SLUNCE JE NEBEZPEČNÉ! To je jednoznačné poselství celého lékařského sboru. Smyslný pocit tepla, který cítíte, když se natáhnete na slunci, je tedy zřejmě cosi zvráceného a vy byste měli raději zůstat uvnitř a brát antibiotika. Názor o škodlivosti opalování se v posledních letech podařilo médiím vštípit do hlavy celé společnosti. Téměř všichni začínají systematicky používat sluneční brýle a ochranné krémy. Opalování je přirozeně stále v oblibě, ale 90% lidí je již přesvědčeno, že jde jen o jakýsi příjemný zlozvyk, který se jim v budoucnu může krutě vymstít. Na opalování matek v těhotenství a jiným „rizikových“ skupin reaguje řada lékařů bezmála hysterickými výstupy. Také přílohy novin se v létě jen hemží alarmujícími články o škodlivosti slunečních paprsků, o množících se případech rakoviny kůže, neustále se poukazuje na zvětšující se ozónovou díru a člověk získává pocit, že před sluneční září by se měl chránit jako před určitou formou radioaktivity. Neinformovaní lékaři a novináři tak jen nerozumně šíří dál informace, které se neopírají o žádný seriózní a vědecký základ. Člověk si tak může připadat doslova jako v nějakém hrůzostrašném sci-fi, v němž je třeba se chránit před radioaktivitou zářící z oblohy, kdykoli vyjde na ulici! Faktem však ve skutečnosti je, že teorie o škodlivosti slunce jsou z obrovské z části naprosto neopodstatněné. Např. nárůst výskytu rakoviny kůže nemusí být zaviněn jen ozónovou dírou, ale spíše naším nezdravým životním stylem. Jde o neuvěřitelný humbuk vytvořený pouze domněnkami vědců, který velice vyhovuje hned několika skupinám: výrobcům slunečních brýlí, výrobcům chemických produktů, jako jsou pesticidy, dále kosmetickému průmyslu a farmaceutickému průmyslu obecně. Zní to možná poněkud paranoidně, ale při hlubším zamyšlení má celá věc logiku: nebyli jsme cožpak v minulosti mnohokrát svědky umělého potlačení mnoha vynálezů, jenž se nehodily některým skupinám? Je rozšířen názor, že na Zemi dnes vládne uměle vyvolaná energetická krize – a mýtus o škodlivosti slunečního záření může být obdobným případem.

Od roku 1900 do druhé světové války vznikla o blahodárných účincích slunce řada vědeckých studií. Právě tehdy byla kvůli vojenským důvodům objevena napřed antibiotika, poté kortizon, steroidy a rovněž nejznámější uklidňující prostředky. Zrodil se farmaceutický průmysl. Farmaceutické podniky dnes patří mezi nadnárodní společnosti s největším ziskem, a lékařský výzkum se proto zaměřuje na účinky chemických molekul na nemoc. Na slunce se zapomnělo.

Nikdo už nepředepisuje slunce na vysoký tlak, a přitom slunce dokáže snížit tlak v tepnách během jediného týdne, aniž by to daňové poplatníky cokoli stálo. Čím je hypertenze závažnější, tím více může slunce prospět. Snížit tlak už dokáže pouhé doplnění vitamínu D. Předválečné studie o prospěšnosti slunce dosud nikdo nezpochybnil. Lékařská veřejnost pouze ztratila o tuto věc zájem, protože léky přinášejí větší zisk. Před druhou světovou válkou lékařské kruhy i široká veřejnost všeobecně připouštěli, že sluneční světlo má pro zdravý tělesný i duševní vývoj dětí zásadní význam. Rodiče byli upozorňováni na význam cvičení na zdravém vzduchu a na slunci a nemocné děti bývaly v nemocnicích i s postelí vynášeny na terasu, aby se těšily ze sluníčka. Městské děti, trpící nedostatkem slunce v důsledku městského znečištění, byly pravidelně vystavovány svlečené do spodního prádla ozařování ultrafialovými paprsky, aby se deficit vyrovnal. Dnes se však všechny problémy řeší léky. Na důležitou úlohu slunce a výživy se zapomnělo.

Slunce může pomoci u mnoha chorob, počínaje akné, přes kardiovaskulární choroby, deprese a senilní demencí konče. Může pomáhat také při hyperaktivitě, sterilitě, rakovině, obezitě, diabetu, zlomeninách kostí ve vyšším věku, při infekcích cest dýchacích atd., a možná i při tom, co nás dnes postihuje nejzákeřněji – při stresu a celkové únavě.

