"Postupně jsem čím dál víc vnímal, že přestává být k modlitbě za tu ženskou důvod, že si nemám co přát, že je to projev nedůvěry a že na místě je děkovat, protože už se stalo. Že opravdová modlitba je děkovná, protože pak chybí nejistota, pochybnost." Josef-Luck.

Když něco zasáhne někoho blízkého.

Snad tedy přidám zkušenost s modlitbou za někoho, kdo má patálie. 

Před pár lety mne známá seznámila s kamarádkou, ta má Alzheimera. Občas jsme trávili čas společně plky o Pánubohu a tak, jak se to dělává, když lidi mají pocit, že jde do řídkýho.Došlo přitom jednou na jednu vyhraněnou situaci, kdy jsem se přistihnul, že mi hodně záleží na vývoji nějaké konkrétní situace kolem té nemocné paní a lidé kolem by můj názor asi nesdíleli.Věděl jsem, že když by mohlo příštího dne dojít k určitému setkání jež nebylo v plánu, té ženské by to mohlo znatelně prospět. Zdálo se být téměř vyloučené, aby ta situace nastala, okolnosti byly nepříznivé. 

Všimnul jsem si, že si začínám přát, aby se nicméně příštího dne události seřadily jinak a že si to přeji tolik, že přání přerůstá v modlitbu. Cítil jsem, že přitom musím být čistý, pokorný, pravdivý. 

Postupně jsem čím dál víc vnímal, že přestává být k modlitbě za tu ženskou důvod, že si nemám co přát, že je to projev nedůvěry a že na místě je děkovat, protože už se stalo. Že opravdová modlitba je děkovná, protože pak chybí nejistota, pochybnost.Tak jsem jen úplně klidný děkoval za moudré řešení nejvyššího, které je právě přítomno a přicházela jistota a radost. Z toho pochopení, že je nejlépe jak být může a že Pánbůh už pomohl. Že na něj vůbec není potřeba pomýšlet s pocitem něčeho neúplného. 

Druhý den ráno jsem měl telefon, kde mne informovali o tom, že se všechno organizačně vyvinulo jinak a já se nedivil, protože jsem za to už předešlého večera poděkoval.

Děje se holt všelicos. 

JZ, Čtenářské fórum, 2006-05-23 12:00:00