Od doby, kdy mi pravidelně „padaly“ Windows 95, tak vždycky, když se něco pokazí, anebo zlomyslně nechce fungovat, zvolám (5. pádem) „Gejtsi“! Dávám tak najevo jak překvapené naštvání na něco, co se obvykle v nejméně vhodné chvíli pokazí, tak zároveň „vypustím páru“ negativní emoce. Skřet Gejts postupně svou zlomyslnou činnost rozšířil z oblasti počítačové kam a kdy se dalo.

Stěhovali jsme se a Gejts se vyřádil. Schovával důležité nářadí, když bylo třeba něco odšroubovat, ustřihnout nebo zabalit, nechal zapadat důležité šroubky a matičky do spár podlahy nebo za těžkou skříň, kterou jsme právě pracně umístili ke stěně. Původně promyšlený systém popisu všech těch igelitových pytlů a již zavázaných krabic zamotal a popletl tak, že se v tom pak nikdo z nás nevyznal. Pořadí, v jakém jsem naplněné krabice od banánů skládal (aby nakonec byly ty nejvíce a okamžitě potřebné v novém bytě nahoře a vepředu), s pomocí stěhováků a ženy dokonale převrátil. Zkrátka se vyřádil na všech frontách. A byl a je neúnavný a neunavitelný: když totiž vypnu počítač, začne řádit v jiných oborech.

Gejts dokázal například zabrousit i do plánů na sestavení psacího stolu Ikea (přestože tento švédský nábytkový gigant nedávno dostal nějaké ocenění za přehlednost svých plánků): v tom mém vydeletoval jak nakreslené kladívko tam, kde se měly plastové „šrouby“ zatlouct do příslušných dírek na šuplících, tak náznak, kam stranově patří kovové kolejničky, po kterých ty šuplíky ve stole jezdí… a nechápu, jak se mu podařilo vyhloubit otvor pro speciální šroub hlubší než žádoucí (právě v tom bodě, na kterém závisí všechny další činnosti), nahonem umístit nějaký ten kámen do zdi právě v místě, kam jsem potřeboval umístit hřebíček či skobičku, nebo dokonce celé zdi vyrobit z překližky, takže vrták projel stěnou jako po másle a hmoždinky zapadly dovnitř aniž byly schopny cokoliv udržet.

Stejně se mu ale nejvíce daří (a určitě i líbí) to, co mi prováděl v rámci pokusů o zprovoznění přístupu k internetu. Poté, co jsem se před lety naštval na Telecom a pořídil si k naprosté spokojenosti wi-fi, jsem teď v novém bytě našel ADSL a opět tutéž velkofirmu, která se dnes jmenuje O2. Po propojení všech kabelů a šňůr jsem se napojil na stávající modem a zjistil, že internet občas jde, ale při každém pokusu o odeslání pošty (v Outlooku) připojení spadlo. Radil jsem se s původním majitelem, pětkrát jsem se telefonicky (všemi těmi pokyny „když chcete to, zmáčkněte tohle“ anebo „prosíme vyčkejte, před vámi je řada dalších zákazníků, předpokládaná doba čekání je deset minut“) probojoval na zákaznickou linku O2, ale nic z toho, co mi nakonec všichni ti operátoři a technici poradili, nefungovalo. Uchechtaný skřet Gejts mi někdy povolil přečíst si pár stránek, aby mi spojení při pokusu překliknout na další neočekávaně a zlomyslně shodil (samozřejmě většinou v okamžiku, kdy jsem si chtěl zkopírovat pokračování nějakého zajímavého článku). Úplně jsem slyšel, jak se skřetovsky chechtá.

Po třech dnech marných pokusů zprovoznit připojení k internetu jsem se rozhodl, že opět použiji „zákaznických služeb“ O2 a prostě se nedám, dokud se nedostanu k tomu opravdovému počítačovému doktorovi (a tím pověstným DR, nebo v tomto případě IT, před jménem). Pětadvacet minut si mne přehazovali jako horký brambor, třem lidem jsem postupně znovu a znovu vysvětloval, co všechno jsem s jejich kolegy již vyzkoušel, znovu jsem se prokousával pokyny (zmáčkněte jedničku, když…), přetrpěl, když mne slíbili přepojit na to správné místo a přepojili špatně, až jsem se nakonec dostal k člověku, kterého jsem přesvědčil, že je třeba, aby se na to přijel osobně podívat nějaký ten jejich servisní technik. Prý odpoledne zavolá.

Zavolala nějaká žena (až druhý den dopoledne), opět jsem jí musel popsat celou anabázi, ale nakonec mi přece jen laskavě sdělila, že pošle technika. Když jsem ho ovšem odpoledne uviděl, hned jsem věděl, že Gejts má prsty všude: byl to pán v letech, který vypadal, že se snad vyznal v telefonních ústřednách před dvaceti lety, a dokonce uměl „změřit“ kvalitu připojení, ale nepomohl: zjistil, že připojení funguje, a basta. To, že mi po každým deseti minutách internet vypadl, a stále jsem nemohl odeslat žádnou zprávu, je prý ale jen a jen moje věc.

A tak jsem se opět naštval (na giganta O2), přes známé sehnal telefon na člověka, který pracuje pro místní sdružení, poskytující v několika okolních vesnicích wi-fi připojení, požádal o ně, a v okamžiku, kdy si dva mladí podnikatelé v oboru přijeli změřit, kam dají anténu, a já se jim svěřil se svými potížemi, řekli no jo, to známe, jeden sedl k počítači, něco naťukal (to prý je něco záměrného kvůli spamům) a lup ho, zázrak, internet i odchozí pošta naskočily, Gejts neGejts. Uf.

Odůvodněně se tedy domnívám, že čím víc věcí a přístrojů a požadavků na dobu a technologie máme, tím je Geitsů víc a tím jsou stále výkonnější.

A pokud bych měl odhadnout, kde asi všichni ti Gejtsové a jiní skřeti sídlí (parkují, garážují, spí a asi se i rozmnožují), a jaké že to podniky se řídí hlavně Murphyho zákony, stačilo by ukázat na všechny ty „naše“ giganty (typu O2, ČEZ, VZP, Česká Spořitelna, další doplňte sami).

Nabízím dobrovolně spolupráci při dalším vývoji a testování nového vynálezu Microsoftu, který prý dokáže zjistit, jaký typ myšlenek probíhá hlavou člověka, který u počítače řeší nový úkol (v mém případě, když zjistím, že právě opět zaúřadoval skřet Geits). Signály z mé hlavy jsou naprosto jasné, velmi silné, přehledné, a zní takto: „Gejtsííííí!!!“