Ze sbírky Doteky lásky.

Sudičky


Půvabné vnady lehce zmámí,
Lež umí chutnat medově.
Mne vždycky všichni moji známí
hodnotili jen vzhledově,
ideál něžné ženské krásy
já nejsem. Přesto nezoufám si.

Jedna mi přála poznat zradu –
nehledat Lásku u lidí,
druhá mi dala dobrou radu –
nebolí, co zrak nevidí,
třetí mi touhu velkou dala,
abych jak strom vždy pevně stála –

být mocná v těle bezmocném,
setkat se s Pravdou v srdci svém.
Ideál krásy každá doba
přináší jiný stále znova.
Sudičky mi však předurčily
dotknout se Lásky vlastní pílí.

A Bůh mi přidal do vínku
POKORU – jako podmínku.