Nám ostatním nezbývá, než se snažit aktivně hledat a studovat další a nové objevy, zapadající do logicky sestavené mozaiky znalostí o sobě samých, a lékaři, který na příznaky cukrovky druhého typu doporučuje nejíst maso víckrát než třikrát za týden, a bude tvrdit, že to budeme mít, právě tak jako vodu v koleně, do konce života, prostě nevěřit (také proto tak vzkvétají všechny ty alternativní metody péče o zdraví).

Jedním z těch „nových“ objevů je jakási rehabilitace apendixu, slepého střeva. Není to dávno, co vědci zjistili, že 11 týdnů po početí začne apendix uvolňovat buňky, které jsou nezbytné k rozvoji plodu. Po narození zase produkuje bílé krvinky a protilátky. Zdá se, že spolu se slepým střevem hraje důležitou roli při boji s infekčními nemocemi. Někdy se dokonce hovoří o „tréninkovém centru“ bílých krvinek, ve kterém se lymfocyty učí zápasit s nebezpečnými bakteriemi, jako je Escherichia coli. Význam apendixu upadá a jeho přispívání k naší obranyschopnosti ustává mezi 20. a 30. rokem věku. Po šedesátce je už na definitivním odpočinku.

Chirurgové William Parker a R. Randal Bollinger, oba z  Duke University Medical Center, zveřejnili nyní výsledky svých pozorování a pokusů. Je z nich patrná ještě jedna funkce apendixu. Oceníme ji až ve chvíli, kdy nám zdravou mikroflóru ze střev vymete průjem. Pak nastupuje appendix se svou železnou zásobou „hodných“ bakterií a zachraňuje, co se dá. Jeho bakterie zajišťují rychlou kolonizaci našeho traktu. Tím se zkracuje doba, kdy naše tělo prakticky nemá žádnou možnost získat z potravy energii ani živiny. 

Nabízí se otázka, co pozitivního zjistí vědci třeba o funkci krčních a nosních mandlí (které lékaři stále ještě dětem šmahem odstraňují jako něco zbytečného), zubů osmiček, ochlupení v podpaží, snů a dalších ještě „zbytečností“ (jako ještě donedávna mateřské mléko atd.). Nebo, z jiné strany, co negativního objevíme v „největším biologickém experimentu všech dob“, tedy masovém rozšíření mikrovlnného záření (mobilů, wi fi připojení atd.). Nebo o negativním vlivu masového rozšíření jen negativní zprávy šířících médií.

V rámci neustávajícího toku informací o nových a nových rozdílech mezi muži a ženami potěší jiný objev, popisující spíše naši vzájemnou propojenost (a závislost). Nebo, jinými slovy, odhalující to, co přemýšliví lidé a citliví (porody nepoškození) lidé tušili odjakživa: vzájemnou nezastupitelnost na jedné, a jedno i druhé pohlaví doplňující mechanismy dokonalých těl a smyslů (a mozkových programů) na druhé straně.

Na rozdíl od jiných savců neznají lidé období říje. Mluví se o tzv. skryté ovulaci a jejím dopadu na lidské chování. Ale některé důkazy nasvědčují tomu, že muži podvědomě dovedou poznat, kdy žena ovuluje.

To je i případ nové práce evolučního psychologa Geoffreyho Millera z Univerzity v Novém Mexiku v Albuquerque. Mezi tanečnice v pánských klubech rozdal dotazníky, které sledovaly jejich výdělky v závislosti na fázi menstruačního cyklu. Ženy při ovulaci vydělávaly na spropitném od zákazníků asi 70 dolarů za hodinu. V luteální fázi (po zahnízdění vajíčka) se výdělek snížil na 50 dolarů, během menstruace na 35. Ženy s hormonální antikoncepcí dostávaly v průměru nižší spropitné a jejich výdělky se výrazně neměnily. Způsob, jakým muži změny vnímají, není zatím jasný. Výsledky byly zveřejněny v on-line vydání časopisu Evolution and Human Behavior.

Znovu a znovu je třeba si připomínat, že přes všechen ten technologický a kulturní pokrok jsme stále tvorové, vypiplaní na život v africké lesostepi v tlupě o třiceti členech. A měli bychom přistupovat jak ke svým tělům (a vzájemným rozdílnostem), tak evolučním instinktům vzájemně si napomáhajících těl s nejvyšší pokorou a také obdivem.

Je přece logické, že my muži jsme odjakživa museli mít nějaké ty (podvědomé) metody, jak poznat, jestli je „samička“ plodná. Právě tak žena dokáže (podvědomě) z feromonů (potu či propoceného trika) muže zjistit vzájemnou genetickou kompatibilitu.

Neměly by se noviny a televize (a školy) soustřeďovat spíše na tyhle a podobné objevy o nás samých, o přírodě a světě kolem nás a v nás, místo nekonečně se opakujících a ve své podstatě nesmyslných popisů povrchních zápasů a zábav?

Neměli bychom konečně, např. při psaní zákonů, uvažování a plánování výdajů na školství a vědu, vzít právě tyhle a podobné objevy do úvahy?