V roce 1975, kdy jsem se už mnoho let zaměřoval na východní filozofie, přeskočil jsem na jógu a následoval učení Swámího Muktanandy. Posději v tom stejném roce jsem se coby rebelantský žid objevil v ášramu v Emeryville v Kalifornii a zpíval každé ráno s ostatními následovníky Muktanandy"Guru Gítu". Spousty vonných tyčinek doutnalo ve stříbrných stojáncích, jejich nasládlý a přízračný kouř nás zval, abychom sestupovali hluboko do svého nitra. Tajuplné akordy harmonia, jako nadpozemské varhany, doprovázely naši výpravu do spirituálního hyperprostoru. na stěně visel velký portrét Muktanandova gurua Nityanandy, jehož upřený pohled směřoval k jakémusi oslňujícímu vnitřnímu království a sliboval podobné plody těm nejzasvěcenějším mezi námi. Mezi tou spoustou zpívajících jsem se ztratil v textu, ale pozvedlo mě to do stavu meditativní extáze. Přestože jsem se v té chvíli věnoval daleko více zpěvu než své duchovnosti, pomyslel jsem si: "Teď je to tu právě takové, jak jsem si to vždy představoval v synagoze!"

Později v tom roce jsem začal s hatha jógou, abych vnesl více pozornosti do svých pozic a cviků. Tím, že jsem do toho zapojil své tělo, cvičení zřejmě vyplnilo velkou díru v mém spirituálním životě. Moji blízcí se stávali stále pesimističtější ohledně mé budoucnosti vzhledem k židovství a také vzhledem k mému ležérnímu přístupu k obřadu dospělosti, který jsem absolvoval jako chlapec před 12 lety. Já jsem to však viděl tak, že teprve teď jsem uskutečnil své spirituální vykročení.

Určitě jsem nebyl sám. Napříč celou zemí, v kurzech pořádaných v ášramech už pořádná část té nejpočetnější generace v americké historii zažívá podobnou zkušenost jako je ta moje. Zatímco někteří se již vymanili z náboženství, ve kterém byli vychováni, jiní se pokouší o jeho splynutí s filozofií, která spojuje Západ a Východ. Dnešní jóga nás pozvedává nad jiné víry, avšak odlišným způsobem. Je populárnější než kdy dříve a mnozí se k ní obracejí , aniž by se vzpírali proti učením svého původního náboženství. A navíc mnoho jejích studentů, kteří se vzepřeli v 60. a 70. létech se navrací do kostelů nebo synagog, aniž by se vzdávali jógy v pozadí. Někteří tak činí s ohledem na své děti, další proto, aby prozkoumali své duchovní kořeny. Jsou ale i takoví, kteří přešli na novou víru - třeba Buddhismus nebo Islám a přibrali si k tomu i jógu. Ať už se vás týká kterýkoliv z těchto případů, jste bezpochyby postaveni před obtížnou situaci. Jestliže je jóga v konfliktu s vaší vírou, jak se vypořádáte s tímto sdíleným závazkem? Pokud se pokoušíte propojit svou spiritualitu vycházející z vašeho náboženství a jógu, kam umístíte spojovací body?

Jóga a náboženství: jde to dohromady?
Otázka, zda je jóga v rozporu s náboženskou vírou, je jednou z těch, které dělají starosti některým praktikujícím. Všeobecně platí, že jóga je u nás vyučována způsobem, který je zbavován velké části jejího Indického kontextu. Na druhé straně se učitelé a studenti navzájem zdraví sanskrtským "Namaste,", které má význam "Uctívám Božské uvnitř tebe". Mnoho lekcí je zakončováno krátkou meditací, která obsahuje mantru v sanskrtu. Ale i tyto malé a nevinně vyhlížející obyčeje jsou pro mnohé potenciálně ožehavé. Fundamentální náboženští vůdcové kterékoliv velké západní tradice by pravděpodobně řekli, že se chcete zabývat Bohem a přitom podkopáváte úctu k němu. Mantry, které se dovolávají hinduistického božstva? Také před tím varují fundamentální křesťanští, židovští a muslimští duchovní.

