Co je tou věcí, po které každý na světě prahne a touží? Každý touží nalézt štěstí. Pravé štěstí není ani sobecké, ani negativní. Je inteligencí, navršením všech zkušeností; je Pravdou, která je věčná. Žádný mrak je nemůže zakrýt ani je žádné utrpení nemůže zmenšit. Je to takové štěstí, po kterém každý touží. Je to takové štěstí, po kterém já jsem vždycky toužil. Viděl jsem lidi unavené svou prací, vykonávající velké činy, shromažďující znalosti, snažící se být duchovními a přesto zapomínali na tu jedinou věc – štěstí – které jediné dává život mysli a výživu srdci. Zdraví se může nacházet jen ve štěstí. Ten, který je nenalezl, neobjeví nikdy Pravdu, nikdy nepřivede život k jeho naplnění, nikdy nenalezne klid v tomto světě zmatku.

    Pokud v sobě toužíte takové štěstí nastolit, tak z něj musíte učinit svůj cíl a váš život pak bude jako plamen, který tryská k nebesům.

    Lidé se při hledání štěstí obracejí k mnoha věcem – uctívají v chrámech a kostelech, shromažďují z knih znalosti druhých, provádějí náboženské rituály v naději, že to do jejich myslí vnese mír a klid. Touha po štěstí neustále hlodá v jejich srdcích.

    Ve velkém světadíle Ameriky je při hledání štěstí kladen větší důraz na fyzično. Říkají tam, že bez fyzického pohodlí a bez těla, které je silné a zdravé, nemůže docházet ke správnému rozvíjení emocí. Ale ve snaze nastolit dokonalé fyzické podmínky ztrácí ze zřetele jiné důležité věci. V Indii kráčí do opačného extrému a při svém hledání štěstí zcela zanedbávají fyzično.

    Rozhlédněte se kde chcete, každá lidská bytost hledá štěstí. Své hledání začíná v pouhých požitcích, které vznikají z fyzického vzrušení. Pak objeví, že tato vzrušení neuspokojují její touhu po trvalém štěstí, a tak experimentuje s dalšímu zkušenostmi, mentálními a citovými.

    Život je procesem shromažďování a odhazování, sbírání a odkládání. Co seberete, to odmítnete, a čím víc toho odmítnete, tím blíž budete k vysvobození. Odložením toho, co jste nahromadili, získáte znalosti, které vám dají sílu vytvářet si vlastní osud, které vám nakonec dají moc dosáhnout Království Štěstí, které každý z vás hledá.

    Tak, jako se ve stromě nachází míza, která jeho lístkům umožní, aby se rozvinuly pro slávu jeho bytí, tak se v každém člověku nachází božská jiskra, která skrze utrpení, skrze extázi, skrze boj, skrze všechny procesy života vyroste k dokonalosti, k onomu stavu věčného štěstí, který je cílem všech, který je tou nejpravější duchovností – největším darem, který kdo komu může dát.

    Toto neumírající a nezměnitelné štěstí naleznete, až budete vysvobozeni z tyranií svého já, jeho tužeb, jeho přání. Toto není cíl, který vám určil někdo druhý; je to touha každé lidské duše, každého jedince, který zápasí, který trpí, který hledá. Je to právě jiskra této touhy, ze které se rozhoří plamen, který se nakonec stane součástí Věčného Plamene, a až se budete schopni v tomto Plameni ztratit, tak budete v Království Štěstí.

    Každý musí nalézt svůj vlastní způsob dosažení. Neexistuje žádná další pravda, žádný další bůh, ale jen onen cíl, který si stanovil každý sám pro sebe, který nelze zničit dechem člověka ani pomíjivými rozmary boha.

    Jakým způsobem tohoto cíle můžete dosáhnout a udržet toto štěstí věčně ve svém srdci? Pokud jste bystrým člověkem, tak jste si všimli, že v každém se nachází tři rozdílné bytosti – mysl, city a tělo. A pokud to budete pozorovat, tak zjistíte, že každá z těchto tří bytostí má svou vlastní odloučenou existenci a snaží se tvořit a jednat nezávisle na druhých, a tak vytváří disharmonii. Absolutní štěstí vzniká z nastolení harmonie mezi těmito třemi. Pokud cváláte na třech koních – a každý z nich si přeje cválat nezávisle na druhých dvou – dokud je nebudete schopni ovládnout a sehnat je všechny dohromady, tak nedosáhnete svého cíle.

    Mysl musí mít svůj vlastní cíl, ale musí to být cíl, který jste si vytvořili sami; jinak to povede k pověrám.

