Duchovní cestu provázejí deprese?

Nejprve jsem si myslela, že vzestup má být doprovázen samými povznášejícími pocity, a myslela si, že jsem se odchýlila od správné cesty, když mě přepadaly pochyby, deprese a pocity zmaru. A to do doby, než jsem se dozvěděla, že čištění provází právě ten smutek, panika a úzkosti...

Když jsem se dozvěděla, že to takto prožívají i jiní, ujistilo mě to, že jsem se od cesty neodchýlila, ale že to je součást procesu, kterým procházíme.
Vzestup, kterým v minulých stoletích procházeli světci, se od současného liší - tenkrát vzestupovali (byli "nanebevzatí") jenom jednotlivci, nyní se jedná o vzestup nejen jednotlivců, ale i lidstva a planety, což ovlivňuje i okolní vesmír...

Proto to logicky musí probíhat jinak než dřív.

Druhý příchod Krista

Myslím, že "druhý příchod Krista" neznamená, že k nám přijde další spasitel, který za nás odedře práci na očistě od temných energií, které jsme vyprodukovali svými nepěknými činy v minulosti, kdy jsme zkoumali druhou stranu Jednoty (tzv. negativní), a tím nás spasí, jako tomu bylo před 2000 lety.

Mohlo by to totiž dopadnout tak, že ten někdo zvenčí (poslaný samotným Bohem) by z člověka opět sejmul jeho hříchy, tomu by se ulevilo a mohl by začít znovu deptat své bližní a devastovat planetu. Čas léčitelů, kteří na nás položili ruce a uzdravili nás, nebo kněží, kteří z nás za desátek sejmuli hříchy, je pryč.

Zlatý věk

Druhý příchod Krista podle mě znamená, že každý v sobě rozvineme mistrovský stav kristovského vědomí a staneme se sami Kristem (tj. "osvíceným") – v praxi to znamená, že odložíme strach o sebe a své blízké, chamtivost, přestaneme s druhými jednat manipulativními technikami, vzbuzováním strachu a pocitů viny, a naopak budeme ve své vlastní realitě (neboť realitu druhých změnit nemůžeme, můžeme pracovat jenom se svojí) vytvářet stavy hojnosti, radosti, sdílení, úcty.

Dosažení stavu vědomí Krista může být napojením se na jeho vibrace a rozvinutím v osobním životě, ve vlastní realitě, vlastností, které nám Ježíš Kristus svým životem ukázal.

Být sami sebou, nestydět se za to a nic neskrývat

Nyní přichází doba, kdy hrajeme každý sám za sebe, nic před druhými neschováme, a každý se musíme spasit sám - i když v součinnosti s druhými.

Poté, co si vybudujeme své reality páté dimenze, tyto dimenze vzájemně propojíme, čímž dojde k nástupu zlatého věku (ráje, "Jeruzaléma ze zlata") v kolektivním vědomí, neboli k jeho manifestaci v tzv. "objektivní realitě".