Huston Smith, odborník na náboženství k tomu říká: "objevuje se tu něco jako polarizace mezi liberály a konzervativci na Americké náboženské scéně. Podle liberálů by jóga neměla způsobovat žádný konflikt... Když však nasloucháte konzervativní části spektra, budou na to pravděpodobně nahlížet jako na něco z odlišné náboženské tradice, co je heretické (bludařské) a musí tomu být zabráněno."

Z pohledu badatelů, jako jsou Smith, Jacob Needleman, nebo "tradiční ekumenista" teolog Matthew Fox, všechna hlavní náboženství i v jejich nejhlubší úrovni nabízí alternativní cesty vedoucí ke společným cílům. I v nové knize M.Foxe - One River, Many Wells (Tarcher/Putnam, 2000) jsou zaznamenány hluboké vhledy, které spojují víry a uvádí se tu jak citace z posvátných knih, tak i slova velkých učitelů. Ale oba zástupci - Fox i Needleman k tomu dodávají, že svět náboženství není jen světem spirituálních idejí. Je to rovněž svět institucí, které zplnomocňují své zástupce. A lidé, za kterými stojí instituce, se často chovají podle toho - ochraňují své prostředí, které jim poskytuje jejich autoritu. A tak zatímco vy možná nevidíte důvody, proč by vaše náboženství nemělo povolit jógu, vaši náboženští vůdci mohou odpovědět, že za tím je (doslova) ďábel, Needleman poznamenává: "Islám je určitě jedno z velkých náboženství, ve kterém mnoho následovníků mluví podobným způsobem. Ale tak, jak je často praktikován, může být velmi výlučným, podobně jako některé druhy Křesťanství. Pokuste se například ortodoxnímu židovi v New Yorku nebo Jeruzalémě říkat něco o tom, jak Křesťanství i Judaismus vedou po mnoha cestách a možná se dočkáte toho, že dostanete po hlavě."

Je faktem, že Judaismus snad více než ostatní víry na Západě ilustruje rozpor, kterému mohou čelit studenti jógy. Judaismus se pyšní svou vlastní bohatou tradicí ezoterických učení, možná i svou vlastní jógou sestávající z pohybů a pozic, jak tvrdí rabín Andrea Cohen-Keiner, který spolupracoval na antologii Meditation from the Heart of Judaism (Jewish Lights Publishing, 1997). Mnoho z této nauky však bylo předáno ústně a nezaznamenáno. Mnoho století persekucí a exilů přerušilo tento řetěz předávání a navždy vymazalo některá učení. Cohen-Keiner smutně konstatuje, že během samotného holokaustu bylo v Evropě vyhlazeno kolem 90 procent učitelů ezoteriky. A poznamenává, že Judaismus dnes přežívá v poněkud poničeném stavu. Hlavní proud tohoto náboženství se svou živou etickou a intelektuální tradicí by na tom mohl být ještě dobře, ale mystická učení se podobají knize, ve které chybí některé důležité listy. A tak mnoho židů, kteří se zabývají jógou, by mohlo díky ní nalézt odpověď na nějakou hlubokou vnitřní otázku a nalézt tak své naplnění.

Když někam přijedou, většina ortodoxních příznivců náboženství se obává, že prostředí pro ně není dostatečně "košér", aby zůstali. J. Foust, představitel the Kripalu Center for Yoga & Health z Lenoxu v Massachusetts vzpomíná, že při mnoha příležitostech mají ortodoxní Židi obavy z altářů umístěných v budovách Kripalu, přestože k pravidlům tohoto společenství patří učit jógu bez dogmatu. "Jde nám o jemnou vyváženost. Chceme uctívat tradici jógy a současně poskytnout lidem pocit bezpečí," říká Foust. Tento postoj je žádoucí i navzdory židovskému zákonu, který zakazuje uctívat kohokoliv jiného, než jediného Boha. Fundamentální židé, podobně jako fundamentalisté jiných náboženství, berou takové věci doslova a odmítají mnohost hinduistických náboženských objektů a manter.

