Když poctivě studujeme, co je pravda, docházíme k závěru, že ona je všude kolem. Proč tedy očekávat něco od cvičení jako cenné zkušenosti? Pokud k tomu, abychom dosáhli podstaty, není třeba žádných zvláštních prostředků, proč potom o něco usilovat? Navíc nás jako buddhisty neohrožuje špína světských hodnot – proč tedy cokoliv s tímto tělem dělat, abychom se takových hodnot zbavili? Lze říct, že nikdy neopouštíme místo, kde bychom měli být. Jaký je tedy důvod zabývat se detaily nějakého cvičení? Jde o to, že jakmile se objeví byť jen miniaturní skulinka mezi představou a skutečností, pak se nebe oddělí od země a pokud jen na chvíli nesouhlasíme s tím, co je skutečné, okamžitě upadneme do zmatku. To může nastat, přestože jsme hrdí, že už všemu rozumíme, máme zkušenost mnohých osvícení, skvělou intuici, uskutečnili jsme pravdu, objasnili podstatu mysli, jsme plni nepřekonatelné energie a nedělá nám problém vypořádat se s nejsložitějšími intelektuálními otázkami. Tento zmatek nastává, protože nejsme schopni používat své tělo beze zbytku.   

 

Dodnes pociťujeme vliv Buddhova šestiletého cvičení ve vzpřímené pozici. Dodnes je slyšet ozvěna vyvolaná učením Bodhidharmy, který devět let seděl proti zdi. Učitelé buddhismu odpradávna cvičili zazen. I my bychom tedy měli cvičit odhodlaně. Proto je třeba přestat intelektuálně zkoumat, co bylo řečeno a honit se za slovy. Zvykněte si udělat krok zpátky a nastavte zrcadlo tomu, co je skutečné. Tělo a mysl odpadnou a objeví se původní tvář. Pokud chceme dosáhnout toho, co nelze popsat, měli bychom bez váhání cvičit to, co nelze popsat. 

 

Pro cvičení zazenu je nejlepší tichá místnost. Jezte a pijte střídmě. Opusťte všechny záležitosti. Přestaňte na chvíli řešit tisíce věcí. Nemyslete si, co je dobré a co špatné. Nezabývejte se tím, co je správné a co nesprávné. Zastavte setrvačnost mysli, vědomí. Ukončete intelektuální uvažování v obrazech, myšlenkách a úvahách. Nesnažte se stát buddhou. Zazen nemá nic společného s obyčejným sezením nebo ležením. Na místo, kde obvykle sedíme, položíme tlustou podložku a na ni umístíme zafu (kulatý polštář). Seďte buď v plné lotosové poloze nebo v poloviční lotosové. V plné lotosové poloze nejdříve položte pravé chodidlo na levé stehno, pak položte levé chodidlo na pravé stehno. V poloviční lotosové poloze tlačte levé chodidlo na pravé stehno.   Nechte oblečení volně splývat a upravte si ho. Pak umístěte pravou ruku nad levé chodidlo a levou ruku na pravou dlaň. Palce se lehce dotýkají. Seďte vzpřímeně - ani se nenaklánějte doleva, ani doprava, ani se neohýbejte dopředu nebo dozadu. Dbejte na to, aby uši byly rovnoběžně s rameny a nos horizontálně s pupkem. Jazyk opřete o patro. Ústa jsou zavřená. Oči by měly být otevřené. Dýchejte volně nosem. Jakmile jste se usadili do správné pozice, jednou úplně vydechněte a zhoupněte se doleva a doprava. Když sedíte vyrovnaně ve stavu tichém jako hora, "Myslete na konkrétní stav nemyšlení." "Jak můžeme myslet na stav nemyšlení?” "To je odlišné od myšlení.” V tomhle spočívá sezení v zazenu. 

 

To čemu říkáme zazen, není učení se zenové meditaci.   Je to prostě klidná a nenásilná brána do skutečnosti. Je to zkušenost cvičení, která dokonale uskutečňuje Buddhovo osvícení. Vesmír je uskutečněn, nezatížen omezeními nebo překážkami. Pochopit tento význam je jako být drak, který našel vodu nebo jako tygr stojící před pevností v horách. Pamatujte, že pravá skutečnost se v zazenu projevuje přirozeně a temno a rozptýlení mizí v jednom okamžiku.

 

Když se zvedáme z této pozice, neměli bychom dělat prudké pohyby. Vstávejte s klidným sebevědomím. Neměli bychom spěchat nebo být násilní. Je patrné z příkladu starých mistrů, že ti, co překročili, co je obyčejné i svaté, a ti, co zemřeli během sezení nebo stání, se spoléhali zcela na moc zazenu. Navíc se objevuje přítomnost chvíle prostřednictvím akce prstu, hole, jehly nebo dřevěné klapačky. A také přesná zkušenost stavu, který se projevuje skrze plácačku, pěst, klacek nebo výkřik. Něco takového nemůže být nikdy pochopeno omezující povahou myšlení. Natož prostřednictvím mystických sil nebo v rámci cvičení, kdy čekáme, až se dostaví nějaká zkušenost. Možná to jsou příklady důstojného chování, které překračuje zvuk a formu. A právě takové chování je kritériem, které je důležitější než to, co chápeme nebo vidíme. Proto nepovažujme inteligenci za něco nadřazeného hlouposti. Nerozhodujme, kdo je chytrý a kdo hloupý. Když se odhodlaně snažíme, právě to je následování pravdy z celého srdce. Zkušenost a cvičení se navzájem vůbec neruší. Naše úsilí se postupně stává vyrovnané a trvalé. Pak tedy v tomto světě a v jiných světech, v Indii a v Číně, všichni se podobným způsobem věnují cvičení zazenu a nerozptylují se jinými cvičeními. Zkrátka se věnujeme zazenu a tuto tichou, klidnou pozici necháme, aby nás znovu a znovu naplňovala. Ačkoliv je možné rozlišovat a nacházet tisíce rozdílů (mezi různými tradicemi), měli bychom prostě následovat pravdu prostřednictvím rovnováhy zazenu. Proč opouštět místo, kde cvičíme, abychom se bez cíle potloukali po vzdálených končinách cizích zemí? Pokud uděláme chybný krok, přijdeme o okamžik přítomnosti. Už jsme dostali onen výchozí bod, což je lidské tělo. Nemrhejme tedy zbytečně časem. Udržujeme a spoléháme se na to podstatné, což je Buddhova pravda. Kdo by se zabýval jiskrami, které odlétají od křesacího kamene? Navíc naše tělo je jako kapka rosy na stéblu trávy. Život míjí jako blesk. Náhle je konec. V okamžiku je náš život ztracen.

Prosím vás, ušlechtilí přátelé, kteří se učíte prostřednictvím zkušenosti, nelibujte si v pouhých obrazech - nepochybujte o opravdovém drakovi. Pusťte se na cestu, která je jasně vyznačená a přímá.    Ctěte ty, kteří překročili intelektuální chápání a kteří nejsou připoutáni k záměru něčeho dosáhnout. Buďte v souladu s osvíceným stavem buddhů. Buďte oprávněnými dědici vyváženého stavu předešlých učitelů buddhismu. Pokud budete dlouho cvičit to, co je nevýslovné, budete sami nevýslovní. Dům pokladnice se sám otevře a vy v něm ukrytý poklad získáte a budete ho používat, jak budete chtít.