Na otázku, jak přišel na to napsat knížku o evoluci, upřímně odpovídá (a i on tak „nastavuje zrcadlo“ poměrům v naší současné vědě): „V roce 1998 jsem svoji teorii publikoval v odborném časopise, a jak se sluší a patří na hodně radikální teorii, neštěkl po ní ani pes. Myslím, že si s ní kolegové nevěděli rady. Nebo pro samé psaní vlastních publikací a grantových žádostí málo čtou… Rozhodl jsem se, že proces uznání urychlím a popularizační knihu si napíšu sám.“

V rozhovoru pro Respekt Jaroslav Flegr při objasňování své teorie zamrzlé plasticity mimo jiné řekl, že „Dawkins a Hamilton se nemýlili v tom, že Darwinova teorie je špatná, ale mýlili se v řešení,“ a vysvětluje: „Geny mají proti organismům tu výhodu, že se do dalších generací předávají v nezměněné podobě – pokud ovšem nedojde k mutaci, což je velmi vzácné.Problém je ale v tom, že jejich účinek je v každé generaci jiný. Gen totiž nemění vlastnosti organismu izolovaně od svého okolí… Stejný gen může u jednoho rodiče kódovat rezistenci proti malárii, a u potomka, vzhledem k tomu, že bude mít za sousedy jinou sadu genů, může vyvolávat úplně jinou vlastnost.“

Složité? Jistě. A já se pokusím posunout celý problém ještě dále. Co když i Jaroslav Flegr (a Dawkins a další) dělají jednu zásadní chybu, totiž že opomíjejí zásadní vliv kvality těhotenství, způsobu porodu a prvních dnů a měsíců života každého člověka na kýžené či nechtěné vlastnosti „organismu“, tedy tvora homo sapiens sapiens? Přitom jiní vědci už prokázali např. vliv kouření dědečka na genetické vlastnosti vnuka jaksi ob generaci.

Ocituji část svého dřívějšího fejetonu: Nedávná studie britských genetiků naznačila, že zlozvyky rodičů neohrožují jen první generaci potomků. „I vnuci kuřáků totiž kvůli jejich závislosti na nikotinu a také kvůli všeobecné neinformovanosti umírají předčasně a hrozí jim různá onemocnění, hlavně cukrovka. Totéž platí i pro vnuky mužů, kteří jsou obézní a přejídají se. Kouření a obezita zřejmě vyvolávají změny ve spermiích, které se přenášejí ob jednu generaci. Jsou to změny epigenetické, což znamená, že nejsou zapsány přímo v genech. Ušetřena nejsou ale ani děvčata, další studie ukazují, že jejich zdraví je ovlivněno tím, jak žily jejich babičky. Osud vnoučat závisí na životním stylu prarodičů,“ tvrdí zpráva vědců.

Nabízí se otázka: co všechno v dalších generacích ovlivní nedbalost a tvrdošíjné a dnes již neomluvitelné lpění porodníků na porodech v „nemocnicích“, které v mnoha případech přímo poškozují – i ve smyslu nastavení a vývoje mozku dítěte jak v těhotenství, tak v prvním roce jeho života – zdraví jedinců i společnosti? Kolik epigenetických, ale postupně i genetických „mutací“ tak v posledních především padesáti letech nastartovali na duševní zdraví a pohodu rodiček a novorozenců se neohlížející chirurgové porodů? A co se týká výzkumů a teorií na nich založených - kolik údajů, se kterými pracují genetikové, bylo na počátku „zmutováno“ ne nějakou „přírodní“ silou, ale prostou ignorancí lékařů a porodníků k silám přírody (co se týká porodu a mateřství), kterých si doposud ve své aroganci prostě nevšimli? Já se toho možná nedožiju, ale jsem si jist, že za pár desítek let nějaký vědec odhalí „zamrzlou“ evoluci i v případě „západního“ systému porodnictví.

Paradoxní na to všem je totiž i samotnou podstatu vědy (a dalších oborů), jakousi paradogmatickou past (v smyslu bájného hada, požírajícího vlastní ocas) odhalující princip jakési nevšímavé ignorance. Vědec, který usiluje o vyvrácení nějaké dogmaticky pojímané teorie (odtud mé slovo para-dogma, v parafrázi paradigmatu), musí tak usilovně studovat a psát a pak si navíc ještě napsat popularizační knihu, ve které se pokusí svým studentům vysvětlit, o co jde, a ti, až vyrostou a stanou se z nich vědci, začnou teprve ideu (ve své podstatě rovněž paradogmatického) objevu brát vážně a pracovat s ní, nemá čas číst práce ostatních jak ve svém oboru, tak v oborech příbuzných, a tak zákonitě přehlédne tu či onu drobnou nelogičnost ve své práci a octne se v podobné pasti, kterou chtěl vyvrátit a třeba i vyvrátil.

