„Peripetie kolem uvedení hry Václava Havla Odcházení mají typicky český rozměr,“ napsala ve své „analýze“ v LN Jana Machalická a pokračuje: „Zatímco se hra překládá do světových jazyků a o její uvedení projevila zájem např. v Británii hned dvě divadla včetně Royal Shakespeare Company, naše zlatá kaplička dělala fóry tak dlouho, až autorovi došla trpělivost.“ A protože mne v témž vydání zaujal fejeton překladatelky Alice Flemrové Tumáš čerte rčení, pokusím se propojit obě inspirace ve snaze okomentovat „typicky české rozměry zabahněného rybníčku“.
„Nepochopitelná animozita, uražená ješitnost, neprozíravost“, to jsou jen další pojmy, které musela Machalická použít, aby nějak slušně popsala lidsky nedůstojné tahanice. Václav Havel napsal svou hru pro Jana Třísku a svou ženu Dagmar, ti ovšem nejsou členy souboru Národního divadla, a tak se režisér a ředitel zlaté kapličky začali cukat a mlžit jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelí a je z toho evropská ostuda. A tak jsem použil něco italských rčení, která použila ve svém zamyšlení překladatelka, a nejraději bych klel jako luterán. Nechci dělat z myši slona (z komára velblouda), ale protože řešení se u nás obvykle dočkáme až na svatého Binda (Dyndy), dříve nám z toho začnou v hlavě bzučet cvrčci (strašit ve věži). Chce to, aby lidem v ND někdo nasadil blechu do ucha (veš do kožicha), protože evidentně mají v hlavě Rusko (guláš) a na očích kolečka salámu (klapky). Z jejich motivů nechápu ani rouru (ň).
Podobně jsem se teď nedávno styděl za to, že jsem Čech, v případě ruské nominace bývalého guvernéra České národní banky a expremiéra do funkce výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu. „Josef Tošovský není kandidátem České republiky,“ prohlásil na tiskové konferenci premiér Topolánek, podle kterého Česká republika svůj postoj koordinuje v rámci Evropské unie, jejímž kandidátem na tento post je bývalý francouzský ministr Dominique Strauss-Kahn. I podle prezidenta Václava Klause je ruská nominace Tošovského podivná, o to víc, že česká vláda nominovat ani podpořit Tošovského na tento post nehodlá. O důvodech či pozadí této zvláštní nominace pan prezident spekulovat nechce, tlumočil ČTK prezidentův názor ředitel jeho tiskového odboru Petr Hájek.
Hm. Jako by měla tak krátkou dobu existující Česká republika světových osobností na výběr. V typicky českém zabahněném rybníčku, který si samozřejmě nikdy sami nevypustí, naši líní kapři nemohou dopustit, aby někdo rozměry jejich vlastních osobností (a rybníčku) přerostl. Koho z Čechů že to lidé v Japonsku nebo v Itálii, Anglii či v USA znají? Lendla, Jágra, Nedvěda, Baroše, Havla, Kunderu – koho že ještě? A koho že česká vláda do světových orgánů naopak doporučila? Kavana s rameny potřenými alpou…
Nominace cizí mocí připadá zvláštní i tajemníkovi prezidenta Ladislavu Jaklovi. „Oni pak člověku rejdí v hlavě různé červíčky, jestli třeba v zájmu cizí moci nejednal i jindy,“ řekl dnes na Frekvenci 1 Jakl. „Někdo by se v tom pošťourat měl,“ dodal. Pro český stát to podle něj být pocta nemůže. Bylo to podle něj totiž za jeho zády. „Ta věc nebyla vůbec konzultována s vládou ani českými institucemi,“ uvedl.
Mimochodem, podobně jsem byl „na rouru“ když jsem asi před týdnem četl text Ladislava Jakla „Oteplovací fanatici chtějí spasit svět“. Tihle fanatici „v dětinském vidění, které odpovídá schématu těch nejhloupějších levičáckých amerických filmů o bezohledném podnikateli, který v honbě za zisky ničí přírodu, mutuje žraloky, zamořuje pralesy svými jedy, a statečném investigativním novináři, který po boku krásné obětavé ekoložky s planoucím srdcem bojuje se zlem v podobě dolarové bankovky, přilepené na bělostném bříšku otrávené ryby…“ Pointa článku tajemníka prezidenta republiky je jasná: když přiběhne váš syn uřícený z fotbalu domů, taky nedáte na potrhlou sousedku, která chce zavolat záchranku, a pak zavolá své známé šarlatány, kteří klukovi chtějí hned pustit žilou, udělat mu klystýr, nasadit pijavice, nechat ho vypít litr octa a pak mu provést trepanaci majzlíkem, jinak že vám syn v mukách skoná… ale pošlete ji do háje.
Uff. Je pro mne španělskou (pro Španěly čínskou, pro Němce dvojitě holandskou) vesnicí, proč se tajemník prezidenta tak ztrapňuje. Jsem z toho jelen (v Itálii bych byl výr nebo salám). Má pan Jakl z toho neustálého bránění svého pána už oči šejdrem a v hlavě Rusko, pardon, guláš? Snad, budeme-li mít kliku (v Itálii prdel) nebo z pekla štěstí (najdeme li dvouocasou ještěrku), se oněm pánům alespoň občas v hlavách rozsvítí (pochopí antifonu) a jejich rána budou opět moudřejší večera (noc jim přinese radu). Mám těch jejich trapností až po uši (po oči). U Miloše Zemana jsem si ještě mohl namlouvat, že to má z toho, že hulí jako Turek a chlastá jako Němec, z čeho to ale mají Paroubek, Topolánek, Tlustý, Hovorka a další (vybírám namátkou jen jména těch, kteří se proslavili svým usilovně trapným šploucháním v malém českém zabahněném rybníčku v posledních dnech), netuším. Třeba chytnu úhoře za ocas (dostanu geniální nápad). Zatím ale nechápu ani rouru.
Ani rouru
