Dnes vím, jak je důležité umět pochválit (a dokonce i sám sebe), zvláště když mlčící (pochvalná) většina většinou mlčí (asi jim taky rodiče říkali raději mlč, do ničeho se nepleť), a jak jsou některé zlé zprávy vlastně dobré (protože se něco začíná dít, nebo alespoň pojmenovávat). Tohoto „posunu“ významu teď využiji: roste počet „negativních“ zpráv o problémech, o kterých jsem se ve svých fejetonech kdysi nebo nedávno zmiňoval, a tak z pouhých dvou čísel LN v minulém týdnu využiji čtyř článků, které takto pojaty mohou být, přestože jsou vlastně negativní, pro společnost pozitivní (good for you).

Například: celé roky komentuji tristní situaci nejen co se týkají nejen porodnictví, ale i dalších „fází“ vývoje člověka: od porodu, přes dětství, školu a pubertu. Situace v dětských domovech se dlouho zdála neřešitelná: stát celé roky odmítal jakékoliv „hraběcí rady“ (zvláště ne od cizinců, jako byla i J. Rowlingová). A tak s pobavením čtu:

„Péče o děti v ústavech se musí od základu změnit. Velká analýza ministerstev ukázala, že je v našich ústavech mnohem víc dětí než v evropských státech. Dobrá není ani práce sociálních kurátorů, nejsou zde jednotné zákony ani jasné principy, jak se o děti starat. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas musí do konce roku vládě předložit návrhy řešení celého systému. Chce, aby děti častěji než do ústavů mířily do pěstounských rodin.“

Od poloviny 70. let se přátelím s tehdejšími zakládajícími členy Přátel přírodní výživy. Celé ty roky jsem sledoval tehdy a často ještě i dnes marný boj nadšenců za právo jíst zdravě (když i odborníci nazývají „českou dietu“ sebevražednou). Právě tak sleduji velmi pomalou transformaci jídelen školek a škol. Vím o případech, kdy byli lidé, kteří se změnou stravy vyléčili z rakoviny, vyslýchání StB ve věci poškozování zdraví, a kdy docela nedávno kuchařky nacpaly pohankovou kaši česnekem, aby komise (která ovšem dostala k ochutnání kaši bez česneku) viděla, jak ji děti s odporem vrací. Právě tak celé roky sleduji, s jakými větrnými mlýny byrokracie musí zápasit biozemědělci (žena kupuje Bionoviny). A tak s pobavením čtu dále: „Stát bude propagovat ekologické zemědělství a biopotraviny. Přispěje i EU. Během příštích tří let bude na české spotřebitele působit kampaň, která je má naučit jíst biopotraviny. Státní zemědělský intervenční fond vydá celkem osmadvacet milionů korun, za které nakoupí billboardy, letáky, inzeráty v tisku, uspořádá ochutnávky biovýrobků či vytvoří webové stránky. Polovinu prostředků uhradí Evropská unie. Cílem kampaně je seznámit spotřebitele s výhodami a dostupností produktů s nálepkou bio. Chceme, aby se v Česku vytvořila stabilní poptávka po biopotravinách,“ řekl ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Podle Gandaloviče mnoho českých biovýrobků nekončí na stolech českých spotřebitelů, ale dál se vyváží do zahraničí. Na druhou stranu se do Česka většina prodávaných biopotravin dováží. „To právě chceme změnit,“ řekl ministr. Česká republika má podle něj dostatek půdy obdělávané ekologicky, chybí ale kapacity ve zpracovatelském průmyslu.

Hm, good for you, česká společnosti, říkám si v duchu. Jdeme dál. V diskusích k článkům, ve kterých jsem psal, že přílišná hygiena batolatům a příliš čistotným ženám spíše škodí, se objevovaly přímo sprosté komentáře naznačující, jaký jsem debil a jak můžu tvrdit takové nesmysly. Vida, již se ví a píše o další variantě této hrozby:

„Zatímco dříve se domov považoval za ideálně čisté prostředí, kde nejsou nepřátelské mikroby, dnes už tomu tak být nemusí. Zvýšené používání antibakteriálních látek v domácnostech představuje tlak na normální bakterie, takže se mikrobní prostředí domácnosti začíná velmi podobat prostředí nemocnice,“ píše se v článku Úklidem k odolným bakteriím (z knihy amerického lékařského mikrobiologa Stuarta B. Levyho Antibiotický paradox s podtitulem Jak se nesprávným používáním antibiotik ruší jejich léčebná moc, kterou vydalo nakladatelství Academia). Pamatujme si tedy: „Přehnané dezinfikování domácností může mít za následek vznik rezistentních mikroorganismů.“

Podobně nesmyslně nenávistné a tragicky neinformované komentáře se objevily i v diskusi (mimochodem, proto již delší dobu diskuse nepovoluji: nehodlám ztrácet čas jejich čtením) k mé varovné úvaze o tom, že zbytky medikamentů ve vodě a v potravním řetězci mění pohlaví mořských ryb a pravděpodobně i snižují potenci mužů. Vida, už je to tady (dobře nám tak) v další, silnější verzi: Léky jsou časované bomby, tvrdí titulek jiného článku o tom, že zbytky léků, jako jsou „antikoncepční pilulky, léky na depresi, revmatismus nebo na tlumení bolesti se objevují se v povrchových vodách, a jak ukázal nedávný výzkum v USA, nacházejí se také v pitné vodě. Z kohoutků sice teče kapalina pouze se stopovým množstvím látek pocházejících z léků, ale odborníci varují. I velice nízká koncentrace by mohla potenciálně vyvolat zdravotní problémy, protože voda působí na lidský organismus každodenně a člověk ji používá po celý život.“

Zkuste si pozorně přečíst následující věty a domyslet důsledky:

„Léčiva se dostávají do přírody z farmaceutických továren, nemocnic, z domácností prostřednictvím lidské moči a stolice i výrobou narkotik

Bakterie, na které dlouhodobě působí stopové množství léčiv, získávají po několika generacích odolnost vůči antibiotikům a vzniká tzv. antibiotický paradox

Člověk ´zásobuje´ životní prostředí asi 55 tisíci chemikálií, z toho přibližně jeden tisíc tvoří látky schopné ovlivnit tvorbu hormonů v organizmu; například syntetický estrogen, účinná složka většiny antikoncepčních pilulek, může potenciálně způsobit poruchy plodnosti u mužů.“

Perlička na závěr: O nedomazlenosti většiny agresorů a s ničím nespokojených stěžovatelů a osočovatelů jsem zde psal relativně nedávno. Reakce byly obvykle arogantní a tak rád přidávám ještě jeden citát. Radka Kvačková ale pochopila a v příloze LN Akademie napsala (7. 4. 2008) článek s názvem Nedomazlené děti jen tak nezkrotíš. Domyslela to, oč jde, i na mezinárodní, přesněji anglické úrovni. „Vypadá to, že v Británii mají s adolescenty ještě větší problémy než jinde. V minulém čísle časopisu Time to dokonce dokládají čísly. Britské děti se údajně perou dvakrát častěji než děti německé a opíjejí se devětkrát častěji než děti francouzské. Odborníci vidí původ v britském přístupu k dětem. Nějaké velké mazlení nebo vžívání se do dětské duše se na ostrovech nikdy moc nepěstovalo.“

Tak znovu: je to pro nás (vás) „dobré“ (good for you), nebo platí spíše význam „dobře nám tak“?