Mary Zwart, holandská porodní asistentka ale musela konstatovat, že zatímco jinde (rozumějte, na Západě) se podobné konference konají vždy nejméně v hotelu Hilton, tady v Praze se konala v suterénu Veletržního paláce (a bez židlí). Podle ní to zrcadlí vztah téhle společnosti, potažmo sponzorů, k rodině, dětem a porodům. Souhlasím.

Článků o téhle záslužné akci se ale objevilo k mému překvapení i v našich médiích hned několik. A kupodivu i relativně „vyvážených“. Titulek Chceme rodit bez násilí, vzkazují české ženy, dokonale vyjádřil motto a smysl téhle akce.
aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=421515

Nezapomeňte si také kliknout na odkaz na další článek z konce roku 2006, podobně realisticky popisující poměry v porodnicích (s výstižným názvem Stát nutí matky rodit v nemocnici).
aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=%20315656

Jak tak pomalu roste všeobecné povědomí o nesmyslnosti a vlastně i škodlivosti stávajícího přemedikalizovaného porodnictví, sem tam se urodí i překvapivě dobrý televizní příspěvek, jako ten v neděli večer na ČT 1: popisoval již dva roky připravený a z důvodů obstrukcí úřadů (rozumějte, lobby lékařů a porodníků) nefunkční porodní dům, ale zmínil i otázky (rozumějte, varování) Světové zdravotnické organizace vůči našemu Ministerstvu zdravotnictví ohledně situace, za které české porodní asistentky nemohou svobodně vykonávat své poslání.

Sem tam se vynoří i něco „vtipného“. Někdo mi poslal odkaz na videoklip, který ony současné poměry tragikomicky ilustruje. Takže pokud na to máte žaludek, prohlédněte si parafrázi jednoho dávného hitu (upozornění: těhotným ženám a těm bez smyslu pro černý humor shlédnutí rozhodně nedoporučuji).

Míra nepochopení základních a zásadních faktů ze strany veřejnosti a politiků (kteří slepě věří lékařům, kteří jim hrůzná fakta prostě zamlčují) je totiž neuvěřitelná. Ke všem těm historkám, které občas vyprávím na přednáškách, přibyla další. Ona holandská porodní asistentka vyprávěla o své zkušenosti z „porevolučních“ dob. Přijela tehdy do Prahy nabídnout své služby, a když zjistila situaci, napsala dopis Václavu Havlovi se žádostí o vyjádření nějaké podpory úsilí českých porodních asistentek o uznání a možnost být placeny pojišťovnami. Václav Havel (nějaký jeho poradce?) odpověděl typicky neinformovaně a mužsky (netušil a netuší, že je všechno jinak a že „středověk“ v českých porodnicích trvá). Prý děkuje za nabídku, ale my tu samostatné porodní asistentky nepotřebujeme, protože nepatříme mezi rozvojové země a už máme lékaře.

Bez komentáře. Nebo přece jenom poznámka a vysvětlení: ve středověku trvalo celá staletí, než lidé začali akceptovat zjištění Kolumba a dalších, že je Země kulatá. Doufám že „trvání“ středověkého myšlení našich politiků a zdravotníků už pomalu končí. A také proto jsem nakonec zvolil název, inspirovaný oním třeskutým videoklipem.

P. S.: Další „korálky“: na křtu i poté mi tam řada žen děkovala za knihu Nová doba porodní. A po sobotní celodenní přednášce na Univerzitě nové doby, když jsem pak podepisoval svou čerstvou knihu Každá maminka je Mozart, mi jedna paní předala poděkování své dcery. Maminka jí totiž knihu před dvěma roky poslala do USA, dcera se nadchla, vše zjistila a zajistila, a šťastně porodila doma zdravou holčičku. A v Londýně začala mé fejetony překládat jedna nadšenkyně (tak snad konečně seženu nějakého tamního nakladatele: ti mí původní čeští jsou tak líní, že mi, představte si to, dokonce nabídli, že když si své knihy přeložím sám, a seženu jim anglického nakladatele, že budou ochotni se s ním domluvit)…