Dovolte mi začít otázkou. Kolik z Vás vyrostlo na farmě, žije na farmě a má co dělat s chovem dobytka? Já osobně jsem vyrostl na farmě v Missouri v padesátých letech. Chovali jsme hovězí dobytek na porážku. Pokud se chcete uživit chovem dobytka, musíte si také pěstovat patřičné krmivo. U nás jsme pěstovali kukuřici, sojové boby, sušili jsme seno a další. Po sklizni jsme vše poslali do mlýna na semletí. K semletému krmivu jsme přidávali směs vitamínů, různé minerály a stopové prvky. Vše jsme smíchali dohromady a z této směsi jsme udělali tablety, jimiž jsme krmili dobytek. Po šesti měsících jsme vykrmené kusy poslali na porážku. Takto se to neustále opakovalo. Tenkrát, jako 13-ti letého kluka mě fascinovala pečlivá příprava hodnotného krmiva pro krávy.

My lidé se chceme dožít vysokého věku a přitom nejíme žádné vitamíny a minerály. To mě trápilo. Proto jsem se jednoho dne zeptal svého otce, proč nepřidáváme do naší stravy potřebné živiny, tak jako je dáváme našemu dobytku. Můj otec na to jen zabručel něco jako: „Buď zticha hochu a važ si čerstvé stravy, kterou tu máme.“

Po střední škole jsem se rozhodl studovat zemědělství na universitě v Missouri. Po nějakém čase jsem přešel na studium veterinářství. Tam jsem také obdržel odpovědi na většinu mých otázek z klukovských let. Je zajímavé, že veterináři vědí jak předejít a někdy i vyléčit řadu nemocí u zvířat jednoduše a levně pomocí správné výživy. Chcete-li se uživit jako farmář, musíte umět o zvířata správně pečovat a tím přejdete řadě problémů a výdajů a to jen za pomoci výživy. Pro zvířata totiž nemáme žádné pojišťovny ani Červený kříž a tak je musíme udržovat v plném zdraví.

Po ukončení studia se mi naskytla příležitost splnit si jeden z mých chlapeckých snů. Odjel jsem do Afriky pomáhat při záchraně divokých zvířat jako veterinář. Po dvou letech práce se slony a nosorožci jsem dostal telegram ze ZOO v St. Luis. Vzhledem k mým zkušenostem s divokými zvířaty mi nabídli místo veterináře. Nabídku jsem přijal a mým úkolem bylo provádět pitvy zvířat, která uhynula přirozenou smrtí. ZOO v St. Luis obdrželo dotaci 75 milionů dolarů na výzkum příčin smrti u zvířat a na vyhledávání druhů zvířat, jež jsou obzvláště citlivá na znečistění (daleko citlivější než lidé).

Tato zvířata by se pak používala ke sledování vlivu znečistění prostředí na živé organismy. Proto, aby bylo možno zjednat nápravu stavu dříve, než se negativní vlivy projeví na člověku. Tak jsem strávil 12 let pitváním zvířat a celkově jsem provedl 17 000 pitev. Také jsem se zúčastnil okolo 3 000 pitev na lidech. Závěr byl takový, že každý případ přirozené smrti, ať již u zvířete nebo u člověka, je projevem nedostatku živin. Tyto výsledky mě fascinovaly. Opět jsem si vzpomněl na své dětství, náš dobytek a hlavně na to, čím jsme jej krmili.

Chtěl jsem ukázat ostatním jak je výživa důležitá. Začal jsem psát články do novin a časopisů. Napsal jsem také několik učebnic, mluvil jsem v rozhlase, televizi.

Mé poznatky však nechávali lidi vlažné. Nikdo se mnou nesdílel mé nadšení a lékaři byli k mým výsledkům ti nejpesimičtější. Rozhodl jsem se tedy jít studovat medicínu jen proto, abych si mohl otevřít svou vlastní lékařskou praxi a zde využít výsledky svých výzkumů pro lidi. Po ukončení studia jsem 15 let v Portlandu, ve státě Oregon, vykonával praxi jako praktický lékař. Musím říci, že výsledky veterinářské praxe se potvrdily při aplikaci na lidi a pokud si z toho, o čem dnes budu hovořit, odnesete jen 10%, ušetříte si spoustu zbytečného trápení a přidáte si mnoho let života za plného zdraví. Chci Vám ukázat, že stojí za to podstoupit určité úsilí a něco pro sebe udělat. Protože jen ti z Vás, kteří se pevně rozhodnou, mohou očekávat nějaké výsledky.

Ve světě je nejméně 5 oblastí, kde se lidé dožívají věku 120 až 140 let. Vědecké poznatky ukazují, že genetický potenciál lidského těla je rovněž 120 až 140 let. Chci se zde zmínit o těchto národnostech podrobněji.

Pokud jde o údaje dlouhověkosti, lze předpokládat, že některé budou přehnané. Omezím se proto jen na údaje, které jsou písemně dokumentované. Z oblasti Tibetu je to případ čínského doktora Li, který obdržel od čínského císaře uznání za dlouhověkost při příležitosti oslavy svých 150ti let. Doktor Li se údajně narodil v roce 1777 a zemřel v roce 1933. Na základě toho napsal James Hilton v roce 1934 svoji knihu nazvanou „Ztracený horizont“.

