Topol bílý (linda) Populus alba, topol černý Populus nigra, topol osika Populus tremula

Topol bílý je strom, vysoký okolo 25 m, s bělavou borkou, listy má laločnaté, nestejně zoubkované, na rubu bělavě plstnaté. Topol černý je strom, vysoký taktéž okolo 25 m, listy jsou na rubu zelené, na líci lesklé, řapík z boku smáčklý. Linda i topol černý rostou v lužních lesích, ale bývají i často vysazované v parcích, topol černý často ve formě Italica s vysokou. válcovitou korunou. Topol osika (nebo osika obecná) dosahuje výšky až 20 m, borka je žlutohnědá, listy okrouhlé, tupě zubaté se zploštělým řapíkem, díky kterému se ve větru listy třesou. Osika roste také v lužních lesích, ale i na skalách, sutích, lesních světlinách, v lesních lemech a uplatňuje se jako pionýrská dřevina pasek, úhorů a nových půd. Obrázek osikových pupenů vlevo, jedná se o pupeny květní, ze kterých budou jehnědy. Listové pupeny jsou špičaté, podobně jako pupeny topolu kanadského na obrázku vpravo. Linda, topol černý a osika patří k našim původním druhům, v parcích, zahradách a alejích se vysazují i další druhy. Jedná se převážně o severoamerické topoly nebo jejich zahradnické kultivary a mezidruhové křížence. Nejhojnější z nich je topol kanadský P. x canadensis (P. deltoides x nigra) kříženec topolu černého a topolu kosníkovitého, poměrně hojný je i topol šedý P. canescens (P. alba x tremula), kříženec mezi lindou a osikou. K dalším druhům patří topol balzámový (takamahaka) Populus balsamea (P. tacamahaca), t. Simonův P. simonii, t. vznešený P. generosa, t. berlínský P. berolinensis (P. laurifolia x P. nigra Italica), t. kosníkovitý P. deltoides, t. velkolistý P. gilaedensis, t. chlupatoplodý P. trichocarpa, P. angulata a další. Přesné určení druhu není v případě topolů nezbytně nutné, protože pupeny i kůra se mohou sbírat ze všech druhů topolů, které je u nás možno nalézt. Květy topolů jsou jehnědy, samičí a samčí, plodem je tobolka s drobnými, chlupatými semeny. Kvetou brzy na jaře před olistěním, pupeny jsou lepkavé.

Sbírají se především pupeny, na jaře, před rozvitím (konec února, březen a duben, podle počasí!). Pupeny se nejlépe sbírají v parku po kácení nebo prořezávání větví, ve volné přírodě je nejlepší vyrazit na sběr po silném větru, kdy na zemi leží ulomené větve - topoly mají poměrně křehké větve, takže se silnějším větrem často ulomí. Nasbírané pupeny se suší rychle, umělým teplem, teplota nemá být vyšší než 42°C. Dále se sbírá kůra, na jaře nebo na podzim.

Pupeny obsahují silici, živice, tříslovinu, glykosidy salicin a populin, flavonové glykosidy, vosky a pryskyřice. Kůra obsahuje třísloviny, hořčinu, populin.

Topoly snižují obsah močoviny v krvi, jsou močopudné, dezinfikují močové cesty, hojí záněty močového měchýře a záněty prostaty, užívají se při kloubním revmatismu (mají analgetické účinky), lymské borelióze, a stejně jako kůra z příbuzných vrb při horečce. Zevně (mast nebo šťáva z pupenů) na rány, vyrážky, hemoroidy, spáleniny, také při dně a revmatismu.

Podává se nálev, a to i z kůry (to je vyjímečné, z většiny korových drog se připravuje odvar), na zevní užití se připravuje mast, někdy se používají i různé přípravky s alkoholem. Dávkování má být o něco nižší než obvyklé, překročení dávky může způsobit žaludeční problémy a dávení.

Bylinné přípravky:

Topolové recepty

Topolová mast na hemoroidy

Použití a obsahové látky podle J. A. Zentricha a J. Kresánka