Veliš je vrch sopečného původu nad vesnicí Podhradí asi 3 km jihozápadně od Jičína, 430 m.n.m. vysoký. Byly zde nalezeny zbytky lidských sídel z mladší doby kamenné, vzácné nálevkovité poháry z pozdní doby kamenné i další stopy lidského osídlení. Kolem roku 1300 byl založen hrad Veliš, na kterém vládli Wartenberkové, rod Jiřího z Poděbrad, Trčkové, pobýval zde i Albrecht z Valdštejna. Hrad byl nedobytný, odolal i Švédům, kteří ovládali okolní kraj. Kolem roku 1680 byl hrad rozbořen, aby se nestal oporou nepřátel. V 18. století se zde těžil čedič, i nyní se vyskytují polodrahokamy.

Takto vnímám Veliš já:

Zdálky je vidět, že se přibližuji k něčemu, co je složeno ze dvou polovin. Nechybí mezi nimi štěrbina, což navozuje opravdu poměrně silnou asociaci na velký zadek, vynořující se ze země. Zadek vystupuje na povrch tak trochu nesouměrně, nakřivo, a do té větší poloviny má zapíchnutou jakousi bradavici nebo šipku. Tento útvar je něco jako triangulační zařízení a popravdě mě docela ruší, teď i později.

Vstup je ohraničen třemi zaoblenými skálami. Stojím ve středu prostoru, energie stéká shora dolů podél stěn. Ve středu energie zrychlí a vystřelí vzhůru. Lze vnímat buďto harmonii a plavnost dění v miskovitém prostoru, které má charakter matky anebo dát důraz na prudké vystřelení vzhůru, které působí určitým způsobem jako erekce a má kvality otce. Vpravo poněkud výše je ještě jedno menší místo, energeticky stejné.

Následuje cesta dolů, do hlubiny, do jeskyně, do nevědomí, do vaginy. Energie stéká po stěnách štěrbiny a část jí zůstává, část směřuje vzhůru, ale již zdaleka ne tak prudce. Tady postůj a potkej se s temnotou. Energie proudící podél vysokých stěn dolů strhává drobné kamínky, jsou dramatickým symbolem odkládání nepotřebného. Odpadky naházené v nejnižším místě také upomínají na čištění.

Po krátké cestě nahoru následuje další sestup. Nyní je to tavící kotlík. Energie stéká po stěnách dolů, kde se kruhovitě otáčí a pak pomalu stoupá ve spirále. Zde se spojují protiklady a z nich vyrůstají všechny stromy kolem. Toto je plodná děloha Matky Země. Tady buďme vzrušeni a nechme věci růst.

Další zastavení poněkud připomíná místo první: tři zaoblené skály, mezi nimi mezery. Energie stéká dolů a ze středu štěrbinami vystřeluje ven do kraje. Je to něco podobného jako příprava na cestu.

Nyní zbývá vylézt nahoru a prohlédnout si nádhery kraje z vrcholu. Protiklady byly spojeny: Zroď se a dej se světu!

Veliš je iniciační cesta Bohyně. A Bohyně je zde přítomna ve všech svých aspektech, a to i těch, které jsou  nezasvěcenými pokládány za temné, nečisté a nežádoucí.

Jana Tajemná