V naší západní společnosti jsou stále častější mnohé degenerativní nemoci (kardiovaskulární problémy, artróza, kornatění tepen, vysoký tlak, předčasná senilní demence, roztroušená mozkomíšní skleróza, alergie, atd.), ale i deprese a další psychiatrické poruchy. Mohou za to jen naše špatné stravovací návyky, nebo je na vině i fakt, že žijeme v mírném pásmu s krátkou dobou slunečního svitu a že trávíme stále větší část života uvnitř budov, kam sluneční paprsky neproniknou?

Fakt, že slunce vyvolává u řady lidí rakovinu kůže či jiná onemocnění, může mít mnoho různých příčin. Jednou z nich je velká migrace lidí po celé planetě. Lidé s velmi bílou pokožkou tak žijí na místech s velmi intenzivním svitem a naopak. Je nepopiratelné, že např. v Austrálii je ozónová díra větší, než v jiných částech světa a když se v televizi každé ráno jako odstrašující příklad promítají záběry zhoubných nádorů kůže, obavy před sluncem přepadnou logicky každého. Uvědomme si však, že původní obyvatelé Austrálie – Aboriginci – patří mezi rasy se snad nejtmavějším typem kůže, který existuje. Možná, že Austrálie se svým palčivým sluncem zkrátka a jednoduše není místem pro Evropany s jejich světlou kůží, stvořenou pro zcela jiné klimatické podmínky! Opačným extrémem jsou černoši žijící např. v Evropě. Vyšší obsah melaninu v jejich kůži odfiltruje UV složku a propustí jí jen docela malé množství. Trpí potom nedostatkem slunce, který se projevuje na jedné straně v psychice, na druhé straně v nedostatku vitamínu D, který ovlivňuje metabolizmus vápníku a hořčíku apod.

Je rovněž zřejmé, že pokud jste celé měsíce žili v prostředí s nedostatkem světla a pak náhle budete trávit většinu dne svlečení a vystavení intenzivnímu slunečnímu svitu, jako to dělá mnoho z nás o letních prázdninách, způsobíte tím bledé kůži adaptační problémy, protože ta se nestačí dost rychle přizpůsobit. O tom se mnohokrát psalo v ženských časopisech i v jiných publikacích; výsledkem těchto upozornění je však bohužel jen přesvědčení, že opalování je špatné v jakékoli dávce. Taková představa odporuje zdravému rozumu, ale i nashromážděným vědeckým poznatkům. Ve skutečnosti je to jen problém dávkování. 

Kapitolou samo o sobě je používání slunečních brýlí. Samozřejmě, že například při řízení auta či při pobytu na horách může být výhodné sluneční brýle použít. Jejich systematické nošení (jakožto módní doplněk) je však z hlediska zdraví katastrofou. Brýle jsou vynálezem západní společnosti, která tradičně k otázkám zdraví nepřistupuje ani trochu holisticky. Sluneční brýle totiž sice chrání oči před šedým zákalem a jinými onemocněními, ale celý zbytek organizmu včetně psychiky zároveň nesmírně ochuzují o nezbytné světlo. Zabarvená skla navíc zkreslují informace, které náš mozek získává o intenzitě světla v našem okolí. Náš endokrinní systém je uveden v omyl, není plně aktivována ochranná sekrece pokožky a naše tělo nemůže pohodlně a bezpečně čelit intenzivnímu slunečnímu záření. Ležíte-li na poledním slunci se slunečnými brýlemi, organizmus se podle intenzity světla dopadajícího do očí domnívá, že je noc a nevylučuje do kůže příslušné látky na ochranu před UV zářením! Dalším problémem je to, že při používání slunečních brýlí oči příliš zchoulostiví a člověk má tendenci nosit brýle ještě častěji. Uvědomme si, že sluneční brýle a jejich masivní používání je záležitostí několika posledních let. Žádná kultura na Zemi si nikdy oči podobným způsobem nezakrývala (Eskymáci či Tibeťané si oči chrání – ovšem tak, že redukují pouze množství světla dopadajícího do očí, nemění jeho spektrum!). Co když za pár desítek let zjistíme, že používat slunečný brýle je naprostý nesmysl? Zkusíte-li však na toto nebezpečí kohokoli upozornit, každý vám odpoví, že bez „brýlí jej slunce oslňuje“. To je však paradoxně důkaz, že jeho oči už nezdravě zchoulostivěly, takže je brýle nucen nosit stále častěji. Je to zkrátka bludný kruh! Kdo brýle nepoužívá, toho světlo do očí nebodá, protože jde o přirozené spektrum, na nějž jsou oči stavěné!!

