Jste znám jak přední autor mnoha prací o psychedelikách, změněných stavech vědomí a ekofilosofii. Jak jste se k tomu všemu dostal?

Metzner: Jako psycholog se výzkumem lidského vědomí a psychedelických stavů, zabývám už třicet pět let. Má první psychedelická zkušenost se datuje rokem 1961, kdy jsem právě dokončil studia na Harvardu. Pak jsem několik let spolu s Timothy Learym a Richardem Alpertem pokračoval ve výzkumu potencionálních terapeutických a jiných aplikací psychedelik, zvláště LSD a psilocybinu. Koncem 60. let jsem přestal brát psychedelika, jak z politických, tak zdravotních důvodů, a začal jsem zkoumat různé další metody transformující vědomí. Jednalo se o různé východní a západní esoterické tradice, včetně hatha jógy, meditace, alchymie. Prošel jsem také mnoha formami psychoterapie, včetně práce s tělem, dechem a hlubokými stavy tranzu.
Koncem 70. let jsem se přestěhoval zpátky do San Franciska, kde už více jak deset let pracuji jako děkan na Kalifornském institutu integrálních studií. Tehdy jsem se seznámil s pracemi Michaela Harnera, který učil, jak se do těchto stavů dostat pomocí bubnování a použití dalších zvuků. Rezonoval jsem i s dalšími aspekty práce Harnera: mít jasný účel šamanské cesty, věnovat dostatečnou pozornost způsobu a metodám cesty do podvědomí a zpátky a použít takovou cestu k vyřešení praktického problému. V druhé rovině této práce je pak psychoterapeutická dovednost, získaná třeba několika šamanskými ponory do jiných skutečností denně. A tak jsem se začal zajímat o tuto formu šamanismu.
Delší dobu jsem pak zkoumal různé praxe původních obyvatel Ameriky, včetně půstu, pobytu v divočině, potní lázně a různých rituálů. Zároveň jsem četl Westona, LaBarreho, Evanse, Schultese, Fursta a další, kteří dokumentovali šamanské metody práce s psychoaktivními rostlinami. Jako klinický psycholog jsem musel prostudovat také antropologickou literaturu, včetně materiálů o domorodém využití posvátných rostlin.
Uvědomil jsem si, že některé psychedelické rostliny, jako např. peyotl a ayahuasca, byly v některých kulturách bezpečně používány po stovky, ne-li tisíce let. Jedním z důvodů, proč jsem přestal brát syntetická psychedelika bylo to, že zatím neznáme možná nebezpečí vyplývající z jejich dlouhodobého užívání. Přitom vědění různých kmenových kultur tady bylo po ruce. Rozhodl jsem se tedy obnovit svůj výzkum možnosti terapeutické aplikace psychedelik.

Jak jste se pak ale dostal k ekologii?