Další oblastí, kde se lidé běžně dožívají věku 120 až 140 let je východní Pakistán, dále jsou to jižní části bývalého Sovětského svazu. Jsou to oblasti, kde žijí Arméni, Azerbajdžánci a Jerevanci. Například lednové číslo časopisu National Geographic z roku 1973 pojednává o lidech, kteří se dožili sta a více let. V paměti mi utkvěly tři fotografie. Na první je paní ve věku 136 let se sklenkou vody v jedné ruce a doutníkem ve druhé. Tedy žádná křehká stařenka v nemocnici či domově důchodců, obávající se termínu placení za drahou léčbu, ale někdo, kdo se stále ještě raduje ze života. Na dalším obrázku byla skupina tří manželských párů oslavujících své 100leté, 115tileté a 120tileté výročí svatby. Na posledním obrázku je pán sbírající čajové listí na plantáži v Arménii. Dle jeho rodného listu a rodných listů jeho dětí, bylo tomuto muži 167 let!

Na západní polokouli stojí za zmínku andský kmen Vilka Bambe z oblasti Ecuadoru. Z oblasti jihovýchodního Peru je to kmen indiánů Tiki Caca. Lidé v obou těchto oblastech se dožívají věku 120 až 140 let.

Pokud jde o Američany, nejstarším občanem USA byla paní Margaret Steechová, o které je zmínka v Guinessově knize rekordů a která zemřela na následky pádu ve věku 115 let. Paní Steechová byla před pádem naprosto zdravá a podle úmrtního listu zemřela na nedostatek vápníku tři týdny po pádu. Dcera paní Steechové uvedla, že její matka měla v posledních týdnech svého života nezvyklou chuť na sladké věci. Toto je projev nedostatku chrómu a vanadu.

Další dokumentovaný případ je náčelník jednoho nigerijského kmene, který byl velice vychvalovaný jednou z jeho žen. Zemřel ve věku 126 let a měl stále původní chrup. Dá se tedy předpokládat, že i jeho ostatní schopnosti byly stejně zachovalé.

Muž ze Sýrie, který zemřel ve věku 133 let, se počtvrté oženil v 80ti letech a stal se otcem devíti dětí (do svých 100 let). Rovněž uvedeno v Guinessově knize rekordů. Takže pánové – stále máte naději.

Všichni máme přinejmenším stejnou možnost dožít se 120 až 140 let. Průměrný věk ve Spojených státech je dne 75,5 let. Průměrný věk lékařů v USA je 58 let. Chcete-li alespoň statisticky získat 17 let života, nestudujte medicínu. Pokud se ovšem chcete dožít 120 až 140 let, pak musíte udělat dvě věci.

První je vyhnout se hloupostem života, já tomu říkám „životním minám“! Tyto vás mohou stát život. Jsou to - každodenní kouření, dennodenní kocovina anebo běhání v černém úboru v noci podél silnice a podobně. Možná vám to připadá nesmyslné, ale je s podivem, kolik Američanů přijde tímto způsobem každý rok o život. Další důležitou věcí je – vyhněte se lékařům. Jsem si vědom, že toto je velice autoritativní tvrzení. Musím Vám vysvětlit proč.

Tříletá studie skupiny pro ochranu spotřebitele od společnosti Ralph Nather ze 13. 1. 1993 uvádí, že v důsledku lékařské nedbalosti přijde ročně v amerických nemocnicích o život okolo 300 000 lidí. Lékařskou nedbalostí se rozumí: špatné stanovení diagnózy a způsobu léčby, aplikace nevhodných léčiv, chyba v desetinném místě a následné předávkování léčiv atd. Pro bližší představu si uvědomte, že v průběhu celé desetileté války ve Vietnamu Američané ztratili 56 000 mužů, což je 5 600 mužů ročně. Tenkrát vyšly do ulic miliony lidí protestovat proti válce. Dnes však nikdo neprotestuje – chraňte nás před lékaři! Proto je velice nutné předcházet nemocem a tím se vyhnout riziku při styku s lékaři!

Za druhé: musíte začít dělat něco pro své zdraví. K zajištění správné funkce vašeho těla denně potřebujete okolo 90ti látek. Je to 60 minerálů, 16 vitamínů, 12 aminokyselin a 3 mastné kyseliny. Většina lidí si kupuje vitamín C a o dalších nutných prvcích nemá ani ponětí. Myslíte-li to se svým zdravím vážně, potřebujete denně 90 látek.

V dnešní době jsou lékaři příliš zaměstnáni chemoterapií, operacemi a transplantacemi, než aby jim zbyl čas nám říci jak tomu všemu předejít. Novináři sice vědí, že lidé mají zájem o zdraví a občas je někde podle nejnovějších výzkumů popsán vliv vitamínů na zdraví lidí. Jde o šest velmi pozitivních stránek. Na závěr je názor odborníka Dr. Victora Herberta, profesora lékařství na univerzitě Mount Sinai v New Yorku po té, co byl novinářem požádán o komentář. Dr. Herbert zde poznamenává, že krmení se vitamíny je k ničemu. Výsledkem přijímání minerálů a vitamínů je pouze drahá moč. Jinými slovy řekl, že lidé povídající o výživě jsou podvodníci, kteří z vás jenom tahají peníze. Zřejmě to tak musí být, jsou to přece slova profesora lékařství a vyšlo to tiskem. Nebo ne?