Slova zdaleka nevystihnou úchvatnou zkušenost bytí. Ten, kdo spočívá v bytí, mlčí, neboť zkušenost bytí je nepojmenovatelná. A přesto může při čtení přeskočit jiskra. Můžeme získat alespoň určitou představu o zkušenostech a zážitcích, které může mít každý z nás.

Tento text popisuje zkušenosti pociťované po pobytu ve tmě. Holger Kalweit je uvádí ve své knize "Dunkel terapie - Léčba tmou a vize vnitřního světa".

Thethys, jeden týden ve tmě

Thethys vyšla z temnoty (během klauzury se mnou nemluvila) na procházku a potom mi řekla: "Vnitřní svět je tam venku. Ty stromy jsou ve mně."

Po delší přestávce pokračovala: "Plakala jsem, kvůli mnohosti. V temnotě toho moc není. Nekonečná rozmanitost rostlin a přírodních jevů mě překvapila. Jsem dojatá záplavou bytostí, které žijí zde venku. Nedokážu to tak rychle zpracovat. Tento přebytek zahlcuje moje vnímání. Je to přebytek životních forem. Toto bohatství nepochází z žádného vzdáleného ducha, tento přebytek je duch sám. Neexistuje žádné zásvětí, žádný jiný svět, náš rozmanitý svět je tímto jiným světem. Neboť nyní vidím a slyším přesně. Lesní zeleň je zářivá, les je zářivý svět. Nebeská modř je průhledná a vibrující, je to již duchovní svět. Neexistuje žádný duch tam venku, tam nahoře nebo za tímto světem. Svět je duchovní svět!"

"Na ruku mi spadl brouk. Když dopadl na zem, uslyšela jsem hlasitý náraz. Příroda je hlasitá. Tato rána ve mně dlouho doznívala. Všechny ozvěny, všechny zvuky, které se ve mně ozývají - to je koncert duchovní přírody. Mohu chodit jen pomalu, protože jevové formy se skrz mně valí jako přílivové vlny. Duchovní bytosti v materiálním tvaru. Ale to všechno jsou falešná slova, slova jsou vždycky falešná. Přírodní bytosti jsou duch."

"Hmota neexistuje, je to velký omyl. Hmota je duch. Neexistují žádné stupně od hmoty k duchu. Kmeny stromů pulsují, neodvažuji se jich dotknout. Ptáci, rostliny a lidé jsou duchovní, létající myšlenky. Jsem maličká tváří v tvář této hojnosti a proudu života. Ale jsem také tím. Také jsem nekonečná. Ve mně se probouzí síla, která se jmenuje nekonečnost. Nejsem malá Thethys, nejsem ani část proudu nekonečnosti, my všichni jsme jeden proud. Dotýkám se jedlové kůry, opatrně k ní přibližuji prsty. Nevím, co je to drsná kůra. Moje ruka klouže po borce - ozvěny, laviny, kaskády drásavých tónů pronikají mým okolím."

"Náš svět nestojí před nějakým světem tam vzadu. Neexistuje žádný svět. Náš svět je odhalený onen svět. Fatální názor, že za tímto světem existuje nějaký jiný svět, je nejstarším omylem lidstva. Říše mrtvých není za hvězdami, náš svět je říše mrtvých, mrtví sedí těsně vedle. A stromy nejsou žádné stromy, jsou to duchovní stromy."

Kazius, sedm týdnů bez denního světla 

"Otevírám dveře. Moje oči byly sedm týdnů zavřené a jsou i teď. Za zavřenými víčky je jasno, ale to není nic nového, to se děje v temnotě pořád. A přece teď otevírám oči - a vstupuji do světa z hmotného světa. Co je to?! Rychle zavírám víčka, držím ruku před obličejem: živoucí svět. Přimhouřím oči, mžourám: křiklavá výrazná intenzivní živost. Život sám!"

"Nové zrození. Jsem znovuzrozený. Vstupuji do neznámého světa. Začínám teď úplně od začátku. Jsem dítě. Nyní je mi to jasné: Světlo je živoucí! Světlo není mrtvý paprsek, nýbrž bytost. Můj bože: Světlo je osoba, nadosoba. Jak jsem to mohl přehlédnout. Světlo zkrátka není nějaké fyzikální Něco, je to živoucí bytost. Bytost bez hlavy a rukou a těla, všemocná bytost, která vším proniká. Že taková bytost existuje, jsem nevěděl. Považoval jsem světlo jednoduše za něco z tohoto světa. Světlo je úplně jemné, úplně něžné a přitom se chová jako nějaká svatá bytost, obzvlášť jemně a něžně. Člověk teď vidí věci zcela nově, tím intenzivněji, čím déle byl v temnotě."

Zdroj článku:

Životní - Energie.cz - Vnitřní svět je tam venku