Reakce na „recenzi“ knihy Hřích a vina
(Hřích a vina, Rameš Balsekar, překlad P.Štěpka)
(recenzi vytvořil Jiří Vacek, celý text J.Vacka naleznete zde: http://www.jirivacek-satguru.cz/clanky/clanky-rok-2007-iv/k-filosofii-konceptu-r_-balsekara)

Bude tomu skoro rok, co vyšla kniha Hřích a vina od Rameše Balsekara, kterou jsem z angličtiny přeložil. A loni v prosinci na svých internetových stránkách pan Jiří Vacek zveřejnil svoji recenzi na tuto knihu. Když jsem v té době recenzi – kritiku pana Vacka - četl, byl jsem zklamán její povrchností a tak, jsem nechtěl marnit čas jakýmkoliv komentářem. Řekl jsem si, že se možná k tomu někdy v budoucnosti vrátím, až mne trochu času zbude. Proto tak nyní činím. Kurzívou je vždy text pana Vacka a následuje moje vyjádření:

V úvodu pan Vacek píše o kvalitách překladu a chybách, kterých se překladatel dopustil.

Právě vyšel český překlad knihy R. Balsekara. Překládat do češtiny duchovní díla je jistě záslužné, ale má i svá úskalí, což platí i v případě angličtiny. Mnozí překladatelé si zjednodušují práci tím, že anglické výrazy nepřekládají a používají je ve tvaru převzatém do češtiny v přesvědčení, že anglický i český tvar jsou významově totožné. Nejsou.

Souhlas.

Například základní termín jógy realization, to realize, který je překládán jako realizace či realizovat, nemá v češtině správný význam „uvědomění, uvědomit si“,  jako v angličtině, ale „něco uskutečnit“.

I v tomto máte pravdu. Nicméně slovník pojmů R.Balsekara je součástí knihy a tento termín tam je více než dostatečně vysvětlen. Je časté, že v duchovní literatuře každý autor používá stejné slovo v jiném významu. V tomto je R.Balsekar velmi precizní a proto všechny pojmy, které používá v knize, vysvětluje ve slovníku pojmů. V knize se slovo vyskytuje celkem 7x a je tam současně vždy uvedeno ve slovním spojení, neboli osvícení, poznání atd.. Závažnost této chyby zřejmě přeceňujete i vzhledem k Vašemu rozdílnému pohledu na to co je podle Vás Sebepoznání a jak se dosahuje. Tím neobhajuji svoji překladatelskou chybu, jen si myslím, že těžko to mohlo někoho tak zásadním způsobem uvést v omyl jak píšete ve své recenzi. Na rozdíl od všeho dalšího ve vaší „recenzi“ je tato Vaše výtka fakticky správná.

Další překladatelský omyl je překládat „onepointed mind“ jako „jednobodová mysl“. Správný překlad je soustředěná mysl, mysl, která je vedena k jedinému cíli. Pokud tím je míněno jógické soustředění, pak je nutné důrazně říci, že spočívá v soustředěné pozornosti vědomí a nikoliv mysli. Soustřeďuje se vědomí a nikoliv mysl. Ta musí být naopak uvedena do naprosté nečinnosti, být nečinná.

Nechci si hrát se slovíčky. Dle mojí zkušenosti vědomí se nesoustřeďuje pouze JE. Ostatně to je stará bolístka celé Vaší filosofie, že stejné dualitní vnímání Vacka jako individuality se snažíte nějak napasovat na Skutečnost. Skutečnost není individuální, není lidská a jakákoliv představy a komentáře lidské bytosti o NÍ jsou tudíž chybné. Myslíte si zřejmě, že ego Jiří Vacek nějak může fungovat jako Skutečnost Jiří Vacek nebo naopak, že Skutečnost funguje jako ego. A proto máte také pocit, že musí existovat metoda, jejímž poctivým aplikováním se Vacek osvobodí od ega. Ale pojďme dále k vaší recenzi. Kritika mých chyb v překladu není rozhodně to, co mne na celém vašem textu zarazilo.

