkem střetu Měsíce s velkým meteoritem, protože chybí znaky tavení hornin působením vysokých teplot uvolňujících se při impaktu meteoritů. Za vznik Aitkenova bazénu je zřejmě odpovědná mohutná exploze, ke které muselo dojít v hloubce přinejmenším 50 km. Vzhledem k tomu, že jižní pól Měsíce, který se nachází blízko jižní části bazénu, je tvořen podivným velmi hlubokým kráterem připomínajícím trysku inerciálního pohonného systému, je možno vysvětlit vznik Aitkenova bazénu explozí generátoru, který poskytoval hnacímu motoru potřebnou energii. Toto vysvětlení by pak bylo v souladu s tím, proč se tento kráter (tryska) nachází přímo na jižním pólu Měsíce.

f) Měsíc má vodu : Na obou pólech Měsíce se nachází neočekávaně velké množství zmrzlé vody (modré plochy na Obrázku 4 ). Zásoby ledu, uložené na ploše 14 milionů km² v okolí jižního pólu (Aitkenův kráter), zjištěné v roce 1996 sondou Clementine, jsou odhadovány na více než 110 milionů tun. Kolem severního pólu jsou zásoby ledu ještě o něco větší. Žádná teorie není schopna vysvětlit přirozený původ této zmrzlé vody.

g) Seismická aktivita: Každým rokem jsou na Měsíci zaznamenány stovky "zemětřesení“, které nelze přičítat dopadům meteoritů. V listopadu 1958 sovětský astronom Nikolaj A. Kozyrev z Krymské astrofyzikální observatoře vyfotografoval plynné erupce na povrchu Měsíce blízko kráteru Alphonsus. Objevil také načervenalý žár, který trval asi hodinu. V roce 1963 astronomové v Lowell Observatory také pozorovali načervenalou záři na hřebenech regionu Aristarchus. Tato pozorování byla identická a byla častější tím více, čím více se Měsíc přibližoval k Zemi. Tyto podivné úkazy, které nikdo neumí vysvětlit R. Hougland pojmenoval „Lunar Shard“. Byly fotografovány během mise Enterprise v únoru 1967. Na dně kráteru Langrenus, jihozápadně od Sinus Medii, byla zjištěna skupina ohnivých skvrn, z nichž vystupoval mrak dosahující výšky asi 11,2 km. Mrak tvořily jemné krystalky s vysokou odrazivostí.

h) Lunar Shard: V lokalitě jihozápadně od Sinus Medii fotografovala sonda Orbiter III na dně kráteru Longrenus, jihozápadně od Sinus Medii, několik ohnivých skvrn ze kterých vystupovala oblaka plynu či páry, dosahující výšky až 11 km (obrázek 5a). Vzhledem k vysoké odrazivosti světla (albedu), jde s velkou pravděpodobností o oblak tvořený drobnými krystalky zmrzlé vodní páry. Záhadný útvar podobného druhu byl fotografován sondou Apollo 10 na okraji

Chaplyginova kráteru (Obrázky 5b a 5c). Pravděpodobně se jedná o měsíční bahenní sopku, která je na Obrázku 5b v klidu a na Obrázku 5c v plné činnosti.

i) Obelisky: V listopadu 1966 udělala sonda Lunar Orbiter II několik fotografií obelisků, z nichž jeden byl víc než 45 m vysoký (Obrázek 6). Obelisky byly usazeny přesně na vrcholech tří velkých pyramid.

Lit.: Don Ecker: Long Saga of Lunar Anomalies, UFO Magazine, Vol.. 10, No. 2 (březen/duben 1995).

j) Vnitřní struktura Měsíce: Difrakce seismických vln poskytla první jasný důkaz o existenci měsíční kůry, pláště a dutého jádra Měsíce. Měsíční kůra je asi 50 km silná a tvoří ji velmi houževnatá a tvrdá hmota nacházející se ve větší hloubce, než je tomu na Zemi. Vnitřní jádro má průměr asi 1.000 km, tedy asi 2/3 průměru Měsíce. Vnitřní teplota dosahuje v centru pouze 830°C (1.530°F) a blízko povrchu jen 170°C (340°F). Tepelný tok blízko měsíčního povrchu je asi poloviční než na Zemi, ale ještě dvakrát větší než to předpovídala teorie. Tepelný tok je přímo úměrný termodynamické produkci energie a podle stávající domněnky astronomů poskytuje vnitřní teplotní profil informace o množství radioaktivních izotopů s dlouhým poločasem rozpadu a o množství energie vznikající jejich přirozeným rozpadem. Velikost tepelného toku ukazuje na možnost, že obsah radioaktivních prvků v kůře Měsíce by mohl být výšší než je tomu na Zemi. Tyto závěry vědců NASA jsou ale značně pochybné. Tepelný tok je totiž natolik velký, že nemůže pocházet z rozpadu radioaktivních izotopů přítomných v kůře Měsíce, navíc tlouštka kůry je příliš malá. Pravděpodobně má tedy Měsíc zcela jiný a dosud neznámý zdroj vnitřní energie. To je další záhada. Měsíční magnetické pole je milionkrát slabší než na Zemi, přesto některé horské masivy však mají tak vysokou magnetizaci, že musely vznikat v přítomnosti mnohem vyšší intenzity magnetických polí, než jaká nyní existuje na Měsíci. To by podporovalo Collierovu tezi, že Měsíc přicestoval ze soustavy Chowta.

