Taková bizarní věc se nám stala zrovna teď. Na tuhle novou desku jsme zařadili jednu dávnou vykopávku, písničku, kterou jsme nikdy předtím nenahráli. Patřila do hry Ženský boj od Klicpery. Tam je taková figura chlapa, kterého vysílají do toho ženského tábora, a on, že je to nebezpečné a půjde tam, jenom když mu postaví pomník. Má velmi přesné požadavky, jak má ten pomník vypadat. A o tom je ta píseň. „Z pískovce mě nedělejte, odlijte mě z bronzu,“ žádá například. A teď si představte, že když jsme ve studiu nahrávali tuhle píseň, v televizi vysílali přímý přenos ze Španělského sálu z volby prezidenta. To vám bylo něco tak bizarního, protože to vypadalo, jako bych to napsal právě v tu chvíli u snídaně. Třicet let tu nehraje vůbec roli. Pořád je to stejné, pořád tam máme ty ambiciózní hochy, kteří mají požadavky na svůj pomník. Verš „Před sochu mi nápis dejte, že mě národ zvolil“ se rýmuje na „Z pískovce mě nedělejte, to bych se vám drolil“.

(Rozhovor s Markem Ebenem vedla Marta Švagrová).

Psychologie pod hladinou: 15. března 1983, v jižním Atlantiku se vynořuje britská ponorka Warspite. Má za sebou dosud rekordní, 111 dní dlouhou plavbu bez vynoření. Údaj o uražené vzdálenosti (57 085 km) je toliko ilustrací, stejně jako případné další, dnes už beztak zastaralé technické údaje plavby. A tak pro vědu je asi nejzajímavější, že psychologové se začali vážně zabývat ponorkovým syndromem. Fenoménem provázejícím společenství stejných lidí v uzavřeném omezeném prostoru.

Zamýšlený nárůst produkce etanolu a s tím spjaté rozšíření pěstování kukuřice může znamenat katastrofu pro mořské organismy, jejichž domovem jsou vody Mexického zálivu. Tvrdí to autoři studie, kterou včera zveřejnilo on-line vydání časopisu Proceedings of the National Journal of Sciences. Osetí dalších ploch kukuřicí totiž znamená, že řeka Mississippi bude do moře dodávat více dusičnanů. To způsobí zvětšení plochy tzv. mrtvé zóny, kde se živé organismy kvůli nedostatku kyslíku dusí.

Prvním jihokorejským astronautem bude žena. O výměnu jihokorejského člena posádky ruské kosmické lodi Sojuz, která v dubnu poletí na Mezinárodní vesmírnou stanici, požádali Rusové. Původně vybraný Ko San podle Rusů opakovaně porušil předpisy během výcviku v ruském Hvězdném městečku. Místo něj se tak do kosmu podívá jeho náhradnice I So-jon. Bývalý boxer a výzkumný pracovník v oblasti umělé inteligence Ko byl přitom vybrán ze 36 tisíc uchazečů. Při pobytu ve výcvikové středisku u Moskvy podle ruské kosmické agentury poslal bez povolení do Koreje knihu. V únoru poté za pomoci ruského kolegy vynesl ze střediska další knihu, k níž neměl mít přístup.

I tři klipy, které jsou rovněž bonusy DVD, mají svou historii. Pozoruhodný je ten, který k písni Já se v tom nevyznám Ebenové natočili v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR asi před deseti lety. Defilují v něm poslanci, kdysi dennodenně shlížející z prvních stránek novin.

„Český národ žije politikou a politici jsou mediální hvězdy - vezměte si třeba ten pan Snítilý. Jako byli hvězdami kdysi ti dva, co se veřejně fackovali. A teď na tom klipu zjistíte, jak je platnost toho všeho strašně omezená. Už si nevybavujeme ani jejich jména, což je zjištění docela optimistické: že to člověk nemusí brát až tak tragicky, že to vyvane.“

Ptáci dokáží napodobit různé zvuky, třeba vrzání dveří nebo hlas člověka. Zdeněk Veselovský cituje zvláštní případ, kdy ochočený chocholouš převzal od člověka falešné pískání, ale upravil si ho, zbavil falešných tónů…

Pokud je ve hře dopamin, zpívají ptáci protože je to baví? Je pravda, že tento hormon spouští dobrou náladu, ale řekla bych, že s motivací je to naopak. Nezpívají si proto, že je jim to příjemné, ale je jim to příjemné, proto, aby zpívali.

(Někteří ptáci umí skládat písně, rozhovor s ornitoložkou Alenou Klvaňovou, LN 15. 3. 08)

Robertu M. Pirsigovi přinesl jeho první román Zen a umění údržby motocyklu obrovský úspěch, předtím si však musel prožít muka: rukopis odmítlo sto jednadvacet nakladatelů.

Jane Rowlingová byla se svým Harry Potterem odmítnuta osmnácti nakladateli.

John Kennedy Toole se vydání svého vynikajícího a později velmi úspěšného románu Spolčení hlupců nedočkal. Neuspěl u celé řady nakladatelů a tak jednoho dne roku 1969 si od výfuku natáhl hadici do kabiny auta a tak svůj život ukončil.

„Jde o to, najít rovnováhu mezi duší a tělem, hydratační krém po koupeli ještě nikomu neublížil“ (bankovní poradce Jaroslav, jeden z kandidátů na titul Metrosexuál roku 2008).

Líbí se ti metrosexuálové? „Když má dobrej zadek, tak jo“, odpověděla modelka Dominika.

Pátek LN, 23. 3. 2008