Christopher Abad (specialista na antivirové a antispamové technologie) došel k závěru, že jak autoři podvodných e-mailů, které lákají od uživatelů hesla a čísla kreditních karet, tak teroristé velmi efektivně spojují nízké náklady (získat zneužitelnou informaci pro phishing stojí 50 centů, umístiti nálož 50 dolarů), neustálé inovace (irácké geurilly dnes používají k útokům a rozmístění náloží aktualizované mapy Google) a vysokou flexibilitu podnikání (ve snaze vyhnout se dopadení). Zloději dávají četníkům lekci. Mají motivaci.

Ani lupiči a podvodníci už nejsou, co bývali. Jestliže před sto lety nějaký zločinec či podvodník mohl podvést jednu banku, nebo vdavekchtivou ženu, a před padesáti lety k mezinárodní loupeži potřeboval studovat zabezpečovací systémy bank, které si musel obstarat někde v knihovně či archívu (a potřeboval taky několik víz a různých měn), dnes pomůže internet. Současný terorista je „díky“ internetu nesčíslněkrát hrozivější než loupežník Rumcajs, současný (nejmodernějšími zbraněmi po zuby ozbrojený) pirát na daleko rychlejších lodích než má policie nebo obchodní či rekreační loďstvo je daleko výkonnější a nebezpečnější než Francis Drake, současný bankovní podvodník „krade“ z domova od svého počítače, a dnešní zkorumpovatelný úředník nebo ministr samozřejmě nemůže odolat nabídkám milionů korun „provize“ (zatímco kdysi to byly jen tisíce nebo desetitisíce).

Přitom vždy šlo a vždy půjde v zásadě jen o špatně nastavený žebříček hodnot v tom kterém mozku toho kterého člověka na tom kterém (pracovním, společenském) místě. Dokud nenajdeme způsob, jakým budeme umět eliminovat a zabezpečovat slabá místa v našich (politických, bankovních, sociálních) systémech, protože ač používáme internet a mobil, naše mozky stále ovládají evoluční programy, vyvinuté pro lovce jelenů v paleolitu, vynálezy každé další generace moderních a stále výkonnějších technologií budou jen zesilovače chybného programu mozků hackerů, zločinců, teroristů a šíbrů.

Naznačuji, že to, nač by se společnost v nejbližší budoucnosti měla zaměřit, je člověk sám, ne nástroje, které užívá. A že dosavadní praxe, kdy společnost vidí v každém hackerovi podvodníka a škodnou, poněkud přestává platit. Tak jako dítě, které zlobí, protože má jen nedostatek stimulů (rodiče nebo škola mu nestačí a ono se nudí), tak jako sprejerm který si najde své „plátno“ s rizikem na jedné a adrenalinem na druhé straně, i hacker je tvůrčí člověk, jen je jeho aktivita poněkud nešťastně nasměrovaná. Vždyť to dobře známe všichni: zakázané ovoce nejlépe chutná.

Nebo naopak, při vymýšlení, aplikaci a patentování nejmodernějších technologií by měly mít patentové úřady zvláštní oddělení, která by posuzovala míru zneužitelnosti a rizika hrozeb pro společnost. Samozřejmě, že se bankám či policie přímo nabízí možnost zaměstnávat právě ty nejlepší hackery a podvodníky (a někteří z nich zcela jistě spolupracují). Problém společnosti je ovšem jiný: jak zajistit dostatek podnětů „zlobivým“ chlapečkům a jak využít všechen ten tvůrčí přetlak hackerů a vynálezců virů. A těch je dnes jeden tisíc nových každý den! Přesněji napsáno, 65% všech programů na loňský rok byly viry.

„Strážci posouvající se hranice prostě musejí sami své tradiční hranice překračovat,“ uzavírá své zamyšlení Jan Čáp. Parafráze je nabíledni: současný obyčejný a původně ctný a poctivý člověk dnes musí stále častěji překračovat pomyslné morální hranice (protože stáhnout si nějakou hudbu či přepálit ji kamarádovi nebo užívat nelegální software či koupit pár evidentně pirátských DVD u Vietnamců je pro rostoucí počet zvláště mladých lidí spíše volbou). Něco odcizit či někoho podvést bude stále snadnější (a při rychlosti vývoje přístrojů a nabídky titulů stále nutnější).

