Tantra nás učí, že v tomto životě jsme si jako duchovní bytosti vybrali prožívat naši živost skrze naše tělo. Ale jak být duchovní bytostí a přitom být v těle, nohama na zemi? Tantra na tuto otázku odpovídá ne odmítáním těla a jeho smyslů, ale jejich oslavou. Oslavy, potěšení, extáze a pocit blaženosti nás vedou k přímému prožitku posvátnosti našeho těla a našeho života (satchitananda).
V našem každodenním vědomí většinou prožíváme sami sebe jako tělo a mysl.Tantra rozšiřuje toto vědomí tak, že jsme schopni prožívat sami sebe jako energii a vědomí. Naše tělo, naše fyzické bytí, je limitováno jak časem tak prostorem. Naše energie je v obojím neomezená.Na fyzické úrovní jsme smrtelní, ztráta našich těl, potěšení našich smyslů a všech našich pozemských kontaktů je nevyhnutelná.Smrt našeho těla je jednou z mála jistot v životě.Ale energie nemůže být zničena, naše energie je nekonečná a nesmrtelná, i když se formy, které na sebe energie bere, mohou měnit.
Tantrické praktiky nás učí že jsme energií, která na sebe může vzít jakoukoliv formu. Učíme se zvedat svoji energetickou úroveň a překonávat zábrany, které na nás byly uvaleny rodiči a společností.Tím jak se zvýší naše energie a živost, si uvědomíme tu spoustu forem, které jsme přijali nevědomě a které nás omezují a svazují.Učíme se nechat naši energii plynout, rozšiřovat se, opouštíme omezení, která nás drží v malosti a oddělenosti od života. Vyrůstáme z těchto starých forem, učíme se energetickým pohybům expanze a kontrakce, hustoty a rozptýlenosti, prostupování a obsažení, kolapsu a nafukování.Tím, že si vědomě vybíráme konkrétní energetický pohyb se učíme přecházet strach (nevědomá kontrakce) a depresi (nevědomý kolaps a rozptýlenost) a ostatní negativní energetické vzorce, které vytvářejí utrpení v našich životech. Učíme se spřátelit se a důvěřovat stavům vysoké energie, které vedou ke ztrátě pocitu izolace a k prožívání svého hlubokého spojení s životem a blaženého pocitu jednoty s vesmírem.
Vědomí
Tantra učí jak se oddělit od své mysli a jak rozvíjet své vědomí. Mysl myslí: je zaneprázdněna svou aktivitou, ptá se, pochybuje, porovnává, hodnotí, analyzuje. Vědomí si je pouze vědomo: nic nedělá, pouze je, pouze si všímá, prožívá, je svědecky přítomno.Mysl a myšlenky stojí v cestě prožitku, stávají se filtrem a komentátorem života. Vědomí je přímý způsob prožívání. Zatímco Descartes věřil v „Myslím, tedy jsem, pro tantrika je spíše „Prožívám, tedy jsem“ esencí bytí, zatímco přemýšlení je pseudoživot, který stojí v cestě přímému prožitku a naší živosti.
Proto také mnoho tantrických praktik se snaží o zastavení vnitřního dialogu.Vidí myšlenky jako zdroj spousty utrpení. Snaží se o rozvoj svědeckého vědomí, což je moment ne-připoutanosti nebo uvolněnosti do intenzity našeho Ano životu.Tantra nás učí používat naše vědomí a náš záměr k tomu vybrat si svou vlastní cestu, ne z pozice mysli nebo emocí, ale ze srdce, z místa, kde jsme si vědomi naší interakce mezi sebou a druhým. Dále nás učí plně přijmou to, co je, včetně všech protikladů, jít s tím co je, namísto silového prosazování našich cílů.
Bereme svou zodpovědnost a vybíráme si svou vlastní cestu, potom ale dovolíme životu, aby nás učil skrze mnohá překvapení tak jak kráčíme po naší cestě. Učíme se být plně přítomni, aniž bychom se snažili věci kontrolovat, popírat nebo manipulovat. Hledáme moment klidu mezi aktivitou a ne-aktivitou, mezi připoutaností a ne-připoutaností. Klíčovým zdrojem k těmto technikám je „Book of secrets - Kniha tajemství“, Oshův komentář na 5000 let starou Vigyan Bhairav Tantru.
Tanec energie a vědomí
V tantře, pravda není „to“, pravda není jedna. Pravda je komplexní, relativní, plyne; vnímáme ji jako vztah nebo jako tanec: tanec mezi energií a vědomím. Energie, neboli šakti, je ženská síla, učí nás milovat zemi, tělo, život, být hluboce propojená a ve vztahu – je to svoboda jít hlouběji. Vědomí, neboli šiva, mužská síla, nás učí jak se dívat za, jak vidět širší obraz – je to svoboda uvolnit se, nechat jít. Ani jedno z nich není pravda. Ale pokud přijmeme oba zároveň, přijetím protikladu můžeme překonat dualitu a dosáhnout vyššího prožitku bytí. A tohle je zbytečné jako intelektuální cvičení, ale velmi osvobozující jako existencionální prožitek.
John Hawken
překl.Gabriela Římská