Skutečná role NASA během průzkumu Měsíce

NASA byl vytvořen 1. října 1958. Skutečným hlavním záměrem pro ustavení NASA bylo osvojení vojenského potenciálu prostoru v těsném okolí Země a získání celkové kontroly Země z kosmického prostoru.. Dalším důvodem byly manipulace s financemi určenými Kongresem USA pro vědu a výzkum. Dodatečně bylo zjištěno, že velké částky peněz lze touto cestou nekontrolovatelně převádět na financování "černých projektů" (vojenských projektů neschválených Kongresem USA). Plán byl jednoduchý a docela snadno uskutečnitelný. Finance a položky pro hrazení dodávek přístrojů, součástí a zařízení pro přísně tajné nebo černé projekty tak mohly být rychle proplácené, protože se vše provádělo v rámci neklasifikovaných (otevřených) projektů a přitom dodavatelé a subdodavatelé NASA neměli žádnou představu o skutečném zdroji financí. Celkové utajení a ochranu před nežádoucí kontrolou toku peněz podporovalo to, že pouze několik ředitelů znalo celkový projekt a konečný cíl výzkumů, protože veškerá činnost byla v NASA dokonale rozškatulkována. Jak se později ukázalo,že tato fragmentace výzkumů způsobila i několik vážných selhání projektů a úmrtí kosmonautů, ke kterým by patrně nedošlo, pokud by vedoucí etap výzkumu měli potřebné celkové informace o způsobu a stavu řešení projektů. Na tomto způsobu organizace se zřejmě podepsala skutečnost, že vědecký výzkum byl pouze vedlejším cílem a sloužil především k zamaskování skutečného zaměření a cílů NASA. Tím je objasněno, proč NASA utajila tolik výsledků průzkumu Měsíce a Marsu a dokonce, přes veškeré deklarace o svobodném přístupu k nim, část z nich zatajila, nebo upravila podle svých záměrů. R. Hougland, který se zabýval studiem a analýzou mnoha tisíc fotografií Měsíce tvrdí, že mnoho závažných fotografií bylo záměrně speciálním postupem znehodnoceno.

Existuje důvodné podezření, že část programu Apollo, počínaje misí Apollo 12, byla zmanipulována a natáčena přímo na Zemi (Moongate), aby se ušetřily finance pro "černé projekty". USA se totiž zoufale snažily dohnat náskok SSSR v průzkumu kosmu a dobývání Měsíce, ale postrádaly potřebné technologie, aby náskok dokázaly skutečně vyrovnat. Existuje podezření, že NASA zčásti či zcela padělala šest misí Apollo a přistání na Měsíci bylo filmováno kdesi v poušti Arizony a Nevady. Dodnes nebylo na příklad vysvětleno, proč nebyly uskutečněny plánované mise Apollo 18 a 19, třebaže veškerý hardware již byl vyroben, odzkoušen, astronauté byli plně vycvičeni a software byl připraven. Lze to snad vysvětlit předcházející konfrontací astronautů NASA s Greys usídlenými na Měsíci, nebo za tím byla obava, aby nedošlo ke kontaktům mezi astronauty mise Apollo s astronauty NSA, kteří na Měsíci tajně působili již od počátku 60. let a vláda neměla zájem o prozrazení této skutečnosti?

Výzkumné programy Ranger, Surveyor, Orbiter a Apollo umožnily získat obrovské množství údajů, ale pouze 20% z nich bylo alespoň zčásti vědecky vyhodnoceno a z toho pouhá 2% informací byla dána k dispozici veřejnosti.

Ruiny lunárních měst a jiných podivných staveb

„Aktivita nepřátelské mimozemské civilizace se projevila nenadále blízko nás a my jsme na to nebyli psychicky připraveni. Debatovali jsme stále ještě na téma, jsme-li sami ve Vesmíru a přibližně ve stejné chvíli již byla na Měsíci, tedy nedaleko naší domovské planety, zjištěna přítomnost cizích bytostí. Leč tento objev byl ihned zařazen mezi tajemství, protože byl natolik neuvěřitelný, že mohlo dojít k otřesu existující politické a sociální struktury mnoha vyspělých států“.