Metzner: Během 80. let jsem zažil celou sérii ekologických zjevení. Někteří lidé zažijí náhlé a dramatické úkazy a body obratu v jejich životě, má zjevení měla formu postupných pochopení. Jsem si samozřejmě jako mnoho jiných lidí vědom toho, že život je na naší planetě ohrožen. Počet obyvatel brzy dosáhne kritické meze a ekologické katastrofy jsou neodvratné. Jak mé vědomosti narůstaly, začal jsem být i více radikální. Musím ovšem podotknout, že můj radikalismus se projevoval psaním článků.
Je zjevné, že ekologická destrukce způsobovaná lidmi a jejich činnostmi je nějak zakořeněna v samých základech naší moderní materialistické kultury, která se stále více izoluje od přírody a duchovna. V kontrastu k tomu je dále zjevné, že šamanské kultury jsou založeny na úctě k přírodě a její oslavě. Animistický světonázor tvrdí, že všechny živé bytosti jsou obdařeny živoucí, duchovní inteligencí. To ovšem způsobuje naprosto rozdílné etické hodnoty a vztahy.
Je jasné, že západní materialismus se vzdaluje od duchovnosti a přírody, a že to začalo už v ranné křesťanské teologii. Je ale také zřejmé, že ten rozpor byl v 16. a 17. století značně urychlen a prohlouben vzestupem mechanistické vědy. Západní medicína, ale i náboženská praxe, je založena na předpokladu, že lidé jsou odděleni a něčím více než součástí přírody.
Cítil jsem, že pokud chceme lidstvu zabránit, aby zničilo přírodu, musíme tento rozpor, tuto propast mezi duchovností, přírodou a vědou, zmírnit nebo odstranit. Jako důsledek mé práce s posvátnými rostlinami a také dalšími šamanskými metodami jsem si vyvinul velmi silné psychické spojení se světem přírody. To mne pak vedlo k aktivní práci v oblastech zelené psychologie a ekopsychologie. Jsem přesvědčen, že současný zájem o šamanismus, hlubinnou ekologii, přírodní formy léčitelství, organické farmaření a použití posvátných rostlin nejsou izolované jevy. Vidím je jako synergické prvky vznikajícího nového světonázoru, který by mohl obnovit náš duchovní svazek se světem přírody a možná podpořit vznik nového ekologického vědomí.
V 80. letech jsem spolu s Johnem Seedem vedl různé semináře kultivace ekologického vědomí. I když většina mých ekologických přátel již neužívá psychedelika, a někteří je neužili nikdy, byl jsem překvapen zjištěním, že v 60. letech mnozí z nich psychedelika brali. To mne přimělo k zamyšlení. V 60. letech bylo iniciováno hned několik hlubinných transformativních trendů. Jmenujme hnutí proti válce ve Vietnamu, ženské hnutí, sexuální revoluci a počátek environmentálních aktivit. Mám dojem, že v tom všem jistou katalyzační roli mohly hrát i psychedelika. Netvrdím, že psychedelika byla jediným a osamělým hybným momentem, ale ta synchronizace všech těch nejrůznějších hnutí zahrnuje změny jistých částí jistých aspektů vědomí, u počátků jejichž nastartování mohla stát psychedelika.
Hned jeden z prvních výzkumů účinků psychedelik, halucinogenů, používám střídavě oba tyto názvy, abych prokázal, že dochází k rozšíření obvyklých stavů vědomí, což vede k přehodnocování dosavadního způsobu vnímání skutečnosti. Několik studií prokázalo, že při vhodném terapeutickém použití poskytují psychedelika možnost jakéhosi vhledu do stávajícího neurotického způsobu pojímání reality, včetně změny typů a aspektů chování. Jiné studie prokázaly, že psychedelika mohou otevřít brány k transcendentálním, náboženským nebo transpersonálním dimenzím vědomí. Věřím, že pokud se nám podaří rozšířit naše vnímání nad a za tradiční kulturní paradigmata, použití psychedelik a ostatních psychoaktivních látek v tom bude hrát významnou roli.
Znám vojenské veterány, kteří brali LSD, ještě než dostali do Vietnamu, a kteří tam okamžitě zjistili, v čem je problém. Podobně to zažívali a zažívají ekologičtí aktivisté. Jakmile člověk rozšíří vědomí, jednou z prvních věcí, která se stane, je posun směrem k ekologické zodpovědnosti. Lidé si uvědomí, že si znečišťují vodu a vzduch. Jakmile naše kultura změní způsob, jakým nazírá život, pak jí dojdou i další důsledky.

Vaše teorie o roli psychedelik ve spuštění změn vědomí je velmi zajímavá. Nicméně nejsem tak docela přesvědčen, že užití psychedelik automaticky pozvedne vědomí. Znám lidi, kteří berou rekreačně psychedelika celá léta bez jakéhokoliv viditelného pokroku.

Metzner: I já se občas potkávám s lidmi, kteří jsou schopni vzít velkou dávku, být mimo šest dnů, a když se jich pak ptáte, co zažili, nejsou schopni si na nic vzpomenout. Nemám s takovými lidmi problém, ale myslím si, že právě tento aspekt byl příčinou, proč tolik lidí, kteří brali psychedelika v 60. letech, nedošli k žádným výsledkům. Šli tak daleko, jak mohli, ale pak přestali, protože nedošli nikam. Na druhé straně ovšem znám hodně lidí, kteří brali psychedelika v šamanském či terapeutickém kontextu a kteří pak prošli hlubinnou pozitivní transformací. Ne, že by všichni dosáhli osvícení, ale zcela jistě se nezměnili k horšímu.