Své šokující zjištění o tom, jak obrovský vliv má světlo na organizmus, líčí i E. Haichová při popisu tří dnů po operaci očí strávených v naprosté temnotě: „...oči nabírají světlo nejen pro sebe, ale pro celé tělo, právě tak jako plíce nadechují vzduch nejen pro sebe, ale pro celé tělo a odevzdávají mu je. Světlo je síla!“ (Zasvěcení, str. 402).

Za povšimnutí jistě stojí využití slunečního záření při léčbě rakoviny. Je prokázáno, že sluneční záření hraje pozitivní roli při prevenci rakoviny prsu, vaječníků, střev a prostaty, tedy čtyř nejrozšířenějších typů rakoviny

V roce 1936 vyšla v lékařském časopise The Lancet zpráva doktora Pellera, lékaře amerického vojenského námořnictva, jenž předpokládal nepřímou úměru mezi rakovinou kůže a ostatními druhy rakoviny. Zjistil, že příslušníci vojenského námořnictva trpí rakovinou kůže osmkrát častěji než zbytek populace, avšak celková úmrtnost na rakovinu činí pouze 40% celostátního průměru.

Z hlediska rozvoje onemocnění má rakovina kůže, jejíž souvislost se slunečním zářením byla jasně dokázána, zřejmé „výhody“, z nichž nejdůležitější je ta, že je vidět v mnohem ranějším stadiu, a tudíž ji lze dobře léčit. Míra úspěšnosti chirurgických zákroků byla vždycky vysoká a pokud si můžeme vybrat, kterou rakovinu chceme dostat, pak rakovina kůže by byla nejmenším zlem.

Rakovina kůže totiž zaviní pouze 9 % všech úmrtí způsobených každoročně rakovinou, zatímco jiné typy rakoviny, vnějších i vnitřních orgánů, 91%. Kromě toho je u rakoviny kůže velmi příznivá míra přežití (zhruba 95% postižených pět let po diagnostikování žije, zatímco u zhoubných nádorů obecně přežívá tak dlouhou dobu jen 36% obětí). Výjimkou je pochopitelně relativně vzácná rakovina kůže známá pod názvem zhoubný melanom.

V roce 1924 provedl dr. Hoffman pro pojišťovací společnost Prudential Life studii zkoumající vztah mezi pobytem na slunci a následným dopadem na výskyt rakoviny v globálním měřítku. Analyzoval četnost rakoviny všech typů ve světě (celkem do studie zahrnul 300 000 úmrtí na zhoubné nádory) a srovnával je se zeměpisnou šířkou. Výsledky jsou jasné: čím je nějaké město dále od rovníku, tím je počet případů rakoviny vyšší.

Odhaduje se, že u každého z nás vznikne průměrně jedno rakovinné bujení týdně. To odpovídá četnosti nebezpečí, že se některá z našich buněk takříkajíc zblázní a vydá se cestou nekontrolovaného dělení. Když k tomu však dojde, zvýší se naštěstí pro nás zároveň hladina proteinů v její buněčné membráně a náš imunitní systém ji rychle identifikuje jako „ne já“, jako hrozbu pro naše zdraví, a eliminuje ji. Jinými slovy, vznik rakoviny, opravdové rakoviny, nesvědčí o tom, že bychom měli v našich genech něco v nepořádku, ale spíše že náš imunitní systém nefunguje správně.

Intenzivní a dlouhodobé slunění tedy může způsobit rakovinu kůže – zejména v tropických vedrech – avšak slunce v jakékoli dávce obecně chrání před ostatními druhy rakoviny. Čím více slunečního záření se vám dostane, tím víc budete chráněni

Celý svět ví, že slunce může vyvolat melanom a že se máme za každou cenu vyvarovat působení jeho paprsků. V důsledku toho se miliony osob dobrovolně zřekly slunce, takže trpí nedostatkem vitamínu D. Smutným příkladem je Austrálie, kde se občanům radilo “Slip, Slap, Slop” (zkráceně: honem tričko, klobouk na hlavu a namažte se krémem s nejvyšším faktorem), aby se chránili před “smrtícími paprsky”. Rakovina prsu je dnes v této zemi nejčastější příčinou úmrtnosti u žen – a její míra ještě stoupá.

Jaký vliv má sluneční záření na kardiovaskulární choroby?

Působení ultrafialových paprsků na krev, ať již v klinickém prostředí, například Knottovou technikou, či pouhým ozářením skrze kůži při slunění, může výrazně zvýšit schopnost krve přenášet kyslík. To znamená, že stejné množství krve může dodat tkáním větší množství kyslíku, včetně samotného srdečního svalu.

Několik studií realizovaných v nejrůznějších částech světa v posledních desítiletích ukázalo, že život v slunečných zemích snižuje riziko kardiovaskulárních chorob.

