Čtvrtá část vzpomínek našeho čtenáře.

HLEDÁNÍ VRCHOLÍ

   Psal se rok 1989. Dokončil jsem vysokou školu a oženil se. S partnerkou jsme vytvořili hezký vztah. Společné propojení v hloubi pod povrchem dění demonstrovalo i společné spoluprožívání snů sdílených ve spánku. Ani fyzická oddělenost vzdáleností mnoha kilometrů nebyla překážkou.

   Proběhla sametová revoluce a přišli noví přátelé. Do Plzně přijel přednášet Dr.Antonov, učitel jednoho z nových přátel. Přednáška se konala v podzemních prostorách plzeňské radnice. Seděl jsem ve druhé řadě diváků. Opominu-li setkávání unitářů, jednalo se vlastně o první veřejnou přednášku na hlubší duchovní téma. Ukázalo se, že Antonov je vůdčí osobností vlastnící určité síly. Měl větší množství žáků, kteří cvičili jím sestavený systém, vycházející, mohu-li to posoudit, zejména z Radžajógy.

   Věci o nichž Antonov hovořil pro mne, na rozdíl od většiny diváků , nebyly ničím novým. Silně mne zaujalo pozorování záře jeho mysli. Jiskry myšlenek nezářily v řádu desítek centimetrů kolem jeho hlavy, jak tomu bylo u těch bystrých lidí, které jsem vídal. Jednalo se o mnohametrové vzdálenosti! Nikdy dosud, a ani nikdy později, jsem nic podobného neviděl u nikoho jiného. Pozvolna mi docházelo, že tento muž je patrně člověk s nejsilnější myslí, s jakým jsem se kdy setkal. Mág mysli. Seděl jsem bez hnutí a pozoroval myšlenky přednášejícího Antonova. Ale i on, držitel mnoha duchovních sil siddhi viděl, že vidím. Prošel mezi diváky, zastavil se přede mnou a pravil: „Ať si nikdo nemyslí, že dosáhne vyšších duchovních stupňů, bude-li jíst maso!“.

    Od toho večera jsem neměl maso v ústech sedm let. Motivací k jeho odmítání se pozvolna stalo přijetí etického postoje o tom, že život zvířatům jsem nedal a nemám tedy právo jim ho ani brát, je-li možnost přijímat jinou potravu nevyžadující zabíjení zvířat. Z pozdějšího pohledu lze toto období označit za další vývojový stupeň na cestě hledání Boha-Pravdy.

   Systém, který Antonov učil se členil na několik stupňů. Cílem byla tzv.krystalizace vyšší úrovně vědomí, spojená s ovládáním mnoha přišlých sil. V Čechách se vytvořilo několik skupin praktikujících v městech Praha, Brno a Plzeň. Pokud bych měl zhodnotit tato cvičení v míře, v jaké jsem je poznal, řekl bych, že to bylo hodně o prožívání a o prožitcích, ale nic o prožívajícím.

   Zpočátku jsme se učili relaxovat a pracovat s představami pomocí koncentrací. Pak začalo tzv. čištění čaker, jemuž byl přikládán velký význam. Dodnes je vliv těchto Antonovových představ o duchovní cestě silně patrný v Brně, kde praktikovala nejpočetnější skupina. Čištění čaker obnášelo koncentrace mysli do příslušného místa těla odpovídajícího jejich umístění. S koncentracemi bylo spojené i promítání zvukových a světelných představ pro jednotlivé čakry přesně specifikovaných. Mimo čakry se pracovalo i s hlavními energetickými kanály jemného těla, zejména s Idou a Pingalou v Sušumně, fyzicky umístěnými do oblasti páteře. Výsledkem prováděných cvičení bylo vyšší uvědomování si psychických center v těle a energií skrze ně procházejících. Změna, kterou jsem očekával, totiž jiný náhled na sebe a svět a jiné, čistější a méně osobní chování k těmto však nepřicházela.

ČAKRY

Jsou určité energetické útvary v úrovni jemného těla, tedy druhé úrovni dle Šankarova pětistupňového rozdělení, o němž bude dále řeč. Staré indické texty velmi podrobně popisují velmi složitý a značně rozvinutý systém tohoto těla. Mimo Indii se pojetí čaker obvykle omezilo na sedm hlavních center ležících na páteři. Muladhara je umisťována do oblasti rozkroku, Svadhištána do oblasti pohlavních orgánů, Manipura do oblasti břicha, Anahata do středu hrudi, Višudhi do oblasti krku, Adžna do středu čela a Sahasrára nad temeno hlavy. Velkou módou posledních let je spekulovat o významu těchto psychoenergetických center. Tomu odpovídá i množství vydávané literatury na tuto problematiku zaměřené, mnohdy nevalné spekulativní úrovně. A různé pokusy o tzv. čištění čaker bez hlubšího pochopení. Naštěstí pro mnohé je jejich vlastní koncentrační schopnost natolik slabá a zájem natolik rozplizlý, že pokusy nevybudí téměř žádnou odezvu.

   Proč se k problematice čištění čaker stavím tak negativně a skepticky? Je pravdou, že v čakrách, zejména ve třech spodních, jsou uloženy rudimenty z dávných životů, jichž je ten náš pokračováním. Řekněme, že tyto rudimenty jsou nerozvázané vásany o nichž dnes nemáme ani tušení. Vásany z nekonečné šňůry na sebe navazujících vtělení, jichž není padesát ani sto, jak se domnívají někteří moderní zkoumatelé na tomto poli. Ale jsou jich miliony a miliony v nikdy nekončíci řadě příčin a následků.