    Co je konečným cílem mysli?

    Je to očištění svého já, což znamená rozvinutí individuální jedinečnosti.

    Tak, jako je semeno poháněno životem uvnitř sebe, aby prorazilo skrze těžkou půdu a dostalo se ke světlu, tak i vy, pokud budete poháněni touhou nalézt svobodu, prorazíte skrze všechna omezení, která vás svazují. K tomu, abyste získali svobodu, je potřeba obrovská touha. Lidi se touhy bojí, myslí si, že je to něco špatného, co je třeba ničit. Ale to je pomýlený postoj. Touha je hybnou silou za veškerým jednáním. Pokud toužíte zažehnout velký oheň, aby vás zahříval a těšil, tak mu musíte dát palivo – nakrmit jej velkými dřevěnými poleny. A tak pokud chcete naplnit život, tak musíte mít velké touhy, neboť touha přináší zkušenosti a zkušenosti vedou ke znalostem.

    Pokud člověk ví, jak touhu používat, tak jej přivede ke svobodě, po které touží. Pokud bude touha zabíjena nebo potlačována, tak neexistuje možnost vysvobození. Většina lidí na světě má intenzivní, žhavé, silné touhy, avšak místo aby je užívali a cvičili, tak je buď potlačují nebo se jimi nechávají ovládat.

    Bez touhy nemůže vzniknout žádné tvůrčí dílo. Pokud budete touhu zabíjet, tak se stanete kusem mrtvého dřeva, a nebo se stanete automatickým strojem. Stroje byly vymyšleny, aby usnadnily lidskou práci. Fyzické problémy možná lze vyřešit tímto způsobem, ale duševní a citové problémy lze vyřešit mnohem obtížněji, a protože je tak málo chápan způsob, jak tyto problémy vyřešit, tak si lidé vymysleli náboženství, víry a dogmata.

    Pokud dává touha život, tak by měla být podporována. Pokud vytváří touha utrpení, pak musí být toto utrpení překonáno skrze pochopení. Člověk zabíjí své touhy, protože nechce být svobodným; protože nechce dosáhnout pravého vysvobození, tak ze sebe činí stroj. Použijte touhu jako stupínek k rozdmýchání větších tužeb, k probuzení větší rozkoše a touhy.

    Avšak inteligence je třeba k tomu, abyste rozvinuli svou individuální jedinečnost, abyste očistili své touhy, abyste si uvědomili ono já, které je jástvím všeho – abyste si uvědomili tu absolutní jednotu se všemi věcmi, která ukončí váš pocit odloučení. Je třeba, aby byla mysl jednoduchá, avšak jednoduchost neznamená nevyzrálost. Neměli bychom se obracet zády k výsledkům pokroku a evoluce, ale naopak bychom jich měli využít.

    Mysl, která je jednoduchá, pochopí dokonalost, protože bude součástí dokonalosti samé. Mysl, která je pokřivená, nemůže chápat Pravdu. Mysl, která je komplikovaná, která je přeplněna znalostmi knih, je odsouzena k tomu, aby se stala krystalickou, přestože znalosti mají své místo. V každé velké architektuře, malbě nebo soše, ve všech největších podobách krásy se nachází jednoduchost a zdrženlivost. Získat jednoduchost mysli je tou největší a nejobtížnější věcí, avšak aby mohl být člověk jednoduchý, tak musel mít mnoho zkušeností. Jednoduchost toho nejopravdovějšího druhu je nejvyšší formou duchovna.

    Co je konečným cílem citů? Je to láskyplné odpoutání. Být schopen milovat a přesto nebýt připoután k nikomu a k ničemu je absolutní dokonalostí citů.

    Člověk bez lásky je jako holý strom uprostřed zimy, bez listů a květů, které by mohly nabízet vůni rannímu vzduchu. Ti, kteří touží dosáhnout Pravdy, v sobě musí pěstovat - stejně jako zahradník pěstuje zahradu - tuto květinu lásky, která bude poskytovat rozkoš, která bude zdrojem útěchy ve zklamání a utrpení. Láska – nechť je na počátku jakkoliv závistivá, žárlivá, tyranická, sobecká – je poupětem, které rozkvete k velké slávě a bude nabízet vůni své dokonalosti každému, kdo půjde kolem. Bez lásky je člověk jako poušť plná suchého písku, jako řeka v době léta, bez vody, která by živila její břehy. Ti, kteří chtějí dosáhnout dokonalosti štěstí, krásy, která je skryta před lidskými zraky, v sobě musí pěstovat tento stav lásky. Musíte milovat všechno a přesto být od všeho odpoutáni, neboť lásky je třeba k rozvíjení života. Abyste ji mohli pěstovat, tak se musíte naučit pozorovat, musíte sbírat zkušenosti – buď nepřímo od druhých, nebo skrze své vlastní vyšlapávání strastiplných cestiček zkušeností. Jen skrze zkušenosti můžete poznat sympatie, můžete být schopni nabízet soucit těm, kteří po něm touží, neboť pokud utrpení sami nezažijete, tak nebude vaše srdce schopno soucitu a pochopení.