V Evropě je zcela očividná tendence k nejnižší míře kardiovaskulárních chorob v jižních zemích, jako je Řecko, zatímco například Skotsko nebo Finsko jimi trpí dvakrát častěji_.

Využití slunce či ultrafialových paprsků k léčbě srdečních či oběhových problémů je pro celý organismus bezpečnější, není zatíženo vedlejšími faktory a vůbec působí blahodárněji. Je to také nepopíratelně příjemnější než polykat prášky proti hypertenzi, proti angině pectoris nebo jiných léků ke snížení obsahu tuků. Ve společnosti, která utrácí desítky miliard eur ročně za takové léky, je zřejmé, že využití slunce je i morálnější.

Co se používání opalovacích krémů týče, můžeme se díky jim těšit z blahodárných účinků slunce a přitom se chránit před veškerým nebezpečím? Ze dvou důvodů bohužel nikoli. Především proto, že veškeré krémy s ochranným faktorem, které brání opálení a spálení, brání zároveň i vylučování vitamínu D. Dále proto, že většina těchto krémů se vyrábí z chemických produktů cizích našemu tělu, které, jakmile se dostanou do krve, dále zvyšují zatížení našeho těla toxickými produkty. Nejlepší rada je obejít se bez nich.

Hodně se také mluví o díře v ozónové vrstvě, která se zřejmě v průběhu let zvětšuje. Toto zjevné porušení klimatické struktury naší planety nás musí znepokojovat. Ale nikdo z nás nežije v Antarktidě a nehrozí nám, že zvýšením podílu ultrafialových paprsků pronikajících atmosférou utrpíme nějakou újmu. V našich zeměpisných šířkách k žádnému citelnému zvýšení UV paprsků nedochází; úroveň ozónu ve skutečnosti v ovzduší mnoha měst v důsledku znečištění automobily a továrnami stoupá.

V souvislosti s s účinky slunečního světla na lidský organizmus je zajímavé poukázat rovněž na to, že největší část roku žijeme více než šestnáct hodin denně v umělém osvětlení s nedostatečnou intenzitou i kvalitou. I když si myslíme, že na nás za okny nebo za sklem vozu svítí slunce, dostává se nám jen nepřirozeného světla. Vezměme si, jak vypadá den průměrného Evropana – život trávíme mezi domovem, prací či pobytem v dopravních prostředcích. 80% času jsme tak v interiéru, kde je intenzita světla až 100x nižší ve srovnání s přirozeným slunečním světlem. Řešením je pohybovat co nejvíce venku, pokusit se volit si takové zaměstnání či koníčky, abychom mohli trávit co největší část života venku, v našem přirozeném prostředí.

Když v roce 1878 vynalezl Edison elektrickou žárovku, zajímaly tehdejší společnost procházející právě obdobím průmyslového rozmachu jen její praktické a ekonomické aspekty. Dnes však musíme napravovat omyly minulosti, pokud se týkají našeho zdraví. Vodovodní trubky z olova se již nepoužívají. Nyní odstraňujeme z veřejných i soukromých budov azbest. A jak můžeme dnes, kdy už máme důkazy o tom, že obyčejné žárovky a zářivky vysílají nezdravé světlo, nechat i nadále žít celé populace v deformovaném světelném prostředí? V poslední době se ostatně začíná hovořit o tom, že klasické žárovky budou postupně úplně odstraněny, protože drtivé procento energie potřebovávají k vytváření tepla a jen nepatrnou část k produkci světla. Řešením je používání žárovek úsporných, jejichž světlení spektrum je mnohem bližší světlu slunečnímu, přesto že ve srovnání s klasickými žárovkami spotřebovávají jen zhruba pětinu energie.

Otázka, zda je slunce škodlivé, či nikoli, je jednou z nejzásadnějších, které bychom si měli v současnosti položit, protože jde o záležitost, která se týká skutečně každého. Je ostatně zajímavé pozorovat, jak drtivá většina lidí slepě uvěřila mýtu o škodlivosti slunce, aniž by o něm přemýšlela, což nás může vést hlubšímu zamyšlení nad obrovskou rolí, kterou v dnešní společnosti sehrávají média. Slunce bylo ve všech kulturách (Mayové, Inkové, Egypťané) odjakživa uctíváno jako svrchovaný zdroj života, či dokonce jako symbol božství. V dnešní společnosti se však všechna úcta k němu - zdá se - vytratila; jediným, co se naopak neustále zdůrazňuje, je pouze fakt, jak je sluneční záření nezdravé. Zásadní posun v našem vztahu k této životodárné hvězdě vypovídá mnoho o tom, jakým směrem se ubírá naše společnost.