Chtěl bych vám věnovat květ pochopení, který nepozná žádného rozkladu, abyste si jej u sebe mohli navždy ponechat.

    Pravda je jako oheň bez určitého tvaru, proměňuje se z okamžiku na okamžik. Žádný člověk ji nemůže popsat, avšak jen podle světla Pravdy samotné musíte kráčet, pokud si u sebe chcete navždy uchovat onen květ pochopení.

    Protože se odsud rozejdete s frázemi, se slovy, s polovičatými představami, tak vám unikne plná krása zjevení. Slýchal jsem lidi říkat: „Musím se vzdát hudby, již nesmím obdivovat malbu. Už si nesmím užívat stínu stromu a nádhery západu slunce, ani odrazu vlaštovky tichého večera na tváři vod“. Pokud tímto způsobem chápete, když říkám, že život je důležitější než jeho projevy, tak zničíte krásu projevu, a pak tu krásu budete muset znovu vytvářet. Myslíte si, že v projevech a manifestacích všude kolem nás existuje tolik krásy jen proto, aby byla ničena, aby byla odkládána a neobdivována?

    Jako je pro krásu lotosového květu třeba vody a jako lotosový květ vodu zkrášluje, tak když je ničen projev života, když je učiněn ošklivým a strašným na pohled, pak se život sám, který se nachází v každém z nás, stane pokřiveným, zmrzačeným a ošklivým. Takže, příteli, nepřestávej obdivovat krásu. Nebraň smíchu, který se probouzí v tvém srdci, když hledíš na tančící list. Nemař projevy života tím způsobem, že špatně pochopíš cíl života. Aby mohl život onen projev přivést k dokonalosti, ke svému naplnění, tak musí být svobodný, tak nesmí být život spoután tradicemi, vašimi stagnujícím morálkami a vírami. Projevy života tak budou přirozeně krásné.

    Těmito Tábory prošlo mnoho tisíc lidí a co by ve světě nedokázali uskutečnit, kdyby všichni pochopili! Zítra by mohli změnit tvář světa. Jeho projev by se zcela změnil, protože by do něj byl přiveden nový život.

    A to toužím uskutečnit. To je jediná touha, která plane v mém srdci. Protože vidím smutek a zkaženost, bolest a utrpení, pomíjivé extáze a chvilkové fantazie, tak bych chtěl probudit život a přivést jej k jeho dokonalému naplnění. Vy, kteří odsud odcházíte, si musíte uvědomit svou zodpovědnost. Pravda není hračka na hraní, není tu ani proto, aby ji člověk kazil nepochopením, ale aby ji rozvíjel s plným pochopením cíle života. Pokud jste spatřili záblesk Pravdy, pokud putujete na cestě pochopení, pak můžete změnit myšlení a city světa; avšak než budete moci změnit svět, tak musíte změnit své vlastní srdce a mysl. Z tohoto důvodu jste se zde shromáždili; z tohoto důvodu jste byli otřeseni až k samotným základům – jak doufám – celé své struktury. Přišli jste sem, abyste ve světle Pravdy objevili to, co je věčné, co přetrvá všechny bouře, a abyste to rozlišili od toho, co není důležité, co je hloupé a co je třeba odložit stranou.

    Z toho důvodu jsem vám kladl na srdce, abyste pozvali pochybnosti a abyste s pochopením prozkoumali všechno to, co jste sesbírali skrze věky. Neštěstí je tavicí pecí, skrze kterou musí každý projít. Velké boje, velká utrpení a velké extáze odhalují Pravdu v její jemnosti, v její jednoduchosti. Abyste vítali neštěstí – neuvrhnuté na vás nikým druhým – tak musíte pozvat pochybnosti. Pokud se pochybnosti do vašeho srdce vetřou nevědomky, tak je neočistí. Můžete je očistit jen tak, že pochybnosti pozvete záměrně.

    Ti, kteří chtějí obrovsky dosahovat, kteří chtějí správně chápat, musí pozvat budoucnost a nechat tu budoucnost vstoupit do kontaktu s plody minulosti, která je přítomností. Ale vy to nechcete učinit. Všechny vaše otázky, všechny vaše myšlenky a pocity se týkaly minulosti. Vše, co jsem před váš předložil, jste posuzovali podle minulosti; avšak příteli, Pravda není svázána ani minulostí, ani přítomností, ani budoucností. Abys pochopil Pravdu, tak musíš dát stranou všechny věci, které jsi nahromadil, a nedržet se se strachem minulosti. Nechť je jakkoliv krásná. Jestliže se ti minulost zdá tak plodná, jestliže je ti minulost ve svém rozkladu tak drahá, jestliže má minulost nad tebou takovou moc, pak proč jsi tu? Jsi tu, protože musíš čelit budoucnosti. Abys pochopil budoucnost, tak musíš odložit minulost a vzít budoucnost do svého srdce a své mysli a zoufale se jí držet jako topící člověk toužící po vzduchu. Nejen přebývat v nějaké vzdálené budoucnosti, ale vnést tu budoucnost do okamžité přítomnosti je slávou člověka.