R. Balsekarův ústřední termín je „concept“, což v angličtině znamená pojem, myšlenka, představa. Zčeštěné „koncept“ má význam odlišný: značí „pojetí“ až dokonce prvý náčrt, koncepce něčeho. Používáním českého „konceptu“ se rázem Balsekarovy úvahy přesouvají někam jinam, od myšlenek a představ neboli od výtvorů   mysli do českých „konceptů“. Posun zásadní a zavádějící.

Tak přece jen ještě jednou k chybám v překladu. Ve slovníku cizích slov můžete nalézt ke slovu koncept: koncepce, pojetí, pojem. V anglicko českém slovníku je napsáno ke slovu concept: koncept, pojetí, návrh, obecná představa. Vy by jste prostě tak rád chtěl, aby to odpovídalo Vašim konceptům, že? Výtvor mysli, je Vaše mylná představa, kterou si hýčkáte, aby jste mohl používat představy o uvedení mysli do nečinnosti. Stejně tak si představujete, že vlastní chybou jste se jako vědomí ztotožnil s tělem a musíte se z toho vymanit. V mechanizmu projevu (mechanizmus ztotožnění vědomí z tělem a myslí) vidíte něco osobního (nějakou chybu) a pak z tohoto hlediska hodnotíte. Veškeré výtvory jsou výtvory Neosobní Skutečnosti nikoliv Vaší mysli. Nepřivlastňujte si co Vám nepatří
R.Balsekar používá slovo koncept často ve významu pojetí, koncepce. A kdybyste byl tak precizní a chtěl byste napsat poctivou recenzi, podíval byste se do slovníku pojmů, který je součástí knihy Hřích a vina. Našel byste tam ke slovu koncept: cokoliv s čím se dá souhlasit nebo nesouhlasit, jakákoliv myšlenka, představa, zkušenost, jméno, věc, entita nebo žádná věc. Duchovní literatura se musí studovat a nikoliv jen číst. Nejsou Vám ta slova povědomá? Ovšem u knihy Hřích a vina to vypadá, že jste do toho jen letmo nahlédnul a dost pochybuji o tom, že jste to vůbec četl. Podle toho totiž vypadá Vaše „recenze“. Takže pojďme dále.

Pan Balsekar je svým zaměřením v podstatě neoadvaitista,

škatulkování, které nepřihlíží k podstatě advaity, ale vychází ze zcela podružných aspektů. Jako by něco bylo špatné jen proto, že to vzniklo v jiné době, než to co já uznávám.

 který nahradil Boha svým rozumem, o kterém soudí, že je neomylný a také všemocný. Nespoléhá na átmavičáru, a proto ani na samo vědomí, ale pouze na mysl, navíc neosvícenou poznáním Já.

 Vaše domněnka vyvolaná zřejmě nedostatečným pochopením.

Klíčovou otázkou jsou pro něho „koncepty“, což není nic jiného než výtvory naší mysli, představy a názory, kterým věříme a chováme se pod jejich vlivem.

Nikoliv pane Vacku, pro R.Balsekara nejsou klíčovou otázkou koncepty. Jak jste na to přišel. Snad proto, že se to slovo v knize vyskytuje?

