V ŘÍŠI POCITŮ vládli už mnoho let falešný král STRACH a falešná královna VINA. Měli mnoho rádců. Nejistotu, Nerozhodnost, Závislost, Povrchnost, Pokřivenost, Nedůvěru v sebe, Nedůvěru v druhé, Méněcennost, Pohodlnost myslet, Pohodlnost měnit a další.
Na mínění svých rádců falešný královský pár vždycky dal a podle nich rozhodoval. Jak jinak než Strašně, Nejistě, Povrchně, Pokřiveně a Nepromyšleně.
Král STRACH s královnou VINOU si dobře rozuměli. Byli pevná dvojice a měli vždy stejný názor – ustrašený a provinilý. Nejradši žili ve tmě, tam jim bylo nejlépe. Měli královský pocit, že nejsou vidět, a nikdo tedy nevidí, jak je král STRACH ustrašený a královna VINA nesnesitelná. Když už to nešlo jinak, když už nešlo celé království zatemnit před pravdou, aspoň zavřeli oči v blahé iluzi, že nejsou vidět, když oni sami se nevidí.
Po rodičích zdědili na hranicích království krásně vystavěné hradby, obrácené navenek k sousedům. Hradby byly překrásné a dokonalé, ale oni je ještě museli ozdobit závoji z nejvzácnějších látek, aby nikoho ani nenapadlo hledat pod takovou krásou a dokonalostí STRACH a VINU.
V hloubce temných hvozdů království se tyčil opevněný královský hrad, který nesl jméno LEŽ. Město pod hradem – plné poddaných Pocitů – bylo na králův příkaz stále drženo v temnotě. STRACH vydal příkaz, že nikdo za žádných podmínek nesmí otevřít oči, aby neviděl, jací jsou ve skutečnosti král STRACH a královna VINA. A také aby nikdo z Pocitů nespatřil, že v nejmenším domečku království živoří, spoutaná tmou strachu a pocitem viny, skutečná, pravá krrálovna svých Pocitů jménem NĚHA. STRACH se staral o temnotu, aby se NĚHA nikdy nemohla ujmout vlády nad svými Pocity. V temném ovzduší královského města žili stovky Pocitů jako nejposlednější poddaní.
Měli jména Svoboda, Upřímnost, Krása, Jemnost, Radost, Porozumění, Soulad, Důvěra a další a další. Ale z příkazu krále je nesměli vyslovit nahlas pod pohružkou věčného zatracení a vyobcování ze země. Krčili se v temnotě pod hradem LŽI a ani o sobě nevěděli. Neodvážili se na sebe podívat ani se pojmenovat. Tak živořili poddaní a jejich skutečná královna NĚHA mnoho let.
Jednoho dne se král sousední ŘÍŠE ROZUMU jménem PRAVDOMIL zastavil na hranici své země.
Hleděl okouzlen na zevní krásu ŘÍŠE POCITŮ. Uvědomil si ještě mocněji, že mu stále něco chybí ke štěstí. Znovu pocítil touhu po Lásce. Čím déle obdivoval zevní krásu ŘÍŠE POCITŮ, tím mu bylo jasnější, že tu není něco v pořádku. Jako by se přes tu nádheru na něj z nitra ŘÍŠE POCITŮ dívaly smutné zavřené oči, němě volající o pomoc.
Netrvalo dlouho a už se prosekával ostrým mečem Pravdy do nitra temného království, kde STRACH a VINA vládli zotročeným Pocitům z opevněného hradu LŽI. Meč Pravdy a léta budovaná pevná hradba LŽI se musely střetnout.
Jak dlouho ještě potrvá, než si osvobozená královna NĚHA dovolí otevřít oči a spatří konečně své krásné Pocity, kterým má právo vládnout?
Jak dlouho ještě potrvá, než se podaří sjednotit ŘÍŠI POCITŮ a ŘÍŠI ROZUMU do jednotné ŘÍŠE LÁSKY?
Jak dlouho bude ještě trvat, než v ŘÍŠI LÁSKY budou svorně a moudře vládnout PRAVDOMIL a NĚHA?
(z knihy CO S DOKTOREM 2, Vladimír Vogeltanz, CESTA ETIKOTERAPIE)