    Řeknu ti, příteli, existuje Jeden větší než tvé knihy, tvé rituály, tvé víry a náboženství a pokud se chceš naučit chápat Pravdu, tak musíš odložit minulost, nechť byla jakkoliv příjemná, nechť skýtala jakoukoliv útěchu, nechť jsi v ní nacházel jakoukoliv rozkoš, a musíš přivítat budoucnost. Pokud se budeš držet minulosti a uctívat ji, tak budeš jako mrtvé pařezy včerejšků – žádné vody nemohou oživit jejich zelené výhonky.

    Jelikož musíš velkolepě budovat, tak musíš onu budoucnost, Pravdu a život ve svém naplnění přinést do přítomnosti. Abys mohl velkolepě tvořit, abys mohl tvořit trvale, tak musíš pochopit, a tak ti říkám: nenásleduj, neposlouchej, nebuď věrný nikomu krom sebe sama, a pak budeš věrný každému, kdo půjde kolem.

    Neopakuj po mně slova, kterým nerozumíš. Nenasazuj si pouhou masku mých představ, byla by to pouhá iluze a ty by jsi skrze ni klamal sám sebe.

    Chtěl bych ve tvém srdci a mysli vybudovat onu Pravdu, která nemá žádný tvar a je tudíž věčná. Chtěl bych proměnit tvé srdce a mysl ve stínu věčnosti. Když budeš proměňovat a budovat na lásce k životu a jeho pochopení, pak to, co vybuduješ, bude věčné.

    Nechci se zabývat výzdobou dveří, které jsou pouhým projevem života. Projev života můžeš vždycky změnit, pokud však toužíš budovat věčně ve světle Pravdy, tak musíš vždy dávat lásku životu, s novými myšlenkami a pochopením, které jej budou živit. Jediným věčným stvořením je to, které nemá žádnou podobu, s životem samotným a ne s projevy života. Ty chceš, abych ti vytvořil tvé projevy, abych před tebe položil pravidla, která bys mohl následovat; ty chceš, abych se já, který jsem Život, zabýval výzdobou dveří. Protože se nezabývám projevy a manifestacemi života, tak nejsi spokojen; byl bys raději, kdybych se zabýval pomíjivým místo věčného.

    Příteli, chtěl bych ve tvé mysli a srdci položit základ Pravdy, která je dílem života a proto věčnosti. Dosud ses tím základem nezabýval, nevzal sis onu Pravdu k srdci a neuvažoval jsi nad ní; celou dobu ses zajímal jen o minulost, o malá nedorozumění, o zkaženost z poslušnosti, o malicherné věrnosti k jednotlivcům, o zbožňování pomíjivých prostředníků a guru. Není lepší vyhledat život věčný, který tě bude navždy živit, než hledat útočiště, která se okamžik od okamžiku mění, která tě zvou ke svému rozkladu a stagnaci?

    Příteli, věř mi, toto vše říkám z plnosti svého srdce. Protože jsem zamilován do onoho života, který se nachází v každém, tak ten život toužím osvobodit; ale ty to nechceš, ty chceš pomíjivou lásku, prchavou útěchu a hojivou mast, která uzdraví tvou momentální bolest. Toužíš po tom, co vidíš, avšak pokud bude tvůj zrak omezený a podmíněný, tak bude tvá touha příčinou tvého utrpení. Pokud však nebude tvůj zrak mít žádná omezení, pokud se bude nacházet nad všemi vírami a tradicemi, pak ani tvá touha nebude mít žádná omezení; bude životem samotným. Ty nejsi zamilovaný do života: jsi zamilovaný do minulosti, a život se o minulost nestará. Život, jako rychle pádící voda, se žene neustále kupředu a není nikdy stojatý a stagnující.

    Protože je s tebou Jeden vznešenější než všechno toto, tak považuji za drahé a vzácné, abys v plnosti svého srdce a mysli pochopil, a tak vytvořil světlo, které bude tvým kompasem, které nebude světlem druhého, ale tvým vlastním. Rozejděte se se zrcadlem Pravdy, které bude odrážet váš život, s láskou, která je odpoutaná, a s pochopením Pravdy.