Není pochyb o tom, že naše mysl je mocná tvořivá síla a že v co věříme, nás do značné míry ovládá, ale mysl sama není nejvyšší Skutečností, noumenon, ale fenomenon, jev, který je pravé Skutečnosti podřízen a je na ni plně závislý. Názory mysli také zdaleka nejsou skutečnostmi, o kterých myslíme. Pojmy, které mysl používá, nejsou věci či jsoucna, která označují. Myšlenka, představa židle není židlí, na kterou je možné si skutečně sednout. Sednout si na ni můžeme opět pouze v představě a nijak jinak. To samé platí o představě nejvyšší Skutečnosti. Tak jako žijeme ve hmotném světě a považovat jej za jedinou skutečnost, je možné žít v mysli, v našich myšlenkách a považovat je za jedinou skutečnost, ale obojí je nevědomost a hlavně spolu neslučitelné. Co platí ve světě nutně neplatí v mysli a naopak. Myslet si mohu co chci, ale tím řád a chod světa přímo ovlivňovat nemohu. Zacházení s pojmy, výtvory mysli, jakoby byly skutečnostmi samými, přesvědčení, že myšlením je možné magicky bezprostředně působit na tělo a jeho svět, ale i na nejvyšší Skutečnost samu, je neopodstatněné a nerealistické. Tak působící a přímo účinná magie neexistuje a kdo něčemu takovému uvěří, stává se obětí své mysli.

Nechci slovo po slovu celý tento odstavec rozebírat, protože je to směsice pravd i nepravd (směsice konceptů, pojetí neboli představ Jiřího Vacka ), ale hlavně vůbec nesouvisí s obsahem knihy. Jen jste vlastní mylný předpoklad, že hlavní otázkou pro R.Balsekara jsou koncepty využil k tomu, abyste mohl napsat svoje představy o tom jak se věci mají. Kritika má směřovat k tomu co kritizujeme nikoliv k tomu co si vymyslíme a podsuneme to jako pravdu, kterou pak kritizujeme.
Svět, mysl, co platí ve světě, neplatí v mysli atd.. Přece víte, že to vše jsou představy. Co je jiného svět než představy, včetně představy prostoru a času. I představa nezávislého jednotlivce je jen představou. Když toto přijmete jako základ, kde je jaká otázka magického působení na svět, nebo tělo? Proč by se tím měl někdo zabývat?
Když už chcete polemizovat o advaitě vycházejte z jejích základních pilířů a nebo prostě řekněte, že tomu nerozumíte nebo to neuznáváte a potom by bylo logické knihy s tímto tématem nekomentovat.

Nejvyšší Skutečnosti, Boha, nedosáhneme tím, že se prohlásíme za ni a že žijeme v jednotě. Zlomená noha, hlad, neštěstí všeho druhu nepřestanou existovat a hlavně působit, když prohlásíme, že se nás nedotýkají nebo, že dokonce neexistují.

Nic z toho se v knize netvrdí. Dělá to na mne trochu dojem, že snad Nejvyšší skutečnosti chcete dosáhnout, abyste neměl hlad, nebo netrpěl nějakým jiným trápením. V zenu to nazývají gaki, mysl hladových démonů. S takovou myslí není možné vstoupit do svatyně a ze soucitu Vám mistr udělí rensaku Zkuste někdy přijímat utrpení se stejným postojem jako přijímáte potěšení a poznáte, že utrpení a potěšení nemá co dělat se štěstím nebo osvícením. I hluboce šťastný člověk trpí bolestí anebo zakouší potěšení. Zřejmě si myslíte, že osvícený člověk zakouší jen potěšení. Taková představa je naivní a jejím základem je záměna štěstí za potěšení.

Pro R. Balsekara a jemu příbuzné myslitele, je typické, že nemluví o karmě, zákonu příčiny a následku a tváří se, jakoby neexistoval a hlavně nepůsobil. Snaží se nás přesvědčit, že správné myšlení, koncepty je vše, co je třeba, že platí víc než karma, že nejsme jejímu působení podrobeni.

A jsme zase u toho pane Vacek. Vy jste tu knihu opravdu nečetl. Jen jste nahlédl tu a tam na nějakou stránku a z těch útržků jste podle vašich představ z toho vytvořil něco co vydáváte za seriozní recenzi. R.Balsekar mluví o karmě a nikde v knize netvrdí, že by tento zákon neexistoval. Naopak zcela jasně deklaruje, že tento zákon působí v celém projevu. R.Balsekar pouze konstatuje, že neexistuje nezávislá entita, která by byla odměňována a trestána.
A už vůbec nikde netvrdí, že by stačilo správné myšlení. Kde jste na to přišel?