Každá další a lepší technologie tak bude jen dokonalejší a výkonnější zesilovač toho, co nám bzučí a bude bzučet v mysli (a přizpůsobujícím se mozku). A nejsilnějším zesilovačem je samo prostředí, ve kterém žijeme. Atmosféra společnosti.

Bezpečnostní normy, ale i atmosféru společnosti určují stále více právě zloději, podvodníci, hackeři. My ostatní se ani nestačíme divit a bránit (to kvůli zlodějům je dnes potřebné mít tolik zámků, a kvůli podvodníkům a tunelářům máme tak složité účetnictví a daňové předpisy a trestní řády). Známý sociální psycholog Philip Zimbardo tvrdí: „Tolerance veřejného nepořádku a rozkladu snižuje schopnost obrany vůči dalším ničivým nebo kriminálním činům i u těch, kteří nejsou běžně zločinci.“ Víc vysvětlí jeho pokus: zanechal v Bronxu a také v upravené středostavovské čtvrti v Palo Alto auto bez značky a s pootevřenou střechou. Auto v Bronxu bylo rozebráno během 48 hodin, zatímco auta v Palo Altu se nikdo nedotkl.

Tisk se hemží doposud nevídanou kritikou společenských poměrů, ilustrující výše naznačené. Vybral jsem závěr článku Zloděj a příležitost Josefa Klímy (LN 31. 5.), který si všímá i (ne)zodpovědnosti těch, kteří jsou za zodpovědnost placeni: „Čím dál častěji totiž slyším i z úst těch, kteří mají morálku a poctivost v tomto státě garantovat: Musíme tyhle a tamty zaplatit tak dobře, aby nekradli. Nebo: je-li podvod promlčený, vlastně se nestal. Nebo: bezpečnostní kamery v městech a na silnicích jsou nelegální, vždyť co kdyby natočily někoho při něčem, čím by se mohl snadno stát vydíratelným. Anebo to klíčové: nemůžeme schválit agenty-provokatéry, protože by kradli i lidé, kteří normálně nekradou.“

Je to jako se zahrádkou: i o atmosféru ve společnosti je třeba neustále pečovat a případně ji vylepšovat. Jakmile člověk (vláda, společnost) nechá kopřivy (korupce, závisti, lhostejnosti) bez povšimnutí, přerostou nás i všechno ostatní. Jako v případě nemocí (a kriminality), prevence je efektivnější a mnohonásobně lacinější než následné operace.

Je nevyšší čas (přitom včera už bylo pozdě) soustředit se na člověka, jeho mysl a morálku, než na vnější metody restrikce a perzekuce (které stále očividněji nefungují). Všichni například víme, že „ryba smrdí od hlavy“, ale nad nikdy nedořešenými aférami vrcholných politiků a bankéřů jen máváme rukama. Nelíbí se nám další a další supermarkety, ale ve jménu okamžitého zisku povolujeme stavby dalších a dalších nevzhledných krabic. Nikomu se nelíbí špína na síti, ale máváme rukou a omlouváme úlety některých diskutérů svobodou slova. Jenže ona i ta drobná vulgární poznámka v diskusi je zesilovačem ušpiněné atmosféry (na síti), a způsobí, že vulgární začnou být nakonec všichni. Ke škodě všech.

Přitom tohle všechno funguje nejen v království negativit, ale i pozitiv! Stačilo by se jen rozhodnout a začít o atmosféru (společnosti, vesnice či městečka, strany, spolku, blogu) pečovat. Chránit co je dobré. Nenechat si vnutit špatné. Tak jako LSD zesiluje v člověku, co má uvnitř, tak se každý dobrý skutek, každý zachráněný, nebo nový strom, a každá nová technologie stane zesilovačem oné pozitivní atmosféry (Palo Alta).