Město Eger leží v severním Maďarsku na stejnojmenné řece mezi pohořím Mátra a Bükk. Je známé hradem, bílým vínem (Egerská panna), červeným vínem Egri Bikavér, termálními lázněmi a jedním ze tří minaretů stojících v Maďarsku. V roce 1552 vojáci bránili hrad proti takřka padesátinásobné přesile Turků. Velitel obránců vojáky napájel červeným vínem tak, že jim teklo po bradách a vousech. Mezi Turky se rozšířila fáma, že svoji sílu získávají pitím býčí krve, tak vznikl název vína Bikavér. V roce 1596 Turkové Eger napadli a po krátkém obléhání dobyli. Více než 90 let pak bylo město pod tureckou správou, tehdy byl postaven i minaret.

Takto na mě minaret působí:

Nahoru vede úzké točité schodiště bez zábradlí. Schody jsou šikmé, silně ošlapané. Stoupáte nahoru mezi ostatními návštěvníky, před vámi ani za vámi není místo. Nejsilnější místa při cestě nahoru i při cestě dolů jsou ta s prasklou žárovkou – v úplné tmě. Emoce mohou být různé, pro mě je nejsilnější jistá nevyhnutelnost a v prostoru rozprostřená úzkost. Nahoře je velmi úzký ochoz s poměrně nízkým železným zábradlím, které je tlusté jen jako prst, ale opravdu nemusíte spadnout, nechcete-li. Pak následuje cesta dolů.

Celý zážitek byl pro mě velmi silný, jako nevyhnutelná cesta někam do neznáma. Chcete-li opravdu pochopit, o čem píše Stanislav Grof, jeďte do Egeru.

Jana Tajemná

 

Obrázky minaretu najdete na internetu například tady, tady anebo zde.