To neplatí a každé poučování nesené v tomto duchu je krajně nebezpečné a nezodpovědné. Nakonec vede k přesvědčení, že je-li vše jedno, je i jedno jak se chováme, což je duchovní katastrofa.

Žádné takovéto poučování v celé knize není. Jedná se o výmysl pana Vacka. Víte pane Vacek a právě kvůli takovéto demagogii je na Vás celá řada lidí pěkně naštvaná. Vy si klidně píšete to co není pravda a když se někdo ohradí, tak ho označíte za vyslance zlých sil  Co je to za síly, které způsobují, že Vacek píše nepravdy?
Jen technická poznámka: většina lidí se nechová špatně protože by si mysleli, že vše je jedno. Naopak posuzují, hodnotí, kalkulují (jinými slovy právě že jim vůbec nepřipadá, že by vše bylo jedno) a proto je jejich chování často destruktivní. Myslím, že většina lidí z Vaší meditační skupiny poučky o tom jak se mají (podle Vás) chovat zná a přesto se chovají stejně jako lidé světští, dělají stejné chyby, stejně se podvádějí, pomlouvají atd.. To není moje kritika, ale jen fakt. A tento fakt zcela vyvrací vaše akademické filosofování. Lidi se chovají daleko více podle své povahy, resp. podle genů a vlivu prostředí než podle nějakých pouček.

R. Balsekar také zpochybňuje boží vůli, k čemuž právě přispívá vypuštění karmy z jeho úvah.

Naopak R.Balsekar stále mluví o Boží vůli. Něco takového co tvrdí pan Vacek může tvrdit jen ten kdo knihu nečetl a nebo si zcela záměrně vymýšlí.

Takový život, existence by vůbec neměla smysl, kdyby dobro neplodilo dobro, zlo zlo, úsilí dosažení a duchovní stezka by nevedla k Bohu. Výsledky našich činností by byly zcela nepředvídatelné, a proto by nemělo smysl se vůbec o něco snažit, protože žádná snaha by nepřinášela zákonité výsledky, odpovídající vynaloženým příčinám neboli duchovnímu úsilí.
K čemu jsou Vám duchovní zážitky, kterými se tak pyšníte a o které se u Vašich příznivců snad vedou neformální soutěže když se potýkáte s takovýmito úvahami. Vypadá to, že ezoterní zážitky změněných stavů vědomí nepřinášejí žádné hluboké pochopení.
Hledáte vlastní, malý omezený smysl v neomezeném projevu. Hrajete jednu roli v představení s nekonečnem účinkujících a chcete vědět jak to dopadne, jaký to má smysl. Sám přece musíte chápat, že ten kdo potřebuje smysl života je iluzí. Ten kdo si klade otázky po smyslu světa je iluzí. A pokud je zde potřeba smyslu existence je tu taky evidentně i ona iluze, která má pocit, že smysl existence je to co je potřeba najít. Neříkejte, že to není Vaše zkušenost? A přesto se snažíte, přesto ráno vstanete z postele, přečtete si noviny. Hrajete představení ale neznáte scénář, nevíte co se stane příští okamžik, jaká myšlenka k Vám přijde do mysli a nebo kdo zazvoní u Vašich dveří ani jak se zachováte. Představa, že máte něco pevně v rukou je iluze.
Samozřejmě, že pouhé intelektuální pochopení nestačí, musí to být naprosté, totální, intuitivní pochopení, protože jen takové pochopení zastaví spekulativní mysl pokaždé když začne vyvstávat.
Toto je jen moje vlastní úvaha, která nemá co dělat s Vaší „recenzí“ knihy Hřích a vina, a je to reakce na vaše domněnky, které vydáváte za reakci na něco co, ale v knize vůbec není.