   Ano, je pravda, že pročištění čaker je součástí duchovní cesty, sádhany, použijeme-li indické označení této. Jenže cílem duchovní cesty není pročištění čaker, ale dosažení Boha-Pravdy. A tomu, kdo má na zřeteli pouze Boha-Pravdu, pročišťuje automaticky čakry nanejvýše milosrdný Bůh, sám od sebe. Svojí milostí a na svoji zodpovědnost.

   Při pokusech, jaké pozorujeme kolem sebe, je tím, kdo čistí čakry, člověk. A činí tak ze své vůle a na svoji zodpovědnost. Jeho cílem není dosažení Boha-Pravdy, jako v sádhaně, ale pročištění čaker. Obvykle si takový člověk mnoho nepomůže, spíše naopak, alespoň mé osobě se to takto jeví.

   Ne, nezavrhuji zcela čištění čaker, jak by se mohlo z tohoto textu zdát. Za určitých, velmi pečlivě zvážených podmínek lze , myslím, přistoupit k odstranění závislostí vyplavovaných z  čaker. Ale je nutná veliká opatrnost a zbožná mysl toho, který zákrok provádí, musí být plně zaměřená na Toho, který vše činí. Rozhodně nelze souhlasit s masovým prováděním pokusů o násilné čištění. Přijatelnou technikou čištění čaker je dle mého názoru pouze vnitřní prosba a odevzdanost celého problému Nejvyššímu. A toho je schopna pouze vysoce pokročilá bytost celým svým životem směřující pouze k Němu. Není to tedy nic, co by bylo možné se naučit na pár seminářích a workshopech.

   Chce-li někdo přesto přesevšechno s čakrami cvičit, doporučuji mu začínat od čtvrté čakry výše. A omezit pokusy o různé vizualizace v čakrách na pouhé uvědomění si příslušného centra spolu se současným procítěním oddanosti a odevzdanosti vůči Boží síle v tomto centru se projevující.

    Systém Antonovových cvičení, spadajících do oblasti Indické Rádžajógy, resp. do úrovně jejích přípravných cviků, jsem prováděl zpočátku velmi bigotně. Tak, jak to obvykle činí všichni začátečníci v každé nauce. Souběžně s praktikováním a osvojováním si předepsaných cvičení jsem studoval i veškerou dostupnou literaturu z oblasti duchovních nauk, jejíž dvaačtyřicetiletá absence se pozvolna začala zaplňovat.

   Velmi humorně může z dnešního pohledu působit moje příhoda z počátku devadesátého roku. Vždy jsem toužil přečíst si díla velkých křesťanských svědců jako byla Terezie z Avily a její učitel Jan z Kříže. S pádem cenzury a uvolněním přístupu do rozkradených sbírek prohibit jsem vyrazil do pražského Klementina a žádal spisy Jana z Kříže, přeložené a vydané páterem Ovečkou ve třicátých letech. Paní z knihovny si moji žádost zapsala a zahájila vyhledávání žádaného, aby mi po několika týdnech smutně oznámila, že se nejen ztratily všechny exempláře překladů, které knihovna vlastnila, ale že postrádají i španělský originál, který kdysi páter Ovečka pro přeložení používal. Velmi důrazně na mne byla vznesena prosba, aby získám-li někde překlady díla Jana z Kříže, jsem tyto poskytl knihovně k vytvoření xeroxových kopií. Popsaný příběh, myslím, velmi výmluvně charakterizuje tragédii národa v přístupu k duchovním kořenům západní civilizace.

   Srovnávací studium veškeré přístupné literatury, praktické žití pochopeného a zejména první knihy Dr.Tomáše mne postupně vedly k méně bigotnímu pojetí duchovnosti. S rostoucí tolerancí se součástí mého života stalo i jeho nedvojné pojetí, advaita. Zcela jsem se s Antonovovým cvičením rozešel asi po třech letech.

Jaká pozitiva a jaká negativa přinesl Antonovův systém? Největším pozitivem bezesporu byla idea ahimsy, nenásilí, prezentovaná v praktickém životě přijetím vegetariánství. Dalším přínosem bylo energetické pojetí člověka, úhel pohledu, který systémy vycházející z křesťanských západních tradic zcela postrádaly. Mnoho z praktikujících se na sebe poprvé v životě dívalo nejen jako na fyzické tělo, ale jako na soubor určitých psychických center, čaker a nádí, kanálů, jimiž proudí energie naše hrubohmotné tělo udržující při životě.

Negativem byla jistá bigotnost v pojetí duchovnosti, spojená s příliš duálním vnímáním světa a nadměrným soustředěním na zažívání a zažívajícího.

Největší škody Antonovovo cvičení napáchalo tím, že při pokusech o čištění čaker jsme nežádali o pomoc Boží a čištění čaker jsme pojali mechanicky jako něco srovnatelného např.s mytím lahví od mléka ...

Mohu-li dopad těchto technik po letech posoudit myslím, že se nesprávným pojetím cvičení vyplavilo z podvědomí cvičících mnoho dosud nezralých karmických semen a do našich životů vstoupily nadměrné problémy k řešení…mnoho cvičících se po letech stalo paradoxně horšími (egoističtějšími) než před započetím cvičení.