Infekce nefungování a nepasování se navíc šíří napříč ideologickým spektrem světa. Zatímco kdysi věci „ze západu“ fungovaly (a některá rčení měla svou váhu a kvalitu, např. německá či švédská ocel, nebo Mercedes či SAAB), a věci z tábora socialismu byly „bakelitové“ a enderácké (viz: Kde udělali soudruzi z N DR chybu?) , tedy nepasovaly a nefungovaly. Dnes (také „díky“ polským instalatérům v Anglii i v New Yorku) je oprava topení nebo instalace dřezu či internetu stejně ponižující horor jak v Praze, tak v „západní“ cizině.

Známe to přece všichni: šroubky, na které nepasují matky, díry do kterých nepasují příslušné dřevěné kolíčky, ale i spory jednotlivých výrobců o ten který typ či způsob (pamatujete souboj Betamax versus VHS?), na které doplácejí zákazníci. Digitální příjem televizního signálu je na mnoha místech na Domažlicku nakonec ještě méně kvalitní, než ten analogový. Atd.

Koupil jsem domovní zvonek. Tlačítko prodávají zvlášť a prodavačku ani nenapadne vám to připomenout. Když jsem pak zvonek doma rozbalil, zjistil jsem, že je „napájen“ ne bateriemi, jak jsem chtěl, ale „zvonkovým transformátorkem“, který ovšem v krabičce nebyl (asi se prodává zvlášť). Proč mi to prodavačky neřekly, netuším.

Koupil jsem tedy jindy jiný (a ten nenapájený se pokusím vrátit). Byl na baterky, jak jsem chtěl. Doma jsem krabici i zvonek rozbalil, a zjistil, že tam, kam se mají dát dvě tužkové baterie, je sice nákres, jakým směrem se mají zasunout (jedna tam a druhá opačně), ale ty plíšky, na které se přitlačí jedna, ta větší a hladká část baterie, jsou oba na jedné straně (viz foto). Baterie nepasuje.

Zevšeobecním: vzhledem k neustálému oddalování termínů dokončení nejrůznějších staveb (od rodinného domku až po další kousek dálnice nebo atomovou elektrárnu, a nejen u nás) je zřejmé, že nepasuje stále více věcí. Zablokována je stále větší část prostoru, ve kterém se odehrávají naše životy. Stále častěji než dřív totiž nepasují ministři do vlád, prezidenti ke svým zemím, globální protokoly nepasují na jednotlivé země a ty je prostě neratifikují, názory odborníků nepasují k státní politice atd. Proč to zmiňuji?

Nechci být zlým prorokem, ale naznačuji, že možná onen pozitivní posun „někam jinam“ (k jinému vnímání sebe a času) v roce 2012, ke kterému se upínají naděje mnoha lidí, jimž současný zběsilý úprk do energetické a klimatické krize nepřipadá právě racionální, možná ani, přes všechna energetická, archetypální a hvězdná nasměrování, nenastane – protože se energeticky jak my jednotlivě tak postupně celá společnost zcela vyčerpáme (napravováním chyb výrobců nefungujících šroubků, nesestavitelného nábytku, za pár dní po generální opravě tekoucích vodovodních trubek a zvonků, do kterých nepasují baterie).

Po uši v nepasování nebudeme mít sílu rozeznat, o co skutečně jde a příležitost planetární transformace pak klidně nemusíme vůbec rozeznat, a tedy ji mineme.

Zvonek jsem nakonec nějak zbastlil a kupodivu funguje, i když je jedna baterie připojená obráceně než je doporučeno. Tak je to i se světem. Nějak stále (klausovsky) funguje.

Nemám tedy obavu o svět jako takový, ten se bude točit „za sluncem“ ještě pár milionů let, a ani o lidstvo, ono se vždycky nějak z krizí vyhrabe. Jen je mi líto toho promrhaného času a energie, kterou musíme, všichni, kvůli tomu, že řada věcí nepasuje, vynakládat na život. A že stále víc platí inovované heslo mého mládí „nevadí že je zkratka delší a baterie nepasují, zato je méně pohodlná a nějak to stejně bude fungovat“.

Náš svět stále víc nepasuje, ale nějak stejně funguje…