R. Balsekar shledává představu Boha, který zná naše hříchy, za absurdní. Ramana Maháriši, Ježíš a mnozí další rozhodně nikoliv. Pokud Maháriši říká, že o tom, kdy se naše karma naplní, rozhoduje Bůh, tak přesně říká, že zná i naše hříchy. Jinak by o nich nemohl rozhodovat. Navíc Balsekar v tomto případě vychází z představy osobního Boha, který by na něco takového nestačil, což je zcela nesprávné. Jestliže i člověk dnes vyrábí počítače, které v paměti udrží nepředstavitelné miliony dat, je domýšlivé si myslet, že by Bůh na něco takového nestačil.

Nemám slov! Kdybych Vás pane Vacek neznal osobně, tak bych si myslel, že jste se buď zbláznil nebo, že lžete. Nechci to rozebírat větu po větě, ale tenhle text je opravdu snůška vašich vlastních výplodů. Nevím kde jste k nim přišel. V knize se nic takového nevyskytuje.
Bůh nemůže znát něčí hříchy, protože Bůh neuvažuje v lidských pojmech, to by pak nebyl Bůh, Jediná skutečnost, Zdroj atd.. Je to stejné jako kdybyste hrál loutkové divadlo a loutku se kterou sám pohybujete byste označil na základě toho co koná za hříšníka.
Z toho co píšete to vypadá, že představu osobního Boha chováte nejspíš vy.

Balsekar nás také přesvědčuje, že nejšťastnější lidé žijí v Bangladéši. Dobře se pamatuji, že po odtržení od Pákistánu žilo v Bangladéši přes milion žen, které jejich manželé a rodiny zapudily, protože je znásilnily pakistánští vojáci………………… ……………………… ……………………………………………………… …………………………………………… …………………………. …………………… ……………………… ……………… ……………………. .        …………….. ……………. ……………….. ………………. Jaké štěstí v tom R. Balsekar spatřuje? Je nějaké pravé štěstí vůbec možné bez poznání Sebe či Boha? Co se nám R. Balsekar snaží nasugerovat, když zdůrazňuje tento typ štěstí? Že není třeba usilovat o Boha, ale mít plný žaludek a celý den lenošit. Když pak přijde válka či záplavy, obviní se ze zodpovědnosti za to vše Západ a požádá se o pomoc, která se postaví jako povinnost. Opravdu zvláštní druh štěstí.

Ani toto není pravda. V knize je uveden výsledek studie, kterou provedli profesoři Londýnské školy ekonomie, která zkoumala vliv příjmů obyvatel jednotlivých zemí na jejich pocit štěstí. Studie patří to do kontextu knihy. Když chcete dělat recenzi, tak byste měl kontext knihy brát do úvahy.
 Zbytek jsou Vaše vlastní slova, myšlenky a závěry, nad kterými se potom „spravedlivě“ rozhořčujete. Dál to skutečně rozebírat nebudu. Tón, kterým tohle píšete je přesně takový, že slušnými slovy už je velmi těžké na toto reagovat. Mírně řečeno je to lež jako věž.

Víte pane Vacek vždycky jsem Vás měl rád a mám Vás rád i dnes. Považuji Vás dodnes za mne velmi blízkého člověka. Často na Vás i na Vašií milou a hodnou ženu vzpomínám a vždy v dobrém. Ale tohle jste skutečně přepísknul. Já nemám čas nějak moc zkoumat všechny konkrétní případy kdy Vás někdo obviňuje ze lží nebo demagogie. Sleduji občas články na netu, které o Vás píší Vaši příznivci i odpůrci. Ale pokud často věci děláte takovým způsobem, jak jste to udělal s tzv. recenzí knihy Hřích a vina od R.Balsekara, tak se nedivím, že je na Vás spousta lidí nakrknutá. Kdybych se tím musel zabývat častěji taky bych byl. Jak plyne čas, a člověk sleduje to co píšete, co píší a dělají lidé kolem Vás, tak by se dalo snad s trochou nadsázky říct, že kdo od Vás včas neodešel, kdo se dodnes hlásí k Vašemu učení se „duchovně diskredituje“.