Problém pošuků a vědců není (ani jinde) nikterak nový, jen u nás je však typicky česky (furiantsky) vyhrocený. „Paradigma novověké vědy, tvrdě aplikované na všechny obory lidské činnosti, by vedlo k řadě zákazů: proměněná hostie se na molekulární úrovni neliší od té před obřadem, vyprávění pohádek se stává škodlivým ohlupováním mládeže, brzdícím správné pochopení světa. Je smutnou skutečností, že nejapná historka o Karkulce je nejznámějším příběhem v zemi vůbec a hlavní protagonistku i vlka zná kromě těžkých oligofreniků snad každý - i ti kdo nikdy neslyšeli o Descartovi, Newtonovi, Einsteinovi, Watsonovi či Crickovi,“ napsal poněkud ironicky Stanislav Komárek.

Přitom sama praxe a pragmatická spolupráce, jak naznačuje český entomolog se zkušeností dlouhého pobytu mezi domorodci, vyřeší případné (kabinetní) spory. „Lékařská péče na Nové Guineji byla původně v resortu kouzelníků. Ačkoliv mnohá pralesní léčiva jsou účinná, je tradiční zdravotnictví povahy více magické než chemické. Poukazuje na to nejen nevelký úspěch snahy farmaceutických firem zužitkovat znalosti pralesních kmenů pro vývoj standardních léčiv, ale i zjevný nepořádek v používání lidových léčivek. Novoguinejci promyšleně kombinují zaklínadla s antibiotiky. Zatímco moderní léčba je považována za symptomatickou, tedy zmírňující projevy nemoci, tradiční magie jako jediná může odstranit i její skutečnou příčinu. Naše euroamerická medicína nazývá magickou složku léčby "placebo efektem" a zjevně si s ní neví příliš rady. Jev je to natolik významný, že s ním musí počítat veškeré testy klinické účinnosti léků a léčebných postupů. Kontrolní skupinou při nich nejsou (jak by bylo lze naivně očekávat) pacienti neléčení, nýbrž pacienti léčení pouze magicky, tedy "neúčinným" placebem. Zatímco léky vyvinuté rigorózní medicínskou vědou účinkovat mohou, ale také nemusí, magie účinkuje vždy a musí být tedy do designu klinických experimentů zahrnuta, ať už si o tom striktně racionální vědci myslí cokoli,“ napsal Vojtěch Novotný.

Co se týká samotných balvanů, kdo jiný by měl mít poslední slovo než geolog: „Kromě geologických známe rovněž metaforické bludné balvany. Jako bludný kámen v řečišti české poezie byl označen básník Jakub Deml i grafik Bohuslav Reynek. V tomto případě výraz bludný balvan znamená něco velkého, pevného a nepřehlédnutelného, s čím si nevíme rady. Jde ale zároveň o něco poněkud cizího, co vyčnívá nad běžnou malost… Bludné balvany tohoto typu jsou za života předmětem obdivu, útoků a kontroverzí, ale tříbí ducha a vedou k diskusím. Teprve další generace oceňují odvahu nejít běžnými cestami sterilních pravd a mýlit se způsobem, který je někdy plodný,“ ví své Václav Cílek.

Nezbývá než vzpomenout prorockých slov Boba Dylana z poloviny 60. let min. stol., nejprve v rovině ekologicko-klimatické: Připusťte si, že voda stoupá, a jestli vám ten váš čas stojí za to, pak raději začněte plavat, protože časy se mění… a posléze v rovině společenské: Starý řád rychle mizí, a ten, kdo je teď první, bude poslední, protože časy se mění…“ A citovat Alberta Einsteina (jehož jiný výrok má Sisyfos v úvodu své webové stránky): „Všechna náboženství, umění a vědy jsou větve téhož stromu…Jediná opravdu cenná věc je intuice.“

Je jen otázka času (a naší celospolečenské tolerance), než obrátíme bigotními vědci nám vnucená měřítka, a tak jako „bludný balvan“ Reynka či Demla (ale i Váchala, respektive Grofa a Neubauera a dalších) i bludný balvan manželů Patakyových bude přesně tím, co ční nad povrch a běžnou malost, a v budoucnu bude předmětem obdivu a tříbení ducha.