O použití jedle bělokoré jako magické rostliny v britské tradici.
Jedle bělokorá
Vědecký název: (Abies alba MILL.)
Planetární vládce: Měsíc
Harmonickě vztahy: živel - země, rod - ženský, znamení Střelec, totem - kanec, ogam - Ailm
Vztahy k božstvům: Adónis, Artemis, Attis, Bakchos, Dionýsos, Druantia, Kentuaři, Kybelé, Neptun, Osirís, Poseidón, Vesta
Přírodopisné údaje:
Jedle bělokorá je statný strom vysoký až 60 m, který má dělku života až 500 let, Pokud roste na vhodných stanovištích, nenarušených znečištěným ovzduším. Borka je bělavá nebo stříbrošedá. Jehlice vyrůstají v jedné rovině po obou stranách větévek. Samčí šištice květů jsou žluté, samičí zelené a dozrávají v září v hnědě vzpřímené šišky.
Tradice:
V Řecku byla jedle zasvěcena Artemidě, bohyni Měsíce, přírody a plodnosti, která vládla také nad porody. Proto se jedle spojuje se zrozením. Na Orknejích byly po porodu matka i novorozeně očištěny hořící jedlovou pochodní, kterou se udělal 3krát kruh kolem postele. Jedle je také stromem, pod nímž se narodili Osiris a Dionýsos.
Při Dionýsiích, slavnostech na počest boha, nosily bakchantky k poctě bohyně Artemidy jedlově větve ovinuté břečtanem, na něž byla nahoře připevněna borová šiška. Jedle vytržené i s kořeny byly zbraněmi Kentaurů.
Když byl Adónis zraněn kancem, kterého na něj padal Zeus, proměnila ho bohyně Kybelé z lásky v jedli. Jedle se také spojovala s Poseidónem, bohem vod, protože se jí dobře daří na pobřeží a protože se jedlové dřevo používalo na výrobu vesel a částí lodí.
Na římsko-britském oltáři zasvěceném „Matce" (dnes v muzeu v Newcastle on Tyne) je trojúhelník s jedlovou šiškou uvnitř. Druantia byla galská Bohyně, Robert Graves uvádí, že její jméno naznačuje, že byla „královnou druidů". V ogamové abecedě znamená jedle A - Ailm, jeden z pěti stromů velkého kotle; samohlásek abecedy.
Jedle jako strom, pod nímž se narodil syn / milenec Bohyně, je daleko vhodnějším vánočním stromem než dnes používanější borovice. V Německu kdysi tančily mladé dívky kolem jedle, aby se zmocnily duše stromu, ukryté ve větvích.
Použití v magii:
Jedle charakterizovala vztah mezi Bohyní a Bohem - jejím synem a současně milencem. Kouzelné dítě, syn v podobě slunce, se rodí podle některých pohanských představ pod jedlí v čase zimního slunovratu, a tak po dlouhé tmavé době začíná světlo znovu nabývat na síle. Jedlové šišky se chovají podle počasí; otevírají se je-li hezky a slunečno, a zavírají, když je zamračeno a schyluje se k dešti. Tato vlastnost se považovala za shodu s plodnou silou Boha Slunce. Šiška proto byla falickým symbolem a často se nasazovala na pruty, používané na svátek Beltane a Coamhain, i na vrcholek májky. Strom, který v sobě chrání duši umírajícího Boha až do doby nového zrození, si zaslouží, aby byl zdoben a ctěn jako vánoční strom. Jedle byla zasvěcena Bohyni - ať již jako matce nebo jako patronce porodu a kadidlo s jedlí prý přinášelo ženám po porodu požehnání a obnovu. Proto se v ženských rituálech, zvláště těch, které se spojovaly s podobou bohyně jako Matky, vždy do kadidla přidávalo jedlové dřevo a jehličí.
Ukázka z knihy Susan Lavander, Anna Franklin: Magické rostliny, Volvox Globator 1999 (kniha pojednává o britských magických tradicích)