Říká se, že pod svícnem je největší tma a v případě staroměstského orloje to platí více, než se obecně ví. Je to mistrovské dílo s důležitou funkcí, i když si mnozí lidé všimnou jen toho, že ukazuje čas ..

O městu Praha se odedávna traduje, že stojí na magickém místě. Jedna stará legenda praví, že název města "Praha" evokuje symbolickou bránu mezi tímto a paralelním světem, do něhož mohou někteří z nás vstupovat.

V běžně dostupných zdrojích se dá dočíst, že orloj neboli horologium je stroj hnaný závažím, s ciferníkem astráriem ukazujícím pohyby slunce ve zvěrokruhu, měsíční fáze, pohyb oblohy, data dne a měsíce, svátky, s pohyblivými figurami a odbíjejícími hodinami. U našich předků ukazoval 24 hodin. První hodina počítala se po západu slunce. Koncem 15.století počalo se u nás užívat půlorloje, jenž měl na ciferníku 12 hodin. Půlorloj nazýván také německým. Obou užívalo se až do roku 1623, kdy byl úředně nařízen půlorloj - ciferník s římskými číslicemi. Pražský orloj ukazuje čtyři druhy času: čas středoevropský, staročeský, babylonský a hvězdný. Orloj původně vypadal zcela jinak - byl bez soch, bez svatých v okénkách, bez Mánesova měsíčníku ..

Současná podoba staroměstského orloje

Zástupy turistů houstnou před průčelím pražské Staroměstské radnice, když se blíží odbíjení celé hodiny; všichni se zakloněnými hlavami zírají vzhůru v očekávání děje, o němž už tolik slyšeli a četli .. A mnozí jsou pak zklamáni: figurka kostlivce tahá za zvoneček, v okénkách defilují apoštolové, pak vše ukončí skřípavý hlas kohouta. Někteří mladí cizinci se smějí nebo ironicky tleskají. "To je všechno ?" ptají se, neboť v době laserových show a počítačových animací pociťují zklamání nad tímto "kratičkým naivním divadýlkem". A přesto další a další zástupy fascinovaně postávají před Staroměstským orlojem. Cosi je tam vábí, přitahuje, ačkoliv většina přihlížejících nemá sebemenší ponětí o tom, jaké údaje vlastně ukazují ty složité soustavy ciferníků, pokryté záhadnými značkami. Na světě existují desítky orlojů a hracích hodinových strojů - ale žádný z nich nemá takový magický význam jako ten pražský.

Ze Starých pověstí českých známe legendu o tajemném Mistru Hanušovi, kterého nechali staroměstští konšelé po dokončení práce oslepit, aby v žádném jiném městě už nemohl vytvořit podobné důmyslné dílo. Slepý stařec se dal učedníkem těsně před svou smrtí dovést do strojovny orloje a důmyslně ho pokazil tak, že dlouhá léta nešel.

Existuje však i jiná verze pověsti, kde se říká, že Hanuš stvořil dílo ďábelské, neboť jeho cílem bylo ovládnout čas a pomocí "hvězdných hodin" získat moc nad osudy země a jejích obyvatel. Sám tvůrce na to doplatil, zlý démon ho připravil o zrak a rozvrátil jeho duši; když nebohý hodinář umíral obklopen temnotou, proklel své dílo ..

A tak pražský orloj odpočítává hodiny zbývající do konce světa, měří "čas apokalypsy". Kdykoli se zastaví, je to znamením blížící se tragické události, zejména stane-li se tak těsně před novoroční půlnocí. Je skutečně pozoruhodné, že se na Silvestra roku 2001, hodinu před půlnocí, zastavily jedny z věžních hodin nad orlojem. Podle správce praskla jakási drobná pružinka. Je to skutečně náhoda, že nadcházející rok postihl Prahu zhoubnou tisíciletou povodní ?

