Kvalita našeho života
Jsme lidské bytosti. Máme už leccos za sebou. Vybudovali jsme si rodiny. Vytvořili jsme si i postavení v profesi, v běžném občanském životě. Měli bychom být více, či méně spokojeni s výsledky své práce tady a teď. Také jsme se vzdělali i duchovně. Dopřáli jsme růstu i své duši.
Nyní jsme ve stádiu, kdy si klademe otázku: Co dál? Jak dál? Podřídit se vedení? Pokusit se jít dál sami? Vytvořit si učení, které nám vyhovuje? Svoje soukromé učení, svou soukromou filosofii?
Podvědomě cítíme, že není co vymýšlet. Že je tady síla, která ví. Která nás vede již dávno. Co to je?
Opět sen, opět sdělení v obrazech.
Jsem se svými přáteli, se svou světelnou rodinou. S lidmi, kteří kráčejí nesčetnými životy po mém boku a já po jejich. Rozmlouváme na téma: co dál, jak dál. Vše, co jsme vytvořili doteď nám již nestačí, i když je naše práce velmi kvalitní. Rozhodujeme se vytvořit novou firmu. Získali jsme vyhovující pozemek. Jsou na něm dvě budovy. Budou se hodit. Jedna jako dílna, druhá jako správní objekt. Je třeba postavit třetí budovu. Bude sloužit k naši regeneraci a léčení.
Je třeba vyznačit její umístění. Děje se tak nezvyklým způsobem. Sedáme do auta. Řídí ho nejschopnější z našeho středu. Pozemek je trochu do kopce a je pokryt mokrým sněhem. Rozjíždíme se do kopce, vjíždíme na pozemek a koly auta se zarýváme do půdy. Trochu zapadáme, ale podařilo se vyjet.
Vystupujeme z auta. Díváme se na naše dílo. Vypadá to jako první jarní brázda. Řidič je evidentně spokojen. Vcházíme do budovy, která bude naší pracovnou. Usedáme ke stolu. Všichni si vzájemně gratulujeme k učiněnému kroku. Děkuje se hlavně řidiči.
Jsem poněkud vzadu. Když na mně přijde řada, taky děkuji a gratuluji. Zvláště děkuji sama za sebe za vyřešení této situace. Slovy: „Nevím, co bych dělala do důchodu.“
Ano. Naše existence je podmíněna třemi základními prvky. Je to prostor pro naši seberealizaci na fyzické úrovni tady a teď. Dále je to prostor pro naši mentální tvořivost a v neposlední řadě umění, chuť a vůle pro regeneraci všech našich sil a schopností pro další duchovní vzestup.
Prostor pro naši seberealizaci je nám dán zrozením do fyzického těla, které jsme si po zralé úvaze a pod laskavým dozorem našich vyšších já a karmické rady, vybrali v meziinkarnačním období.
Prostor pro naši mentální tvořivost je neomezený. Jsou nám k dispozici veškeré informační banky Veškerenstva. Našim úkolem je kvalifikovat se pro vstup do té které banky, jíž zrovna potřebujeme, úrovní našich energetických vibrací. Ty jsou „ průkazem“ pro vstup. Je to náš energetický průkaz a my jsme povinni ho na požádání kdekoliv a kýmkoliv, předložit.
Prostor pro regeneraci sil naší duše a schopností je ono místo, kde se naše duše vydává v okamžiku, kdy fyzické tělo spí a je pod kontrolou nejvýkonnějšího kompjútru Veškerenstva – našeho mozku. Je napojen přímo na centrální mozek Veškerenstva, jímž je Veškerenstvo samo.
Na každé dimenzionální úrovni – v našem konkrétním případě se jedná o planetu Zemi – jsou všechny tyto Tři hrady – základní kameny – k dispozici na vibrační úrovni příslušné dimenze. Navštěvujeme různé dimenze, podle potřeby úrovně regenerace a zdokonalení našich schopností. Je zde vskutku komplexní rehabilitační péče.
Všechny Tři hrady jsou již ukotveny na fyzické úrovni naší planety.