    To neznamená, že byste měli okusit úplně všechno. Je mnoho způsobů, jak získávat zkušenosti – a jednou z nich je žít životem každého, dívat se očima každého, kdo kolem vás prochází, a zažívat v představivosti jeho utrpení, jeho pomíjivé požitky. Když na ulici spatříte opilého člověka, tak by vám to mělo stačit k tomu, aby vám to dalo zkušenost opilosti; pokud spatříte člověka v slzách, tak by vám to mělo dát zkušenost žalu; pokud vidíte člověka v radosti a v extázi, tak by vám to mělo dát zkušenost radosti. Nemusíme všichni následovat jednu cestu poznání. Jeden druhému dáváme a jeden od druhého bereme. Můžeme sbírat poznatky ze zkušeností celého světa a to by mělo stačit pro pokrok, kulturu a pročištění. Pokud chcete dosáhnout naplnění života, tak musíte mít toto navršení zkušeností, neboť bez zkušeností nemůžete dosáhnout cíle, nemůžete spojit začátek s koncem. Pokud existuje odloučení, tak existuje bolest, a štěstí se nachází pouze ve splynutí s cílem, jen když v sobě nastolíte trvalou Pravdu. Abyste to dokázali, tak musíte od samého počátku sbírat zkušenosti, jako když člověk sbírá zrno z polí.

    Pokud v sobě nemáte žádné sympatie, žádný soucit, tak nemůžete nikdy dosáhnout, tak se nikdy nemůžete ztotožnit s cílem. Otupělá a spokojená mysl nemůže nikdy získat sympatie nebo soucit nebo dávat pochopení druhým. Pozoroval jsem lidi, kteří velmi toužili po tom, aby mohli pomáhat druhým, ale nevěděli, jak mají pomoci. Nebyli schopni se vcítit do situace druhých, a tak pochopit jejich úhel pohledu.

    Ti, kteří touží pochopit život kolem sebe, kteří touží uzřít cíl, a tak si ve svém srdci nastolit Milovaného, v sobě musí probudit velkou lásku a přesto být od okovů té lásky odpoutáni. Musí mít obrovský soucit a přesto tím soucitem nebýt spoutáni. Musí mít velké touhy a přesto nebýt otroky těch tužeb.

    Co je konečným cílem těla?

    Krása. Každý na světě hledá krásu, ale lidé hledají bez pochopení. Je třeba, aby tělo bylo krásné, avšak nesmí být pouhou vnější ulitou krásy bez krásných myšlenek a citů. Tělo potřebuje umírněnost – ovládání bez potlačování.

    Toto jsou základy pro absolutní harmonii tří bytostí v každém z nás.

    Touha po svobodě, touha uniknout od všech věcí, nebo raději transcendovat všechny věci, je potřebná k dosažení dokonalosti. Osvobodit se můžete jen tehdy, pokud si mysl a srdce stanoví v životě svůj cíl a budou směrem k němu neustále zápasit, a nikdy nepodlehnou těm věcem, které mezi vámi a vaším cílem vytváří překážky.

    Abyste dosáhli dokonalosti, abyste se vydali na cestu směrem k cíli Pravdy, která je věčným štěstím všech, pak nechť se nacházíte na jakémkoliv stupni vývoje, tak je nezbytné, abyste se zbavili všech úzkých a svazujících tradic, které pochází ze slepé víry a nemají žádný kontakt se životem.

    Jako když přijde déšť - jen ti, kteří připraví svá pole a odstraní z nich plevel, budou mít plný výtěžek své práce, plný zisk z deště – tak i vy, pokud toužíte mít Milovaného stále s sebou, musíte ze své mysli a srdce odstranit všechny komplikované představy, tradice a úzké perspektivy pohledu, které jsou plevelem ničícím pravé pochopení. Neboť bez pochopení nemůže dojít k žádné spolupráci se životem.