Kdo se vlastně skrývá pod jménem Mistra Hanuše ? Po dlouhou dobu se Pražané domnívali, že to byl zámečník Jan z Růže, jemuž se skutečně přezdívalo Mistr Hanuš, a že svůj geniální stroláb dokončil koncem 15. století, právě za vlády Vladislava Jagellonského. Bronzovou tabulku s tímto údajem dala pražská obec umístit na radnici ještě roku 1912. Je zajímavé, že nikdo nevěnoval pozornost drobné poznámce Tadeáše Hájka z Hájku v jeho knize "Řeč o chvále geometrie", kde je skutečný tvůrce orloje jednoznačně pojmenován. A tak teprve nedávno se badateli Zdeňku Horskému podařilo dešifrovat z dobových dokumentů, jak se věci skutečně udály. Našel list, v němž purkmistr Starého Města pražského píše 9.října 1410 hodináři Mikulášovi z Kadaně, že "za dokončenou práci na astrolábu v radniční věži dostává v Praze dům a na domě je mu zapsáno 150 kop hotových peněz". To byl skutečně velmi slušný honorář. Ovšem práce, kterou Mistr Mikuláš odvedl, byla jedinečná. Orloj vytvořil na základě výpočtů jednoho z nejlepších středověkých matematiků Jana Šindela, kolegy Jana Husa, od roku 1410 rektora pražské university (nastoupil na Husovo místo v universitní funkci, když byla na betlémského kazatele vyhlášena papežská klatba a musel opustit Prahu). Kromě matematiky se Šindel také zabýval medicínou a byl osobním lékařem krále Václava IV. .

Začínáme tušit, že sestrojení orloje původně nějakým způsobem souviselo s tajemnou astrologickou vizí osnovatelů husitské vzpoury, s plánem "skonání věků", který měl být vlastně zastavením reálného plynutí času. Během husitských válek byl orloj poškozen a nefungoval. Čas v srdci Čech se skutečně zastavil ..

Do chodu ho uvedl, zdokonalil a doplnil o další ukazatele hodinář a matematik, který se skutečně jmenoval Jan Hanuš. Se svým žákem Jakubem pracoval na hodinách a astrolábu v období kolem roku 1490, tedy opravdu za vlády krále Vladislava Jagellonského.

V původním návodu k obsluze z roku 1578 píše jeho autor a další z upravovatelů orloje Jan Táborský z Klokotské hory (Pozoruhodné! Jako by v jeho jméně byla vyjádřena skrytá souvislost mezi orlojem a místy husitských mystérií!), že

.. kdo v umění hvězdářském nic nezná,
ten bez vysvětlení, zvlášť pak ve sférách,
jemu porozuměti nemůže,
než na kolik hodin ruka ukazuje.
Je jasné, že orloj od samého počátku nesloužil jako časomíra pro měšťany i trhovce, prodávající své zboží na náměstí před radnicí, ale byl určen především zasvěcencům. Fungoval precizně jako kterýkoliv astrologický program na moderních počítačích. Odborník z něj mohl lehc eodečíst všechny údaje, které potřeboval k sestavení horoskopu. Prvořadým účelem orloje bylo hodnověrně napodobit pohyby nebeských těles a souhvězdí po obloze, jejich vzájemné vztahy v určitém místě a čase. Zároveň ukazoval časy sluneční, staročeský, hvězdný a babylónský. Tam, kde jsou dnes okénka s apoštoly (původ apoštolů a symbolické figury Smrti, Anděla, Marnivce, Lakomce a Turka byly na orloj přidány až v polovině 17. století), bývala navíc tabulka planetárních strážců jednotlivých hodin. Ta byla velmi důležitá pro stanovení správné chvíle magických operací nebo pro zahájení jednotlivých fází alchymistických procesů. Z orloje lze vyčíst ještě spoustu dalších údajů, jejichž výklad by vydal na samostatnou objemnou knihu ..

Proč ovšem tak odborný přístroj nebyl instalován v nějaké studovně, v areálu university nebo chrámu ? Proč byl vystaven veřejně na náměstí ? Zdá se, že jako by byl zjevnou proklamací práva každého jednotlivce na svobodný přístup k informacím. Ovšem i ten, kdo nerozumí údajům na ciferníku, je vtažen magickou hrou sfér do soukolí času, je fascinován, ovlivněn, jeho podvědomí je zrytmizováno. Pojem času, rozbití kdysi téměř bezbřehého dne na spoustu drobných časových úseků, přinesl zásadní změnu do lidského vnímání světa. Připadá nám, jako by geniální tvůrci staroměstského orloje, kteří záměrně zamlžili svou totožnost, umístili tyto hodiny na stěžejní, geomanticky významné a velmi frekventované místo Prahy s jasným záměrem "ovlivnit čas země".

