Psycholog Dan Gilbert tvrdí, co naznačuje i Miloš Čermák ve svém českém komentáři: Psychologické experimenty vysvětlují zdánlivý paradox, s jakým se vždy při výročích listopadového převratu ohlížíme za minulým režimem. Uvědomujeme si, jak objektivně mizerné životy jsme vedli. Nemohli jsme cestovat, říkat nahlas své názory, žili jsme v šedivých městech a nemohli kupovat kvalitní zboží. Ale to neznamená, že jsme nežili šťastně. Kdyby naše pocity mohli psychologové dodatečně změřit a porovnat s dnešními daty, tak pravděpodobně zjistí, že jsme dnes v průměru stejně spokojení.

Pustil jsem si přednášku psychologa Dana Gilberta a musel obdivovat jeho šamanské umění ovládat dav (neviditelných posluchačů). Nejen jeho nádherně podvratné a anarchistické průzkumy (protože vlastně podminovávají hnací motivaci kapitalismu) ukázaly, že bez ohledu na to, jestli člověk vyhraje velké peníze, anebo prožije osobní tragédii, cítí se rok poté zhruba stejně šťastný.

Říká se tomu „psychologický imunitní systém“. Naše mysl je prý zařízena tak, že se adaptuje na reálné podmínky a že umí pocit štěstí vytvořit v závislosti na nich. Psychologové tomu říkají náhradní, nebo syntetické štěstí. „Ne každý si jako arabský emír může dovolit koupit vlastní dopravní letadlo,“ cituje dál Čermák Gilberta. „To stojí mnohem víc než levný moped v Indii. Je tedy radost z takového nákupu mnohem větší u emíra než u chudého Inda? Vůbec ne. Oba jsou srovnatelně šťastní.“

Tak proč se tak honit a snažit? K čemu ty miliony a miliardy na účtech a v akciích? K čemu ta hra na bankovní systémy a virtuální převody peněz z jedné burzy na jinou, jejichž důsledkem je, že půl lidstva hladoví? Když je Země prostřený stůl?

A když už se nám přihodí nějaké to neštěstí, už i naše babičky věděly, že nic se nejí tak horké… a že všechno pomine. Média navíc často citují lidi, kteří prošli nějakou krizí, a později vypovídají, že to byla skvělá zkušenost a že je obohatila. Jak člověka může obohatit, když mu zbankrotuje firma, je odsouzen za braní úplatků nebo prohraje volby (interpretuje dál Čermák to, co viděl na videu s Danem Gilbertem)? Gilbert tvrdí, že to jen správně funguje imunita jejich mysli.

Tak jako Gilbert a posluchači jeho přednášky (a asi i čtenáři jeho knih), a tak jako všichni guruové a duchovní mistři všech věků, i český novinář dospěl (zatím teoreticky) k témuž zjištění, jako Jaroslav Marvan ve známém filmu: to, za čím se honíme, je jen iluze, a přitom ono hledané štěstí máme neustále po ruce (ba přímo v těle). V tom je paradox naší existence, shrnuje výzkumy Gilberta i český novinář: jsme hluboce přesvědčeni, že štěstí je něco, co v životě hledáme a o co usilujeme (a které nastane, až to a tamto…), a přitom je to stav, který si sami dokážeme „vyrobit“ (a můžeme být šťastni teď a tady).

Samozřejmě, tohle je jeden výzkum, a hned druhý den publikované výsledky jiného tvrdí, že smutek z faktu, že mám méně, je silnější než radost z toho, že mám více. Záleží samozřejmě na „zadání“ a jestli je má příslovečná láhev z poloviny plná nebo prázdná.

Článek Jak lapit štěstí (Respekt 51/2007) dokonce má i titulek, označující Česko jako „zemi, kde je láhev vždy poloprázdná“. Speciální výzkum agentury Eurobarometr naznačil, že velmi šťastných se cítí jen 16% Čechů, což je mezi sedmadvaceti zeměmi EU sedmý nejhorší výsledek. Naštěstí přináší informace i o tom, že např. v Heidelbergu mají nový školní obor Jak dosáhnout pocitu štěstí, ze kterého mohou i maturovat. Při „hledání štěstí“ se studenti budou dva roky zabývat tématy jako „radost ze života“, „radost z vlastního výkonu“ či „dobrodružství všedního života“. „Stále více lidí z průmyslově rozvinutého světa má pochyby o tom, zda funkční logika kapitalismu přináší větší (a nikoli menší) štěstí,“ uvádí se dále v článku.

Jistě, existují studie, které jasně dokazují souvislost mezi politikou a štěstím, píší autoři, Anneke Hudalla a Adam Šůra, tedy že lidé jsou tím šťastnější, čím víc mohou ovlivňovat politická rozhodnutí ve svém okolí. Jistě, dají se citovat i prozíraví politici, kteří hovoří nejen o HDP, ale i o VP, tedy veřejném prospěchu. Jistě, Češi by si mohli stěžovat na své politiky - to je ale nezbavuje zodpovědnosti za kvalitu vlastního života.

Naznačuji, že jsme to jen a jen my sami, kdo si vytváří svá (syntetická) štěstí. Jsme to my, každý z nás, kdo se může naučit (přes všechny životní genetické porodní či výchovné handicapy) být šťastný za každých okolností (a kdo také záhy, nebo až na smrtelné posteli, zjistí, že víc jak jedno auto člověk najednou neuřídí, ale co promrhal v oblasti vztahů, už nikdy nedohoní, jako tu mušku jenom zlatou).

Co je to štěstí? I schopnost využít to, co nám dala matka příroda. Každý jsme se narodili, abychom byli zdraví, zvědaví a šťastní. Zdravé dvouleté dítě je „štastné“, tedy se samo od sebe směje, každých 30% vteřin, vyzkoumali psychologové. Naznačuji, že by stačilo probudit se (z pastí mozku a programů mysli) a nepřekážet (sobě a přírodě). 

http://www.lidovky.cz/ke-stesti-staci-byt-bohatsi-df3-/ln_noviny.asp?c=A071124_000053_ln_noviny_sko&klic=222602&mes=071124_