Ruský deník Pravda, Rossia z 10. května 2002 otiskl výtah z úřední tiskové zprávy týkající se téhož problému:

"Vědci a inženýři NASA, kteří se účastnili zkoumání Marsu a Měsíce, ohlásili výsledky svých objevů během briefingu ve Washington National Press Clubu, 21. března 1996. Tam bylo poprvé oznámeno, že na Měsíci byly objeveny prastaré struktury a objekty umělého původu (Obrázek 7a). Vědci mluvili dost opatrně a vyhýbavě o těchto objektech, s výjimkou UFO. Tvrdili, že existence umělých objektů je možná a uvedené informace jsou ještě studované a výsledky budou úředně zveřejněné později“.

Na briefingu bylo rovněž zmíněno, že také Sovětský svaz získal vlastní fotografický materiál potvrzující ruiny starobylých měst a podivných staveb, ale také přítomnost mimozemšťanů na Měsíci. Mimozemská aktivita na Měsíci byla potvrzena tisíci fotografiemi a dalšími obrazovými materiály získanými stanicemi Apollo a Clementine, které zaznamenaly na měsíčním povrchu mnoho stop po aktivitě neznámých civilizací a také očividné stopy dávných bojů“, které byly přímo na briefingu demonstrovány televizním filmem a snímky zhotovenými americkými astronauty během programu Apollo. Přítomní novináři se podivovali, proč nebyly tyto materiály představeny veřejnosti již dříve“.

Představitelé NASA odpověděli:

"Je těžké předpovědět reakce lidi na takovou informaci, když nějaké mimozemské bytosti byly, nebo ještě na Měsíci jsou. Navíc NASA podléhá přísné kontrole vojenských složek vlády, které odtajnění nepovolily“.

Richard Hoagland, odborník na vyhodnocování fotografií Měsíce říká, že NASA se v několika případech pokusila různými způsoby upravit získané fotografické materiály předtím, než byly uvolněny k publikaci ve veřejně přístupných katalozích a souborech. Někteří vyšetřovatelé, R. Hoagland je mezi nimi, předpokládají, že mimozemská rasa užívala Měsíc jako terminál pro své pozemské aktivity. Tyto názory jsou potvrzené legendami a mýty různých národů naší planety. Nacházejí se zde rozvaliny měsíčních měst patrné zčásti i na povrchu. Dalšími záhadnými umělými objekty jsou ruiny konstrukcí neznámého účelu. Města se táhnou mnoho stovek metrů hluboko pod povrchem a na povrch vystupují obrovské průhledné kulovité či čočkovité kopule oslnivě odrážející světlo Slunce, jako na příklad průhledné bublinové dómy na svahu Mare Crisium na fotografii NASA AS10-30-4421 (Obrázek 8), ale bezesporu nejzajímavější je tak zvaný „Castle“ (Hrad). Tento zvláštní objekt na povrchu Měsíce vyfotografovali astronauti z Apollo10 (snímek AS10-32-4822).Objekt „Castle“ je dlouhý asi 1,6 km a jeho výška je odhadnuta na 14 km (Obrázek 9). Castle se skládá z několika válcovitých dílů a jednoho velkého spojovacího dílu.Vnitřní struktura "hradu" je zřetelná na jednom z obrázků, což ukazuje na možnost, že některé části objektu jsou průhledné, ale na povrch Měsíce vrhají stín.

Johnston, který pracoval v Houston Space Center a studoval snímky a obrazové materiály získané během programu Apollo, při rozhovoru o artefaktech s R. Hoaglandem řekl, že vedení NASA bylo strašně mrzuté z toho, že se nalezlo na Měsíci tak velké množství anomálních objektů. Dokonce řekl, že se uvažuje o zastavení pilotovaných letů k Měsíci. Vyšetřovatelé se zajímají zejména o starověké struktury podobné částečně zničeným městům nebo technologickým zařízením, jako na příklad stavby v Ukertově kráteru (Obrázek 10). Snímky odhalují úžasnou architektoniku náměstí a pravoúhlých staveb, které se podobají našim městům viděným z výšky 5-8 kilometrů. Komentář specialistů na vyhodnocování míse Apollo :

„Naši hoši pozorovali rozvaliny měsíčních měst, průhledné pyramidy, průsvitné kopule nad ruiny měst a jen bůh ví, co všechno je ještě ukryto v sejfech NASA“.

Po prostudování fotografií měsíčních „měst“ a dalších anomálních objektů objevených na Měsíci nadále někteří geologové a akademičtí vědci se pokoušejí tvrdit, že se jedná o objekty vzniklé působením přirozených geologických sil, leč svá tvrzení nikdy nepodložili jediným důkazem.