Roku 1576 píše rozhorlený páter Bernardino Sahaguno v knize Codex Florentinus:

"Je jasné, že tento způsob měření času je vynálezem ďábla,
díky němuž může každých 52 let obnovovat podřízenost lidstva pod hrozbou blížícího se konce světa a vzbuzovat v lidech víru,
že je to on, kdo prodlužuje čas a dává jim ho darem, čímž umožňuje světu pokračovat."
Stará legenda také říká, že každý, kdo na orloj neoprávněně vztáhne ruku, zemře. V roce 1865 byl Josef Mánes pověřen rekonstrukcí zchátralého orloje. Pokusil se ho vylepšit namalováním cyklu lunet se symboly typických dějů, vážících se k jendotlivým měsícům. Před tak podstatným zásahem do původní podoby orloje mnozí přátelé známého malíře varovali a poukazovali na starou kletbu. Mánes se jenom smál. Ale zlo se doopravdy dostavilo: právě během práce na kalendářní desce byl Mánes postižen smrtelnou nemocí, tuberkulózou, ze kteé se již nikdy nevzpamatoval a brzy zemřel ..

Mnozí lidé žijící v Praze si jednoduše neuvědomují, po jaké půdě kráčí, jaká místa na ně působí a jaký odkaz současníkům zanechali jejich předci. Praha byla vždy klíčem k celé Evropě a byla záměrně rozvíjena jako štít proti monopolu církve ve Vatikánu. V dávných dobách katolíci využívali pro svou moc síť věřících a materializovala jejich víru v architektuře. Stavby se nacházely na místech, kde bylo možné na věřící silně působit. Víra byla energií, díky níž Kristovi zasvěcenci získávali schopnost prostupovat do paralelních duchovních světů podobně jako šamani či afričtí kouzelníci a získávat tak jiným smrtelníkům nedostupné informace. To byl také důvod, proč svůj systém víry pojímali jako monopol.

Staroměstský orloj jakoby předznamenal dobu dnešní, kdy původní tradice téměř vymizely pod tlakem všeprostupujícího materialismu, ale vznikla síť nová - internet, který má s původní sítí budovanou církví společný princip, ale narozdíl od dob dřívějších, má do ní přístup každý. Ne každý ovšem porozumí všemu, co zde najde a bylo by pošetilé se domnívat, že prastará síť katolíků je nefunkční / naopak podle mých informací využívají katolíci jako původní, tak novou, moderní síť a dodnes nepřestali hýčkat naději, že přijde den, kdy jejich "projekt" v sobě obsáhne to nejlepší, co kdy člověk stvořil ..

ani netuší, jak hluboce se mýlí ..

---

Poznámka pod čarou

Když jsem začal sepisovat tento článek, nad Prahou se strhla bouřka a doteď leje jako z konve, nebe prořezávají jeden blesk za druhým a k tomu všemu mi hraje ceremoniální hudba z Pákistánu - je to jen náhoda nebo démoni z Vatikánu opět běsní, že někdo otevírá staré kauzy, které mají zůstat nevědomým lidem skryty před jejich touhou po vědění ?

O alchymii je možno se v učebnicích dočíst, že novodobá věda jejich postupy neprokázala a že alchymii maximálně vděčíme snad za objev destilace slivovice. Už ale není v zájmu vědy sdělit, že tzv. těžká voda D₂O kolující ve starších typech jaderných reaktorů se vyrábí nekonečnou destilací H₂O, tj. původním alchymistickým postupem dotaženým k dokonalosti v podmínkách moderních laboratoří. Ovšem bez duchovního rozměru je tato, jak říkával Láďa Klíma, otrocká věda dokonale hloupá. Ctěnému čtenáři proto doporučujeme knihu "Utajené dějiny Čech" z rukou pánů Aleše Česala, Otomara Dvořáka a Vladimíra Mátla. První díl je obtížně k sehnání, druhý díl, z něhož je dnešní ukázka, lze ještě sem tam sehnat.