Ptáte se kde? Jsou všude, kde se nalézáme. Dílny, správní budovy a rehabilitační a školící střediska. Každý z nás je tam, kam podle svých vibrací náleží. I tu rehabilitaci a školení si každý z nás najde jaké zrovna potřebuje.
Je to prostřední, kde se zrovna nalézáme. Je to prostředí nejvhodnější k našemu duchovnímu vzestupu.
Zdá se nám, že naše prostředí k životu – k duchovnímu vzestupu je nedokonalé? Je zrovna tak dokonalé, aby nás upozornilo, jak nedokonalé je a jak moc potřebuje naši práci, abychom si svůj prostor zdokonalili a tím umožnili naší duši, naši multidimenzionální bytosti, jíž je naše fyzické bytí součástí, pokročovat na cestě vzestupu.
Naše vyšší já se v minulých věcích už dostatečně poučila, že vše, co je součástí života nás – lidských bytostí inkarnovaných do fyzického těla, si musíme vytvořit a vybudovat sami. Že jedině ta moudrost, kterou sklidíme svýma vlastníma rukama, ke které dojdeme svým vlastní úsilím a to konkrétně úsilím každého z nás osobně, má pro nás cenu. Na takto získanou moudrost – moudrost vědomě prožitou na vlastní kůži – na takovou moudrost nikdy nezapomeneme a té si budeme vždy nejvíc vážit a respektovat ji v běžícím životě. Moudrost, o kterou se vlastními silami zasloužíme.
Naše vyšší já nám s nadšením poskytnou inspiraci a energii. To je jejich díl Tvoření v rámci Stvoření. Zhmotnit vše na fyzické úrovni je pak naším úkolem – naším úkolem tady a teď.
Pokud se nám zdá, že už nemáme co zdokonalovat, že už nemáme na čem pracovat, podívejme se kolem sebe.
Je to především způsob, jakým nabíráme sílu do další práce. Sestává z dvou komponentů. Jedním je nabírání informací a druhým nabírání fyzických a duševních sil.
Informace – základní informace o čemkoliv – můžeme získat velmi jednoduše tím, že pozorujeme život kolem sebe. Vidíme věci, které neharmonizují s námi ani s naším okolím. Samozřejmě chceme vědět o co se jedná, jak to funguje a proč to nefunguje tak, jak by podle nás mělo. Základní informace nám umožní čerpat z příslušné databanky ať už na úrovni fyzické, či nefyzické. Základními informacemi sestavujeme zdířku pro spojení s ní.
Na základě vědění – máme informace a víme – docházíme k poznání – vyzkoušeli jsme si, že to funguje – a poznání dává víru – víme, co jsme poznali.
Víra je síla, která obsahuje obě složky regenerace – informace a sílu. Síla je pevnost ve víře, v tom co žijeme, co vyjadřujeme, za čím si stojíme. Je odměnou a cílem dobře zpracovaných správných i nesprávných informací.
Věř a víra tvá tě uzdraví. Uzdravujme sami sebe. Víra nepřijde sama, musíme na ni pracovat. Tím zvýšíme kvalitu našeho života nejenom fyzického, ale i duchovního.
Jak v nebi tak i na Zemi. Dopřejme si takovou kvalitu života, kterou cítíme u našich vyšších já. Přibližme se jí svým životem. Prostředkem je pro nás náš díl Tvoření v rámci Stvoření. Skrze práci na sobě samotném a všem, co s námi souvisí.
Naši rodiče nám kladli na srdce a život jim dal za pravdu: učte se, ať jste samostatní a nemusíte dělat na druhé.
Pokud přeskočíme svou osobní realitu – nás samotné, nic z našeho snažení nebude fungovat. Vyzývám vás všechny k upřímnosti a jednoduchosti.
Vždyť naši největší mystici neustále hlásali a hlásají pořád se opakující myšlenku: „Žít v pravdě, být v pravdě, být pravdou.“
Přeju nám všem mnoho úspěchů ve zvyšování kvality našeho života.
Jiřina Miltech