Myriam Klotz, rabí z Philadelphie, poznamenává, že ne všichni ortodoxní Žide jsou fundamentalisty - mnoho z nich praktikuje jógu bez pocitu provinění. Působí tak pro obnovu Judaismu, při níž se vyučuje v židovských centrech i jóga. Klotz se domnívá, že Židé si mohou najít cestu k józe i podle svého tradičního učení, ve kterém se mluví o harmonizaci kavannah a kevah , což v hebrejštině znamená záměr a uspořádání. "Smyslem je to, že duchovní vyzrávání znamená vědět, jak vyvážit kavannah a kevah a pro každého to vypadá poněkud jinak, protože to má svůj původ v mystičtějším hasidickém učení. Podle něj mají všichni lidé svůj duchovní kořen a v něm svou konkrétní pravdu, která jim byla dána při jejich zrození," říká Klotz. Podle ní je jóga výborným nástrojem pro naplnění kavannah - i pro ni samotnou. "Pokouším se aplikovat stejnou pozornost svědka, kterou jsem se naučila při józe, i ve svém duchovním životě jako žid. A to např.znamená, že když se modlíte podle židovské modlitební knížky, dopřejte si čas, aby se modlitba stala meditativní, dýchejte skrze slova i mezi nimi - tak, abyste pocítili rozměrnost významu v liturgii - ne jen plochá a nahuštěná slova na stranách."

Dát souhlas s ásanami
I když jóga a náboženství mohou existovat ve šťastném spojení, mnoho zbožných lidí má potřebu nejdříve obdržet svolení od svého duchovního vůdce, rodiny nebo v podobě zapsané v učení o víře. Stejným způsobem, jako Klotz nalezla prostor pro jógu v hlubokém učení Judaismu, Prohlašuje i Fox, že lidé kteréhokoliv hlavní víry naleznou skutečné souznění s jógou i ve svých náboženských kořenech, pokud nahlédnou pod povrch.. "Mnoho zápaďanů si není vědomo mystické hloubky své vlastní tradice. Např. většina Křesťanů neví nic o mistru Eckhartovi nebo o Hildegardě von Bingen. Neznají mysticismus Tomáše Akvinského. Neznají Ježíše jako mystika. "Zajímejte se více o svou tradici a určitě to naleznete," vyzývá Fox.

Dá se očekávat, že když se vnitřně vyrovnáte se spojením jógy a své víry, náboženští vůdcové nebo členové rodiny se mohou obávat, že "opouštíte jejich společenství." Pokud jim ocitujeme mistra Eckharta nebo hasidské spisy či proroka Mohameda a neuklidníme je tím, co s tím? Sharon Salzberg, přední učitelka buddhistické meditace a autorka knížky A Heart as Wide as the World (tzn. Srdce široké jako celý svět, Shambhala, 1997) navrhuje, abyste se skeptikům pokoušeli vysvětlovat, co jóga znamená pro vás - se zaměřením na svou osobní zkušenost. "Významné je popsat přínos, který jste v tom nalezli, protože lidé kolem se vám ve skutečnosti pokouší sdělit, že o vás mají starost a vy jim ve skutečnosti chcete sdělit, že jste v tom nalezli přínos."

Další učitelka buddhistické meditace a dřívější instruktorka jógy, Sylvia Boorstein, nabízí podobnou radu, která jí pomohla v situaci, kdy se hlásí ke svému židovství. Podobně jako mnoho Američanů, Boorstein se učila józe s odhlédnutím od její kosmologie (tzn uspořádání vesmíru) a to jí usnadnilo se s ní sblížit. "Když se učím skrze přímou zkušenost, není to něco, čemu jen věřím, je to něco, co vím," poznamenává. Praktická zkušenost je základem, jak přidat jógu do svého židovského přesvědčení. "Ta největší pravda, kterou mohu sdělit, je, že moje jóga a cvičení v uvědomování jsou způsoby, jak probudit svou pozornost a tak se zaměřit na přítomnost. Díky tomu mohu dělat věci (spojené s vyznáváním židovství), kterými sloužím ostatním s čistým srdcem a všem mohu projevovat tolik lásky, kolik jsem schopna.