Mohl byste se zmínit o svém výzkumu ceremonií brazilského hnutí Santo Daime?

Metzner: Santo Daime je vysoce synkretická tradice, kombinující křesťanské a psychoterapeutické prvky. Náboženství Santo Daime, tak jako další skupiny, používá ayahuascu v kontextu šamanských léčebných rituálů a velmi se rozšířilo. Poskytuje tak mnoha nejrůznějším lidem transformativní duchovní zážitek.
Pokud definujeme šamanismus jako extatickou cestu šamana do jiných dimenzí za účelem léčení nebo věštby, pak tyhle nové formy náboženství čistým šamanismem nejsou. Podle mých zkušeností je smyslem daimských ceremonií zprostředkování kolektivní mystické zkušenosti. V Daime byly tradiční šamané nahraženi knězi, a cíle rituálů se přesunuly směrem od dramatického šamanského léčení k povzbuzení vlastní imunity a posílení sociálních svazků komunity.
V určitém smyslu mi daimské ceremonie připomínají kombinace peyotlového shromáždění původních indiánů a setkání gospelových zpěváků. Účastníci dostanou standartní dávku a pak celou noc zpívají své náboženské písně. Navíc hodně tancují a pohybují se.
Písně často vzývají Pannu Marii, zmiňují Starý nebo Nový zákon, ale také místní božstva. Zpívají se písně k invokaci duchů posvátných rostlin, ale také chvalozpěvy na slunce, měsíc a hvězdy a také duchy lesa. Mnohé písně jsou o nutnosti vyhnout se hněvu, zášti, závisti, nebo o potřebě lásky.
To, že se přitom prakticky skoro nemluví, mi připadá zvláště příjemné. Kromě několika modliteb se jen zpívá a tancuje.
V Daime se tancuje ve dvou polokruzích, muži na jedné a ženy na druhé straně. Pak všichni udělají dva kroky vlevo a dva kroky zpátky. Pohyby jsou synchronizované a vytváří jakési vlny, které účastníky unáší sem tam. Takto se dá prakticky bez námahy tancovat klidně šest nebo osm hodin - což by člověk, pokud by tancoval sám, zcela jistě nezvládl.
Někteří dlouholetí účastníci Daime tvrdí, že se dokáží účastnit zároveň jak této pozemské ceremonie, tak podobné, která se odehrává na rovině astrální, nehmotné. Říkají, že daimské písně jim pomáhají cestovat tam a zpět, a že propojují hmotný a nehmotný svět.
Ať ty písně přicházejí odkudkoliv, zcela jistě mají ohromnou sílu. Během jednoho obřadu Daime jsem sám cítil obrovskou vlnu empatické energie jedné konkrétní písně. Cítil jsem, jak nejprve zasáhla celou skupinu a pak se dokonce rozšířila do celé komunity. Pak jsem cítil, jak se rozšířila na celou oblast pralesů, pak celé planety, a dokonce celé sluneční soustavy a ještě dál. Pak se energie písně vrátila zpátky, tam, kde jsme byli, a do času, který jsme prožívali. Otevřelo mi to všechny tyto duchovní úrovně a umožnilo je vědomě prožít ve hmotném těle.
Ty písně mají i svou rytmickou kvalitu. Při jednom obřadu se to zdálo být až příliš intenzivní - nemohl jsem to už snést. Musel jsem si lehnout. Viděl jsem sám sebe ve vizi nějaké pobitevní scény. Byl jsem velmi vděčen všem ostatním, kteří nepřestali zpívat, protože zvuk písně mi pomohl dostat se z té vize. Po patnácti minutách už bylo vše v pořádku.

Jsou ceremonie podobných společností Uniao de Vegetal a Barquinia podobné?

