Co je lepší: shánět po obchodech poměrně drahou léčivou směs, anebo si osobně nasbírat potřebné suroviny v klidu v přírodě?
1. Zásadou první je spolehlivé určení rostliny, kterou chceme sbírat, zejména tam, kde hrozí tragické záměny (např. čeleď mrkvovitých). K tomuto tématu bych se ještě chtěla vrátit samostatným článkem.
2. Nesbíráme rostliny vzácné a zvláště chráněné (zákonem).
3. Na místě ponecháme dostatečné množství jedinců, abychom rostlinu nevyhubili. U jednoletých rostlin asi třetinu celkového počtu, aby se rostlina stihla vysemenit. U rostlin vytrvalých ponecháme pět až deset rostlin. Jednoleté rostliny poznáme podle slabých kořínků, které jdou velmi snadno vytrhnout. Jednoletá rostlina nebude mít kořen tlustý jako mrkev.
4. Nesbíráme za deště nebo při dešti, ani za rosy. Některé rostliny, například siličnaté, mají malý obsah účinných látek a ty ostatní budou mít sklon zapařit se nebo plesnivět.
5. Rostliny sbíráme do košíku, textilního nebo papírového sáčku. V igelitovém pytlíku nebo tašce se zapaří už za velmi krátkou dobu. Některé rostliny se také dají provázkem vázat do svazečků, je to většina natí.
6. Rostliny nesbíráme v blízkosti silnice, čím je frekventovanější, tím větší vzdálenost je potřeba. Též v okolí továren a skládek mohou být rostliny čímkoliv toxickým kontaminovány. Problematický je též sběr u okrajů pole nebo na poli, v takovém případě musíme mít jistotu, že pole nebylo postříkáno nějakou chemikálií nebo pesticidem. Totéž platí pro vinice a velké intenzívní sady. Nesbíráme ani na malém trávníku v parku, kam chodí venčit psy celé okolí. Nesbíráme na prašných místech.
7. Nesbíráme rostliny napadené mšicemi, housenkami, ožrané, s plísní nebo rzí, zakrslé nebo jinak poškozené. Sbíráme pouze zdravé jedince.
8. V mnoha případech je vhodné rozlišovat rostliny rostoucí na slunci, v polostínu a ve stínu.
9. U řady rostlin kolísá množství obsahových látek v průběhu roku i během dne, pro nejvyšší kvalitu je vhodné dodržovat doporučené doby sběru.
10. Při sběru fotosenzibilizujících rostlin, které při dotyku za současného působení slunečního světla mohou být příčinou ošklivé vyrážky (např.
bolševník) je nutno mít dlouhé rukávy a rukavice. Rukavice jsou ostatně výbornou pomůckou i mnohdy jindy, například při hrabání kořenů nebo sbírání oblíbených kopřiv. Vyrážky a popálení způsobené kopřivou, bolševníkem, routou, škumpou a dalšími rostlinami léčí obklady nebo mast ze zaplevanky rozkladité nebo mohutné (
Grindelia squarrosa, G. robusta). Obě pocházejí z Ameriky a pěstují se jako okrasné (viz obrázek).
11. Při sběru silně působících a jedovatých rostlin používáme rukavice. Zásadně nejíme, nepijeme a všechny použité nástroje důkladně omyjeme, stejně tak ruce. Rukavice vypereme.
Pro nejvyšší kvalitu
Kořen se pro nejvyšší kvalitu sbírá na jaře před rozkvětem a na podzim po zvadnutí nati. Sběr mimo tuto dobu je možný, ale musíme počítat s nižším obsahem účinných látek a tím s horší jakostí. Většina kořenů vytrvalých rostlin se sbírá ve druhém nebo třetím roce věku, některé i později (hořec žlutý). Kořeny dvouletých rostlin sbíráme na podzim prvního roku. Pro sběr používáme lopatku, malý rýček nebo rýč. Kořeny opláchneme proudem studené vody, kartáčování se nedoporučuje (např. kozlík tak ztrácí kvalitu).
Kůra se sbírá na podzim po opadání listů nebo zjara před jejich vyrašením. Doporučuje se sběr z mladších větví. Kůru ostrým nožem nařízneme, nejprve dva příčné řezy, pak podélným řezem spojíme a odříznutou část sloupneme. Často bývá výhodné sbírat kůru po kácení, jednat tak nepoškodíme žádný strom a jednak jsou menší větve vhodné ke sběru snadno dostupné na zemi.
Květy se sbírají nejlépe počátkem květu, odkvétající jsou nižší jakosti. Květy odstřiháváme nebo seřezáváme, velmi opatrně, bývají choulostivé na pomačkání, které kvalitu drogy snižuje, proto nikdy květy do sáčku nestlačujeme, ale dáváme volně.
Nati se sbírají v době květu. Některé rostliny, zejména z čeledi hvězdnicovitých (celík zlatobýl, z ostatních vrbovky) se musí sbírat před rozkvětem nebo na samém počátku květu, protože sušením dozrávají a plody kvalitu drogy snižují. Nať stříháme nůžkami nebo řežeme nožem, u vysokých rostlin sbíráme jen horní části, nať bude kvalitnější. Na tvrdé, již dřevnatějící nati jsou dobré zahradnické nůžky.
Cibulky a cibule se sbírají po odkvětu, až lodyha zvadne. Neomývají se.
Hlízy se mohou sbírat za květu, doporučuje se ráno nebo večer. Oplachujeme krátce studenou vodou.
Listy se sbírají celý rok, jarní sběr se pokládá za nejlepší, na podzim se kvalita snižuje. Sbírají se s řapíkem, trháním nebo stříháním. Nikdy nezbavme rostlinu všech listů, ponecháme jí asi třetinu, starší spodní listy mají stejně horší kvalitu a ke sběru se nedoporučují. U listů, zejména těch jemnějších, dáváme pozor na pomačkání a do sáčku nebo do košíku je dáváme volně bez stlačení. Poškozené listy při sušení hnědnou a tvoří méně kvalitní drogu.
Plody se sbírají v plné zralosti. Pokud máme pochybnosti, že dozrají, je možno sebrat polozralé a nechat dozrát v suchu a teple.
Semena sbíráme s celým plodem a teprve doma z plodů uvolníme, zabráníme tak ztrátám při sběru. Samozřejmě se nejprve přesvědčíme, zda jsou zralá.
Nástroje a pomůcky
Rukavice (nejlepší jsou kožené), nastřihané provázky na svazování svazečků, nůžky, zahradnické nůžky, velký ostrý nůž, dobrá lopatka nebo rýček, větší papírové nebo látkové sáčky, velké látkové tašky nebo košík.
Doporučuji dlouhé kalhoty, dlouhé rukávy a vyhovující boty.
Podle L. Thurzové, D. Pamukova a Ch. Achtardžieva, J. Korbeláře a Z. Endrise, J.A. Zentricha a J. Janči, vlastních zkušeností
Léčivé rostliny - obecné zásady sběru