Co však dělat, když věřící lidé ve vašem životě vám nedovolí udělat krok stranou a vedou s vámi dogmatické spory (například když nesouhlasí s doprovodným opěvováním Indických božstev)? Fox nepokládá za velký problém, jak je usměrnit. "Oblíbila jsem si citaci mistra Eckharta uvedenou jako ‚Modlím se k Bohu, aby mě vedl k Bohu' - pokud je ve vašich hlavách mnoho oslavování Boha, pak i jiná jména, ať už je to Brahma, Šiva, Šaktí, která přidáte, mohou být ve vašem repertoáru. Tím se nic neodečítá. Jestliže by náš Bůh měl být tak choulostivý, že bychom měli mít strach používat nová jména, pak bychom se tím měli zabývat." Je skutečností, že opravdové uctívání idolů (zbožňování Boha jiné, než to, které je ve vašem náboženství), nemá nic do činění s nálepkováním. "Kolik zbožňování projevujeme vzhledem k penězům, postavení, slávě, autům, velkým domům, majetku nebo rodině? Myslím, že je velmi zúžené, když definujeme uctívání jen v pojmech tvořených alternativními jmény teologie. Zůstává faktem, že naše reálné idoly, kterým jsme propadli - ne jako individuality, ale jako celá kultura - jsou věcmi, které skutečně zabíjí naši duši."

Odvrácená strana mince.
Existuje i pravý opak integrace jógy s náboženstvím. Jen málokdo by mohl odmítat tvrzení, že jóga má přínosy pro zdraví, které nemůže poskytnout žádné náboženství Západu. A naopak mnozí budou souhlasit s tím, že jógová meditace je přínosem pro praktikování náboženství Západu.

Pokud se ale někdo vnoří oběma nohama do jógové duchovnosti a současně se chce zabývat konvenční vírou, narazí na riziko, které teologové nazývají "syncretism" - neboli osedlání dvou koní zároveň. Needleman k tomu poznamenává: "někdy může být velmi obtížným pokoušet se být hlubokým Křesťanem a ve stejném okamžiku se hlásit k Hinduismu a Védantě. Není to proto, že by tu byl rozpor, ale protože představy občas způsobují zmatek."

Rabínka pro obnovu Sheila Weinberg se rovněž domnívá, že synkretismus je skutečným nebezpečím pro studenty jógy. Působí společně se Sylvií Boorstein na workshopech, zabývajících se výcvikem plného uvědomování, zaměřených na židovské náboženské vůdce. Do svých ranních rituálů však zařazují cvičení pozdravu slunce a tibetské cvičení. Avšak samotný duchovní podtext se v jejím pojetí nemění. "Myslím, že si musíte zvolit svou komunitu a identitu, která k vám patří. A pak je možné si vypůjčovat skutečně vynikající a hodnotná cvičení z jiných tradic, na která se dá nahlížet jako na nekonfesijní (tzn nenáboženská). Tak je možno jednat jen za předpokladu, že nejsme zmateni tím, že jsme členy několika komunit, protože pak lze vše promrhat."

Huston Smith varuje každého, kdo směšuje jógu a náboženství aby si uvědomil své ego, které má sklon k mísení. Poznamenává" "Mnoho lidí má ke své duchovnosti přístup, jako by míchali salát. jako by si říkali, že svému tělu dopřejí trochu hatha jógy a do své meditace dají trochu vipassány. Ale např. buddhistický učitel Trungpa poukázal v takovém případě na chybu v tom, že si myslíte, že víte, co potřebujete. Kdybyste to však skutečně věděli, byli byste už na konci své duchovní cesty místo na jejím začátku."