Metzner: Uniao de Vegetal, UDV, je něco zcela jiného. Byl jsem na několika seancích a nezdály se mi jakkoliv šamanské či mystické. Spíše si myslím že to je jakýsi hybrid mezi protestantskou mší a shromážděním společnosti Anonymních alkoholiků. Několik maestres, učitelů, sedí za stolem a odpovídají na nejrůznější otázky. Někdy trochu zpívají, ale ostatní lidé nezpívají vůbec. Jen sedí a naslouchají kázáním. Jen občas někteří účastníci dostanou informace o hoasce, což je jejich jméno pro ayauhascu, ale pokud jsem měl možnost vidět, smyslem není docílit vizí. Přesto si těch lidí vážím, protože hodně pomohli mnohým drogově závislým, a jejich heslo, Luz, paz, y amor (světlo, mír a láska) povzbuzuje hodně lidí k jakémusi vnitřnímu vyčištění.

V roce 1988 jste napsal článek Molekulární mysticismus, ve které jste psal, že Američané mají tendenci brát posvátné léky pro rekreační účely. Hrozí totéž zneužití i u ayahuascy a jiných posvátných rostlin, nebo si myslíte, že by na druhé straně mohly pomoci transformovat naše kolektivní vědomí?

Metzner: V 80. letech jsem strávil hodně času přemýšlením, proč se my Zápaďané tak rychle a snadno naučíme zneužívat psychoaktivní látky, které obyvatelé Latinské Ameriky tak úspěšně integrovali do svých kultur. Mám dojem, že je to tím, že původní obyvatelé Ameriky tyto látky používali vždy jen k náboženským, léčebným a rituálním účelům. Tyto ceremonie byl vyústily v zážitky, které měly daleko smysluplnější důsledky než jen průměrný psychedelický trip Zápaďana.
Když jsem začal studovat šamanské léčebné a věštebné rituály, zjistil jsem, že to jsou pečlivě strukturované zážitky. Jejich rituály tak jejich účastníkům poskytly jak smysluplný rámec, tak bezpečný obsah pro psychedelickou zkušenost.
Všiml jsem si paralel mezi prvky jejich ceremonií a dnes již slavnou Learyho hypotézou o nezbytnosti "setu a settingu". On věřil, že pychedelika fungují jako zesilovače nebo katalyzátory, a že výsledný obsah psychedelické zkušenosti je určuje set (úmysl, očekávání a základní rys osobnosti) a setting (stávající momentální fyzický stav člověka a jeho sociálního prostředí). Stručně řečeno, psychedelika mohou člověka posunout ke změněným stavům vědomí, ale obsah těchto stavů závisí spíše na úmyslech a očekáváních uživatele.

V zásadě s Learym souhlasím, ale věřím také, že tu musíme vzít v úvahu i základní charakteristiky užitých psychedelik. Podle mne peyotl katalyzuje jiné zážitky, než například houbičky nebo LSD.

Metzner: I já jsem zjistil, že existují kvalitativní rozdíly mezi tím, jak člověk zažívá různé posvátné látky. Například houbový psilocybin vyvolává, zdá se, čistě nervové reakce. Mazatekové hovoří o tom, že houby rodí jazyk. Mazatécká šamanka Maria Sabina říká, že duch houbiček je jako dítě – chce si hrát a smát se.
Ayahuasca má také některé tyto kvality, ale její duch je spíše klikatý, jako hadí - ve vzduchu, ve vodě, v zemi a v ohni. Existuje názor, že ayahuasca je odvozena z šamanské představy o molekule DNA. Takový ibogain je kmenem Fang v Africe užívána jako nástroj pro komunikaci s předky. Ibogain je dnes používán mnohými terapeutym, aby stimuloval ranné vzpomínky, které jsou pro psychoanalytickou práci tak důležité. Je jisté, že některé kvalitativní rozdíly mezi psychedelickými rostlinami jsou způsobeny jejich rozdílnými farmakologickými vlastnostmi. Avšak jde možná také o rozdílná kulturní a osobní očekávání.