Jen tak mimochodem, jiný článek přinesl (s tím, oč mi jde, jen zdánlivě nesouvisející) informace o tom, jak čeští (v tomto případě ekonomičtí) vědci podvádějí: „Silná kultura podvodu, nízké produktivity a mafiánského mlčení je úspěšně předávána i mladší generaci českých ekonomů. Možná, že se to této generaci snad občas i nelíbí, ale není pro ně východiska. K jejich vlastní docentuře případně profesuře se musí dostat přes stávající české docenty a profesory (z nichž většina získala své tituly za plánovitou (nikoliv tržní) ekonomiku, případně vysloveně za dnes nefunkční marxismus). Mladí čeští ekonomičtí vědci musí být nejdříve úspěšní v rámci stávající kultury, aby se snad v budoucnu se někdy pokusili o její změnu. Kolika z nich asi vydrží ten dobrý úmysl z mládí? Dnes žádné odvolání u nějaké vyšší instance neexistuje, protože české habilitační řízení je vyjmuto ze správního řízeni. Nemá smysl si stěžovat v rámci stávajícího nedobytného systému. Stížnost budou posuzovat stejní lidé, na které byste si mohli oprávněně stěžovat, a výsledek je tedy předem znám.“

Zamrzlá kultura podvodu? Řešení pro každého upřímně hledajícího vědce tu ovšem dávno je, jen je poněkud šamanské. V televizním pořadu Na plovárně se moderátor, který se konverzačně ptal na to, jak se kanadský psychiatr brání vlivu depresí a neuróz svých početných pacientů, upřímně vyděsil. Pavel Grof totiž, jakoby se nechumelilo, prohlásil: „To je snadné, to musíte kolem sebe v představě utvořit takové bílé ochranné vajíčko.“ „Cože?“ nechápal Marek Eben, ve kterém viditelně hrklo, protože si uvědomil, že tuhle odpověď by mu ještě před několika lety režisér nebo cenzor okamžitě vystřihnul. „Bílé ochranné vajíčko. Je to velmi snadné,“ trval na svém slavný psychiatr, jenž měl ovšem to štěstí, že od roku 1968 žije v zemi, ve které je snadné bádat a přinášet nové ideje a teorie, a tedy i používat účinné ochranné metody, nad kterými se našim vědcům (zvláště v Klubu skeptiků Sysifos) otevírá kudla v kapse. Metody, které zatím neumíme vysvětlit, které ale tisíce let fungují všem hledačům duchovna či harmonie, ale i bylin a léků, kterými coby šamani a léčitelé pomáhají svým bližním.

Když jsem sbíral informace o nejnovějších neurovědeckých objevech a objevitelích do knihy Návod na použití člověka, s radostí jsem konstatoval, že na rozdíl od našich (zamrzlých) vědců všichni ti mladí američtí a kanadští denně již celé roky meditují (čistí tak své pracovní nástroje, tedy mysl a mozek).

Teorie zamrzlé evoluce říká, že k evoluci dochází jenom těsně poté, co druh vznikne. Provokativní otázka pro genetiky a snad i námět na další výzkum a knihu pro nějakého budoucího evolučního biologa: „K jakým poškozením (a tedy budoucím mutacím) v jeho genetickém materiálu dochází těsně poté, co se v porodnici narodí dítě?“ A jak „ušpiněné“ a arogantní je myšlení vědců, kteří vůbec netuší, co že to ten Pavel Grof provádí a proč je tam usměvavý?

Nemohu si pomoci, ale mám silný pocit, že kromě několika jedinců, kteří něco objevili navzdory nefunkčnímu a v podvodné kultuře zamrzlému systému, je naše věda silně zamrzlá. Není to nějaká genetická (nebo epigenetická) mutace?

Tak. A teď si musím si zameditovat a zazpívat nějakou očistnou mantru, aby mi také (z těch neustálých stesků nad zamrzlostí našich vědců, politiků, porodníků, právníků a soudců… další profese dosaďte sami) nezamrzlo vlastní myšlení.