Někteří se obávají, že směšování jógy s jinou vírou může zneuctít jógu samotnou. Obává se toho také Cohen-Keiner, přestože pokračuje dál na hranici mezi jógou a jejím náboženstvím a ptá se: "nakolik si zachováme svou integritu s jógovou tradicí, když si hodláme její část vyjmout a říci, že je to pro nás nyní vhodné? Podobně když sledujeme, jak se šíří tradice původních nativních Američanů mezi širší společnost, nalézají se i v této komunitě lidé, kteří jsou skutečně šťastní, že jejich postupy a učení jsou sdíleny, ale jsou u nich i tací, kteří říkají, že ‚Běloši to nepřijmou.'"

Jonathan Foust, učitel Kripalu jógy se méně zabývá integritou jógy v dnešních poměrech. "V základní úrovni jsou lidé přitahováni k józe kvůli jejím přínosům na lidské zdraví a to je úplně správné. Ale můj pocit je ten, že jakmile ji začneme praktikovat, cosi se probudí uvnitř nás. Každý z nás si hledá svou vlastní cestu. Já ale souhlasím s názorem, že je rozdíl v tom, když kopete jednu studnu a jdete do hloubky a když kopete více studen a možná ani nenaleznete vodu. Existuje jedno velmi moudré přísloví o tom, že hledání své vlastní cesty je už samo cestou. A já myslím, že jóga může být skvělým nástrojem k nalezení vlastní cesty."

Nová všeobsažnost (The New Universalism)

Navzdory obavám mnoha náboženských autorit je jóga jen zřídka vyučována v Americe takovým způsobem, který by studenty odvracel od jejich náboženské víry. To by bylo nejen neuctivé, ale i špatně nabízené ("bad marketing"). Laskavější a moudřejší je nezasahovat do duchovní sféry lidí - tak jak se k tomu hlásí kripalu jóga a další centra jógy, která vznikla dlouho před ní.

Dnes má však jóga vliv na to, jak je v Americe praktikováno náboženství - nastal obrat k lepšímu, dokonce i v mysli mnoha pokrokových náboženských vůdců. Tam, kde odvážnější věřící některé západní náboženské víry přidali ke svým praktikám i jógu, rozběhl se plodný proces koexistence jógy a jiných tradic. Myriam Klotz a M'eshyah Albert třeba vyučují józe v židovském kontextu v pobytových centrech, jako je např. Elat Chayyim v the Catskills. Matthew Fox zase volně přebírá části z jógy a z mystických učení celého světa a používá je při své činnosti na "univerzitě kreativní duchovnosti" v Oaklandu v Kalifornii, kterou sám založil a vede.

Jóga se nyní stává propletená s další východní praxí, která se stává populární na Západě - s buddhistickou meditací pozornosti. Rozvíjí se např. dialogy o možné spolupráci mezi centrem kripalu a centrem the Spirit Rock Meditation ve Woodacre v Kalifornii. Např.učitelka Anna Douglas jako průkopnice využívá jógu jako doplněk k meditaci pozornosti ve Spirit Rock. A obráceně - Stephen Cope z centra kripalu zdůrazňuje přínosy technik meditace pozornosti pro studenty jógy.

Sheila Weinberg to komentuje tak, že poselství je v tom, že každá tradice obsahuje něco, co může předávat i jiné tradici: "takže musíme hledat pro život prospěšné stránky u všech tradic. Jóga je jednou z těch stránek. Její hlavní přínos pro každého je v tom, že vede k duchovnosti, která je zakotvená na zemi, je integrovaná do života, hojně praktikovaná a nese výsledky."

Alan Reder je spolupracujícím redaktorem Yoga Journalu a autorem či spoluautorem pěti knížek. Jeho předchozí článek o meditaci se objevil v prvním čísle časopisu v ročníku 2001.

Březen/Duben 2001