Za ta léta, co s halucinogeny pracuji, jsem zjistil, že ne všechny rozdíly se dají vysvětlit rozdílnými farmakologickými vlastnosti. Například kaktus San Pedro a peyotl. Když jsem ho roku 1985 při seanci vedené šamanem Eduardo Valderonem vzal, čekal jsem, podle toho, jak moc se podobá peyotlu, stejné účinky, ale bylo to něco zcela jiného. Když jsem to šamanovi druhý den říkal, odpověděl, že San Pedro je měsíční rostlina – kvete v noci za měsíčního světla, zatímco peyotl je spíše sluneční rostlina.

Metzner: Možná je to tak. Já jsem pracoval jak s kaktusem San Pedro, peyotlem, tak se synteticky nejbližším ekvivalentem meskalinu, MDMA, a měl jsem vždy jiné pocity. Rozdíly jsou způsobeny také rozdíly míst, kde ty rostliny rostou. Když jsem začal výzkum s ayahuascou, zjistil jsem, že někteří lidé ji v Jižní Americe berou proto, aby se naučili lépe vnímat životní prostředí. A tak mne napadlo, co by se asi stalo, kdyby ayahuascu začali brát Evropané a lidé v Severní Americe. Vím, že mnozí Evropané mají vize pralesa a pralesních zvířat, někteří naleznou hlubší vztah k životnímu prostředí a jiní zase objeví hlubiny své psychiky.

Ceremoniální aspekt bezpochyby ovlivňuje kvalitu zážitku, ale všiml jsem si, že i ve stejném prostředí jsou další zážitky jiné.

Metzner: Zcela samozřejmě existují rozdíly v intenzitě a pocitech z různých rostlin. Má zkušenost však naznačuje, že individuální úmysly ovlivňují výsledek možná daleko víc, než farmakologické vlastnosti rostliny. Pokud někdo vezme halucinogen, aby dosáhl šamanských zážitků – k léčebným, věšteckým účelům nebo aby se naučil přežít – pak obvykle dostane, co zamýšlel, nezávisle na tom, jakou rostlinu vzal. Pokud se někdo soustředí na zážitky a vzpomínky z dětství, také je zažije. Jestli se soustředí na duchovní transformaci, pak mu psychedelika usnadní vhled nebo poskytnou znalost.

Souhlasím, přesto ale musím dodat, že mnozí potvrzují, že jednotlivé rostliny mají jakoby svou vlastní vůli. Jakoby říkali: "Chtěl ses podívat na to a to, ale já ti ukážu něco jiného..."

Metzner: To dovedou zvláště psilocybinové houbičky. Někdy to vypadá, že říkají: "Chtěl ses podívat na svůj vztah s otcem. Co takhle podívat se na to z galaktické perspektivy?" Já měl podobný zážitek,když jsem začal pracovat s ibogainem.

Slyšel jsem o lidech, kteří měli v Brazílii při rituálech ve společenství Umbanda a Santeria zvláštní zážitky: aniž by cokoliv věděli, začali se chovat jako určitá božstva z náboženství Yoruba. Naskýtá se otázka, odkud všechny ty kontexty, na které se lidé v tranzu při rituálech ladí, pocházejí? Pokud ty informace nejsou uloženy v paměti nevědomí, nabízejí se některá šamanská vysvětlení, např. že ty informace pocházejí z minulých životů, nebo jsou telepaticky přenášeny z paměti jiných lidí, nebo jsou součástí nějaké transhistorické paměti.

Metzner: Sám uvažuji o vědomí jako o cyklech expandujících kruhů, nebo sfér. Je tady vědomí jedince, a pak vědomí kmene nebo kulturního pole, a to je součástí kolektivního vědomí lidstva. Nad vědomím lidstva, kterému Jung říkal "kolektivní nevědomí" existuje pole vědomí savců a pak obratlovců, a pak vědomí planety Gaia a vědomí vesmíru. Pokud se člověk při rituálu dostane dál, než za okruh svého vědomí, může potkávat jiné lidi. Může se setkat s obrazy, které pocházejí z jiných kultur. Pokud bude trénovat, může zvládnout setkání i s vědomím jiných zvířecích druhů, nebo rostlin, posvátných míst, Země a dokonce i vesmíru. Šamanské věštebné techniky často zahrnují vědomé vyladění na mnohé různé bytosti propojením těchto polí či sfér.

(pokračování)