K dnešnímu 99. výročí narození JUDr. Eduarda Tomáše přikládáme hrst vzpomínek na něj od Lucka-Josefa. Předkládáme jejich syrovou podobu, bez pozdějších úprav (pouze bylo vynecháno oslovení), jak vznikly v diskuzi na Čtenářském fóru 9. ledna 2007.
Ještě k Eduardu Tomášovi.
Nepatřil jsem ke skupině dlouholetých přátel Tomášových, kteří např. pomáhali při stavbě chaty v Jílovém, zúčastňovali se společných meditací, vycházek do okolí Kněží hory a tak. Poprvé jsem na chatu přišel asi devadesátém třetím, když jsem začal točit přednášky na video. Rád jsem se vracel, chodili různí lidé, bez ohlášení, dveře byli otevřeny každému. Někteří také přicházeli jen tak okukovat, kladli otázky jaké by si mohli ušetřit, kdyby předtím než půjdou k Tomášům do soukromí, nejprve otevřeli nějakou z jejich knížek.
Obdivoval jsem tehdy klid i fyzičku obou tehdy již dost starých manželů, s jakou poskytovali svoje soukromí každému, kdo zaklepal na dveře. Jakoby pořád víc si vážím těch tichých chvil s Eduardem, ať už na lavičce před chatou, když jsme spolu zašli s bandaskou do statku pro mlíko, nebo při společné meditaci s ostatními hosty. Když se mi zdálo, že už by bylo lepší dopřát Tomášovým spíše klid jejich soukromí, nevyrušovat je, přestal jsem na chatu jezdit.
Po čase jsem poprosil o poslední schůzku s Eduardem, strávili jsme ji většinou ve společné tichosti. Tehdy ještě sešel ke mně se schodů z horní místnosti, nohy mu sloužily. Měl pořád úctyhodnou postavu vypracovaného atleta.
Na poslední přednášku do Lucerny už ho snášeli do sálu na pojízdném křesle v pozici dědouška, který má potíže s chozením. Když mne zmerčil, zamával a doprovodil to zvoláním: Ahoj Pepííkůů! V očích měl výraz kluka a když potom začal na podiu mluvit, tak to staré tělo zmizelo úplně a nastalo to, co znají mnozí z posluchačů jeho přednášek. Když Eduarda Tomáše potom odváželi pomalu od jeho stolku za podium, vztahoval se k nám s rozevřenou náručí a z jeho prsou jakoby zářilo bílé světlo na celou Lucernu.
Pak Eduard odešel a začal přijíždět Šri Brahmam. Ramana Mahariši, kterého nám Tomáš dovedl přibližovat s autentičností svojí opravdovosti pokračuje tedy dál se svými satsangy pro ty, co mají zájem.
Dodávám, že ve svém příspěvku jsem v sobě uctil památku na Eduarda Tomáše.
JZ, Čtenářské fórum, 2007-1-9 18:22
Setkávání s Eduardem
