Napsala mi paní Švestková, majitelka Háje moudrosti, že se odstěhovala do domu s pečovatelskou službou na Moravu, a že má výhled na louku k lesu, kam chodí srnky. Odpověděl jsem jí, že já srnky na zahrádce u domku, ve kterém bydlím, určitě pozorovat nebudu, ale že se pokusím přilákat drobné ptactvo.
Mám už měsíc zakoupeno nízkou dřevěné krmítko, a přemýšlím, kam je zavěsím: kočka a dva kocouři se postarali, aby se ptáci naší zahradě vyhýbali. A tak jsem zavěsil na větev třesně kouli loje, a na stůl, na kterém jsme ještě před dvěma týdny na terase obědvali, jsem nasypal hojně ptačího zobu: směsi semen slunečnice a dalších plodin. Doufal jsem, že se za nějaký čas, až bude skutečná zima, nějaká ta sýkorka zahlédne bohatě prostřený stůl a přivede i kamarádky.
Ale hned druhý den jsem zaslechl nějaké divné zvuky a když jsem vykoukl na terasu, spatřil jsem na stole s ptačím zobem tak deset čiperek, sýkor koňader. Zobaly, holky zobaly, ne igelitové obaly, ale pečlivě vybraná slunečnicová semínka. Na okolních stromech poletovalo dalších asi dvacet koňader, a tak jsem všeho nechal a zpoza záclony pozoroval ten rej. Každá sýkora vždy několikrát poskočila, zobla si semínka a odletěla ho slupnout na nedaleký strom.
Pokusil jsem se něco vyfotit, ale moc to nešlo: kdybych se jim ukázal, uletěly by. A tak jsem jen nastrčil foťák a zkusil je vyblejsknout.
Po chvíli do sýkorek jako když střelí. Vrátil jsem se k počítači, ale za chvíli opět ty zvuky: na bohatě prostřeném stole daleko klidněji sezobávalo semínka hejno tak desíti žlutavých ptáčků, kteří mezi sebe žádnou sýkoru nepustili. Koňadry jen sem tam uzobly něco na kraji hejna. Ptáčci, které neznám, se v hejnu systematicky nakrmili a odletěli, a k mému překvapení jsem spatřil větší část hejna, jak vyzobává semínka z plané trávy na svahu terasy. Po chvíli všichni odletěli.
Asi za deset minut se ještě jednou vrátily koňadry.
Strávil jsem asi dvacet minut v dokonalé meditaci: mysl neměla nic jiného na práci, než obdivovat dokonalost sýkor. Nevědomky jsem se neustále usmíval. Příroda mé mysli poskytla nádhernými dojmy bohatě prostřený stůl.
Planeta je schopna uživit daleko víc lidí, než na ní žije teď. Poskytuje nám všem bohatě prostřený stůl, na kterém je dost pro všechny. Jen kdybychom se dokázali domluvit. Jen kdybychom toho bohatství přestali zneužívat. Jen kdybychom přestali mezi sebou bojovat.
Všude kolem nás je stále ještě bohatě prostřený stůl.
Prostřený stůl
